Open House na Dvojce 2023

Od roku 1924 zde byl sochařský ateliér Karla Nováka. Vznikaly zde zejména modely velkých figurálních návrhů, k jejichž zhotovení začal Novák jako jeden z prvních sochařů u nás používat pantograf (přístroj umožňující přenášení rozměrů v jiném měřítku). K.Novák spolupracoval s řadou dalších významných sochařů své doby. Někdejší malírny, dnes doprava a sklad dekorací Národního divadla, sídlí v Apolinářské ulici.

Hlavní nádraží se mezi lety 1871–1919 nazývalo nádraží Františka Josefa, označení Wilsonovo nádraží neslo v letech 1919–1940, za války Praha hlavní nádraží a poté 1945–1953 znovu Wilsonovo, které je od roku 1990 opět čestným názvem.  Dnešní secesní podobu původní novoklasicistické historické budovy V. I. Ullmanna a A. Barvitia má na svědomí architekt Josef Fanta, hala kolejiště byla zbudovaná dle návrhu Josefa Marjanka a Rudolfa Kornfelda v letech 1905 - 1906. V souvislosti s potřebou rozšiřování vznikala v letech 1970 až 1975 nová nádražní hala.

Autorem sochařského díla z litého betonu, které zdobí parter modré budovy Teplotechny v Ječné ulici, je Miloslav Chlupáč. Díle se jmenuje Plastické vzpory. Spolupracoval na něm s autorkou návrhu domu Ing. arch. Věrou Machoninovou. Chlupáčovy betonové plastiky najdeme také u budov Sdružení pražských ateliérů v blízkosti Emauzského kláštera. Díla Jaroslava Horejce najdeme např. na Karlově náměstí (znak domu U Kamenného stolu) nebo na ministerských budovách pod Emauzským klášterem. Sochy Bohumila Kafky pak na budově Divadla na Vinohradech.

První sokolovna byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna na Novém Městě na rohu tehdejší Hradební ulice (dnes Sokolská) a Žitné. Pozemek se zahradou, uvolněný po zbouraných hradbách, zakoupil Jindřich Fügner, který financoval i výstavbu budovy. Práce na stavbě začaly 3. července 1863 a poprvé se zde cvičilo již v prosinci. Objekt se později postupně přistavoval a upravoval. V budově Fügner s rodinou i Tyrš také bydleli.

Zástavba na dnešním náměstí I. P. Pavlova vyrostla v místech někdejší Slepé brány (ještě dříve Slepé brány), která byla součástí zbouraných Novoměstských hradeb. Na tehdejším Komenského náměstí vyrostl koncem 19. století i novobarokní dům s kavárnou, která poté koupil Alfréd Gráf a nechal ho přestavit na hotel. Hotel Gráf byl po roce 1948 znárodněn a přejmenován na hotel Kriváň. Po roce 1989 chátral a až v letech 2002-2003 byla budova kompletně přebudována na moderní administrativní centrum I. P. Pavlova 5. Při přestavbě byly zachovány pouze obvodové zdi.

Laichterův dům je památkově chráněn od roku 1958, kdy byl přijat zákon o kulturních památkách a ochranu získala řada staveb. V roce 1971 byla vyhlášená Pražská památková rezervace. V roce 1987 byl přijat zákon, na jehož základě je veden Ústřední seznam kulturních památek ČR.

Budova Nemocnice pražského obchodnictva neboli Kupecká nemocnice byla postavena na místě dřívějšího letohrádku a později laboratoří na výrobu barev byla mezi lety 1859–1860 . Autorství stavby je připisováno V. I. Ullmannovi, pozdější bádání však zvažuje také autorství B. Gruebera. Součástí budovy byla také kaple sv. Kříže umístěná spolu s pěti pokoji v 1. patře. V dnešní době zde sídlí Ústav normální, patologické a klinické fyziologie 3. Lékařské fakulty UK a Společnost pro studium a léčbu bolesti.

Název Na Bojišti odkazuje na bitvu mezi Přemyslovci z ledna 1179. Kníže Soběslav II. a jeho bratranec Bedřich se na návrší mezi Prahou a Vyšehradem střetli v bitvě o Pražský hrad a knížecí stolec. Zvítězil Bedřich, jehož manželka Alžběta zde pak nechala postavit kapli sv. Jana Evangelisty. Tu však v 15. století zničili husité. Ještě do poloviny 19. století zde byla převážně zeleň v blízkosti Novoměstských hradeb.

Dne 28. září 1926 byly na pozemku bývalé Seidlovy usedlosti položeny základní kameny „z památných vrchů a hor“. Na stavbu přispěl i prezident T. G. Masaryk. Stavba měla být původně hotova dříve, v roce 1928 na počest 10. výročí vzniku republiky. Realizaci však provázely potíže způsobené hospodářskou krizí i panikou způsobenou zřícením jiného vysokého domu v Praze Na Poříčí. Vše se podařilo nakonec překonat a Hasičský dům byl slavnostně otevřen 8. září 1929. Denní tisk jej tehdy uvítal jako první český mrakodrap, který "jest dosud nejvyšší stavbou v Praze". 

Na Popeleční středu 14. února 1945 došlo k tragickému náletu spojenců na Prahu. Byl způsoben navigační chybou. Nicméně, několik bomb dopadlo i u Karlova náměstí. Došlo nejen k poničení kostela P. Marie sv. Jeronýma a slovanských patronů v Emauzích, který má od roku 1969 nové věže, ale bomby dopadly i v blízkém okolí. Včetně místa, kde byly v letech 1967 - 1973 postaveny postaveny budovy Sdružení projektových ateliérů. Svatováclavská trestnice stávala severněji, její součástí byl kostel sv. Václava na Zderaze. Trestnice byla zbořena při asanaci, která umožnila vznik Resslovy ulice vedoucí z Karlova náměstí až na nábřeží Vltavy.

Kostel sv. Petra a Pavla byl součástí areálu kláštera Křižovníků Jeruzalémských (strážců Božího hrobu). Josef II jej 1784 zrušil a byla zde kasárna. 1874 zde byl postaven komplex budov České polytechniky (dnes ČVUT). Jejímu rozrůstání ustoupil 1904 i kostel sv. Petra a Pavla, zbořený při asanaci oblasti Zderaz. Zůstala jen kaple Božího hrobu, která k němu přiléhala. V budově E stojící v místech kostela sídlí Fakulta elektrotechnická. Kostel sv. Karla Boromejského je původní název kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Naproti němu dodnes stojí kostel sv. Václava na Zderaze, který o vlas unikl zboření při asanaci.

Horní a Dolní Landhauska byly usedlosti z přelomu 16. a 17. století, které i s pozemky zakoupil Moritz Gröbe a zahájil zde v roce 1871 výstavbu svojí vily i s okolním parkem. Ten byl od roku 1906 díky městu Královské Vinohrady zpřístupněn veřejnosti pod názvem Havlíčkovy sady. Usedlosti Kozačka i Perucka ale neležely daleko. Dnes je připomínají ulice Na Kozačce a Perucká.