27 obětí z řad zaměstnanců Orbisu, Vinohradská čp. 1896/46 (Vinohrady)

Za vstupními dveřmi paláce Orbis na Vinohradské třídě 1896/46 se nachází na zdi za recepcí pamětní deska upomínající na zaměstnance nakladatelství Orbis, kteří zahynuli v letech 1939–1945. Pod kovovou plastikou ruky připravené k přísaze (nad nápisem Věrni zůstaneme), která se stala po válce součástí velkého množství pomníčků padlých za květnového povstání po celé Praze, je poměrně velká dvoudílná kamenná deska symbolizující rozevřenou knihu se jmény zaměstnanců, kteří byli umučeni a popraveni v koncentračních táborech, zemřeli v cizině, zahynuli za náletu na Prahu v únoru 1945, či padli na barikádách za květnového povstání v roce 1945.

Na desce jsou uvedena mezi jinými i jména Věry Löblové (31. 8. 1922– 24. 10. 1942), přítelkyně Ati Moravce, která byla popravena v Mathausenu z důvodu pomoci parašutistům a Otty Jirsáka (3. 10. 1907–16. 10. 1940). Podplukovník in memoriam Otto Jirsák se 2. října 1939 prezentoval u československých jednotek ve Francii. Po obsazení Francie se dostal do Anglie, kde prodělal letecký výcvik a nastoupil v hodnosti četaře k 311. československé bombardovací peruti RAF. Zahynul po sestřelu během operačního letu letounu bombardéru Wellington L7844 nad nizozemským Oosterwolde. Pohřben je na nizozemském hřbitově Doornspijk.

Pamětní deska připomíná již zmíněnou rozevřenou knihu, neboť v paláci na Vinohradské třídě sídlila Tiskařská, nakladatelská a novinářská akciová společnost Orbis. Ta byla oficiálně založena 23. března 1921. U jejího zrodu stálo Ministerstvo zahraničních věcí ČSR, které chtělo vlastnit instituci pečující o propagaci státu v zahraničí. Společnost vystupovala sice navenek jako soukromá, ale ve skutečnosti byla v rukou státu. Za okupace se stal generálním ředitelem Orbisu bývalý pražský dopisovatel agentury Reuter Franz Friedrich Rudl a velký vliv si v Orbisu podrželo Moravcovo ministerstvo školství a osvěty. Po osvobození se vrátili do vedení nakladatelství bývalí zaměstnanci, např. František Halas. Po únoru 1948 byla do Orbisu začleněna četná další nakladatelství, jako např. Československé filmové nakladatelství či Svět v obrazech a do knihtiskárny Orbis přiřazeny mnohé další tiskárny, např. Bromografia (tisk pohlednic), Grafická unie, Neubert a synové, Státní tiskárna atd. V roce 1953 se stal z Orbisu národní podnik. Po sametové revoluci byl Orbis začleněn do Československého rozhlasu. Objevila se sice snaha učinit z Orbisu opět prestižní nakladatelství, ale vzhledem k problematické minulosti nebyla politická vůle nakladatelství dotovat, a tak byl v roce 1997 Orbis zrušen a zaměstnanci převedeni pod ministerstvo pro místní rozvoj do příspěvkové organizace Česká centrála cestovního ruchu.