Demonstrace proti nacistické okupaci 28. října 1939 (Nové Město)

Den výročí vyhlášení samostatného československého státu, 28. říjen 1939, se stal příležitostí k dosud největší manifestaci proti německé okupaci na řadě míst Protektorátu Čechy a Morava. Protektorátní vláda svým nařízením z 18. října 1939 zrušila státní svátek 28. říjen. Sobota tak byla běžným pracovním dnem, stávky měly být kvalifikovány jako sabotáže, úřady avizovaly tvrdé postihy i smrtí. Přesto odbojové organizace pokračovaly v přípravách připomenutí výročí. Dne 22. října se sešli zástupci odbojových organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme, Obrana národa a další důvěrníci formujících se ilegálních sítí z různých krajů ve vinohradském Národním domě k naplánování akcí. Mezi obyvateli se šířily různé letáky vyzývající přinejmenším k připnutí trikolóry, černé stužky či kravaty (pokyn ohledně kravat byl před akcí odvolán kvůli obavám z represí).

Již před devátou ráno se na Václavském náměstí shromáždily spousty zejména mladších lidí se stužkami na klopě. Byla omezena práce na stavbách, na vysokých školách byla zastavena výuka. V pozdních dopoledních hodinách se davy za zpěvu a skandování „Chceme svobodu!“ a „Ať žije Beneš!“ přemístily mj. na Staroměstské náměstí, kde vypukly první potyčky s němci. Kolem jedné hodiny začaly německé bezpečnostní složky i protektorátní policie demonstranty vytlačovat z Václavského náměstí do přilehlých ulic a prostranství, což se podařilo kolem 18. hodiny. Při akci padaly i výstřely. U křižovatky ulic Žitná a Ve Smečkách zemřel bývalý horník (nyní pekařský dělník) Václav Sedláček, kterého policejní kulka zasáhla do srdce. Student medicíny Jan Opletal, který byl na rohu Žitné a Štěpánské postřelen do břicha, byl v kritickém stavu převezen s dalšími raněnými do Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Dav se rozprchl, ale protesty dále pokračovaly před Hlavním a Masarykovým nádražím, na Vinohradech (dnešním nám. Míru), na Karlově náměstí i v dalších částech města přibližně do osmé večer. Do ulic vyšlo celkem na 100 tisíc lidí, asi 400 lidí bylo zatčeno a 15 vážně zraněných demonstrantů bylo hospitalizováno, z nichž v místech nároží Žitné a Ve Smečkách byli střelbou zraněni Vladislav Bubeník, Marie Počtová, Josef Chrzanovský, Arno Grösner a Tomáš Pánek. V Anglické ulici byl zasažen František Tůma. Jako místo smrtelného zranění Jana Opletala se uvádí i křižovatka ulic Žitné a Mezibranské (v18.30), které se objevuje v policejním protokolu, sepsaném strážmistrem Antonínem Králem

Demonstrace zneklidnily nacistické představitele v Berlíně, kteří obvinili protektorátní vládu z nedostatečně rázného postupu. Jan Opletal podlehl zraněním 11. listopadu. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na  Albertově (rakev s ostatky byla převezena na nádraží a odeslána na Moravu). Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami. Nacisté tyto protesty pojali jako pokračování akcí z 28. října a tentokrát tvrdě zasáhli. Výsledkem bylo uzavření českých vysokých škol, zatčení více než tisícovky studentů a jejich internace v koncentračních táborech, 9 studentů bylo popraveno. Na základě prohlášení Mezinárodní studentské rady v Londýně roku 1941 byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva.

Událost, při níž zemřel Václav Sedláček a smrteně byl postřelen Jan Opletal, připomíná v Žitné ulici pamětní deska na zdi farské zahrady.