2 fotek v galerii

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

Areál Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) patří k největším a nejvýznamnějším zdravotnickým zařízením v ČR. Od vzniku za císaře Josefa II. prošla velkým vývojem , působily v ní významné lékařské kapacity. Poskytuje nejen základní i specializovanou léčbu, ale je i vzdělávacím a výzkumným zařízením. Ústavy a kliniky VFN se nacházejí po celé Praze i mimo ni, ale nejstarší jsou v Praze 2 ( Karlovo náměstí, Ke Karlovu, Apolinářská).

Události

Založení všeobecné nemocnice na základě dvorského dekretu 18.9.1788

Na základě dvorského dekretu z 18. 9. 1788 bylo rozhodnuto o založení všeobecné nemocnice v budově novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů na tehdejším Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) a porodnici v nedalekém bývalém kapitulním domu u Apolináře. Dodatečně bylo rozhodnuto situovat v oblasti Karlova rovněž chorobinec – do budovy bývalého kláštera na Karlově. Tímto bylo naplňováno osvícenské rozhodnutí císaře Josefa II. o vybudování centrálních zdravotních ústavů v monarchii z 24.5.1781.

Zahájení provozu všeobecné nemocnice v Praze 2.1.1791

Provoz Všeobecné nemocnice s blázincem včetně příjmu nemocných byl zahájen 2. ledna 1791,. O měsíc dříve, 1. prosince 1790, byla nemocnice již částečně otevřena. Název zařízení vybudovaného v novoměstském ústavu šlechtičen u sv. Andělů zněl Allgemeines Krankenhaus, v češtině vžila varianta Všeobecná nemocnice. Pozn.: porodnice a chorobinec byly uvedeny do provozu již ve druhé polovině roku 1789,

Pražská Všeobecná fakultní nemocnice, sídlící na Karlově náměstí (resp. U Nemocnice 499/2) , vděčí za svůj vznik osvícenským reformám císaře Josefa II , který v roce 1781 vydal pravidla pro vybudování zdravotních ústavů. Všeobecné nemocnice měly pečovat o chudé nemocné, v porodnicích měly rodit nemajetné rodičky. Součástí nemocnice měly být i nalezince, sirotčince, chorobince pro chudé, chronicky nemocné pacienty a blázince.

Nejdříve byla otevřena nemocnice ve Vídni (1784), poté v Brně (1786), Olomouci (1787) a po překonání finančně právních problémů i v Praze. Jednání o vybudování zdravotních ústavů byla zahájena v r. 1785, významnou roli v nich sehráli nejvyšší zdravotní úředník v Čechách, protomedik T. Bayer a stavitel F. L. Herget, profesor a ředitel pražské polytechny.

Původní návrhy počítaly s umístěním nemocnice do kláštera a prelatury na Karlově, porodnice do kapitulního domu u sv. Apolináře, blázince a chorobince do bývalého kláštera u sv. Kateřiny. Na Karlově však bylo málo vody, a proto byla hledána jiná řešení. Do vybudování nemocnice zasáhl sám císař Josef II, který v říjnu 1786 navštívil Prahu. Poukázal na málo využitou budovu novoměstského ústavu šlechtičen u sv. Andělů na tehdejším Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) a byly zahájeny přípravy plánů na přestavbu. 18. září 1788 byl z Vídně poslán elaborát s pokyny pro organizaci chudinské zdravotní péče. Materiál počítal s umístěním nemocnice a blázince na Dobytčím trhu. Nákladné rekonstrukce byly zahájeny v roce 1789. Rozšiřování nemocnice probíhalo již brzy po jejím otevření 1790 (část byla otevřena 1. prosince 1790, pravidelný příjem nemocných započal 2. ledna 1791).

Po nákladné přestavbě budova v době otevření nabízela 300 lůžek pro všechny pacienty bez ohledu na jejich stav, náboženství či národnost. Nemajetní Pražané, pokud žili ve městě nejméně deset let a předložili vysvědčení chudoby, měli péči zdarma. Pro platící pacienty byly pokoje první a druhé třídy. Nemocnice se také může chlubit i nejdelší tradicí akademické medicíny, klinická výuka tu funguje už od roku 1791.

Nemocnice byla založena jako nadační ústav, postavený pod přímým dohledem nejvyššího zemského úřadu – českého gubernia. Za protektorátu, na přelomu let 1942 až 1943 byl fond nemocnice zrušen a rozdělen. Česká část nemocnice byla prohlášena za zemský ústav německá byla podřízena úřadu říšského protektora. V r. 1946 byl fond obnoven a až do konce roku 1948 byla nemocnice fondovým ústavem. V lednu 1949 byla nemocnice zestátněna a v r. 1953 rozdělena na fakultní nemocnici I. a II. První byla zařízením KNV Praha, druhá ÚNV.

V nemocnici pracovaly desítky významných osobností našeho lékařství a zdravotnictví, které dosahovaly a dosahují úctyhodných výsledků v léčbě i vědecké práci. V nemocnici byla provedena řada prioritních operačních a léčebných výkonů, jež dosáhly mezinárodního uznání obdobně jako objevy, provedené ve stísněných laboratořích. To inspiruje a zavazuje další generace pracovníků VFN.

Nemocnice se v průběhu své existence rozrůstala přístavbami a přikupováním okolních pozemků a objektů. Některé objekty nemocnice jsou výrazně architektonicky či historicky cenné. Součástí areálu je např. bývalá jezuitská kolej při kostele sv. Ignáce z Loyoly. V roce 1875 byla dokončena novogotická stavba Zemské královské porodnice, dnešní Gynekologicko-porodnické kliniky VFN v Apolinářské ulici („U Apolináře“). Součástí VFN je i areál psychiatrické kliniky a Sexuologického ústavu v ulici Ke Karlovu (někdejší Ústav pro choromyslné, tzv. Kateřinky, dříve klášter Augustiniánů poustevníků), spadá pod ni Urologická klinika Ke Karlovu 6, ale také slavný Faustův dům, který využívá 1. LF UK. Neurologická klinika 1. LF UK a VFN sídlí v Kateřinské ulici 30 a také ve Viničné 9. S Univerzitou Karlovou vytváří VFN v současné době společná pracoviště. Modernějšími budovami jsou funkcionalistická Fakultní poliklinika na Karlově náměstí (tzv. kachlíkárna) nebo budova Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN na Albertově.