Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (Nové Město)

Pražská Všeobecná fakultní nemocnice, sídlící na Karlově náměstí (resp. U Nemocnice 499/2) , vděčí za svůj vznik osvícenským reformám císaře Josefa II , který v roce 1781 vydal pravidla pro vybudování zdravotních ústavů. Všeobecné nemocnice měly pečovat o chudé nemocné, v porodnicích měly rodit nemajetné rodičky. Součástí nemocnice měly být i nalezince, sirotčince, chorobince pro chudé, chronicky nemocné pacienty a blázince.

Nejdříve byla otevřena nemocnice ve Vídni (1784), poté v Brně (1786), Olomouci (1787) a po překonání finančě právních problémů i v Praze. Jednání o vybudování zdravotních ústavů byla zahájena v r. 1785, významnou roli v nich sehráli nejvyšší zdravotní úředník v Čechách, protomedik T. Bayer a stavitel F. L. Herget, profesor a ředitel pražské polytechny.

Původní návrhy počítaly s umístěním nemocnice do kláštera a prelatury na Karlově, porodnice do kapitulního domu u sv. Apolináře, blázince a chorobince do bývalého kláštera u sv. Kateřiny. Na Karlově však bylo málo vody, a proto byla hledána jiná řešení. Do vybudování nemocnice zasáhl sám císař Josef II, který v říjnu 1786 navštívil Prahu. Poukázal na málo využitou budovu novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů na tehdejším Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) a byly zahájeny přípravy plánů na přestavbu. 18. září 1788 byl z Vídně poslán elaborát s pokyny pro organizaci chudinské zdravotní péče. Materiál počítal s umístěním nemocnice a blázince na Dobytčím trhu. Nákladné rekonstrukce byly zahájeny v roce 1789. Rozšiřování nemocnice probíhalo již brzy po jejím otevření 1790 (část byla otevřena 1. prosince 1790, pravidelný příjem nemocných započal 2. ledna 1791).

Po nákladné přestavbě budova v době otevření nabízela 300 lůžek pro všechny pacienty bez ohledu na jejich stav, náboženství či národnost. Nemajetní Pražané, pokud žili ve městě nejméně deset let a předložili vysvědčení chudoby, měli péči zdarma. Pro platící pacienty byly pokoje první a druhé třídy. Nemocnice se také může chlubit i nejdelší tradicí akademické medicíny, klinická výuka tu funguje už od roku 1791.

Nemocnice byla založena jako nadační ústav, postavený pod přímým dohledem nejvyššího zemského úřadu – českého gubernia. Za protektorátu, na přelomu let 1942 až 1943 byl fond nemocnice zrušen a rozdělen. Česká část nemocnice byla prohlášena za zemský ústav německá byla podřízena úřadu říšského protektora. V r. 1946 byl fond obnoven a až do konce roku 1948 byla nemocnice fondovým ústavem. V lednu 1949 byla nemocnice zestátněna a v r. 1953 rozdělena na fakultní nemocnici I. a II. První byla zařízením KNV Praha, druhá ÚNV.

V nemocnici pracovaly desítky významných osobností našeho lékařství a zdravotnictví, které dosahovaly a dosahují úctyhodných výsledků v léčbě i vědecké práci. V nemocnici byla provedena řada prioritních operačních a léčebných výkonů, jež dosáhly mezinárodního uznání obdobně jako objevy, provedené ve stísněných laboratořích. To inspiruje a zavazuje další generace pracovníků VFN.

Nemocnice se v průběhu své existence rozrůstala přístavbami a přikupováním okolních pozemků a objektů. Některé objekty nemocnice jsou výrazně architektonicky či historicky cenné. Součástí areálu je např. bývalá  jezuitská kolej při  kostele sv. Ignáce z Loyoly. V roce 1875 byla dokončena novogotická stavba Zemské královské porodnice, dnešní Gynekologicko-porodnické kliniky VFN v  Apolinářské ulici („U Apolináře“). Součástí VFN je i areál psychiatrické kliniky v ulici Ke Karlovu (někdejší Ústav pro choromyslné, tzv. Kateřinky, dříve klášter Augustiniánů poustevníků), ale také slavný  Faustův dům, který využívá 1. LF UK. S Univerzitou Karlovou vytváří VFN v současné době společná pracoviště. Modernějšími budovami jsou funkcionalistická Fakultní poliklinika na Karlově náměstí (tzv. kachlíkárna) nebo budova Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN na Albertově.

(Zpracováno dle textu Hany Kratochvílové na www.vfn.cz a podkladů Ludmily Hlaváčkové z Ústavu dějin lékařství 1. LF UK)