Miloslav Chlupáč (Nové Město)
Významný český sochař, malíř, výtvarný teoretik a restaurátor.
Narodil se 10. července 1920 v Benešově, zemřel 30. listopadu 2008 v Praze.
Miloslav Chlupáč se narodil 10. července 1920 ve středočeském Benešově. Jeho otec, klasický filolog, vyučoval na tamním reálném gymnáziu latinu a češtinu. Matka, která pobývala delší čas v Paříži, patřila k místní pobočce Alliance française. Dne 20. července 1923 se narodila sestra Dagmar a 6 prosince 1931 bratr Ivo, pozdější slavný geolog a paleontolog, který má na tomto webu samostatný medailon. Také je po něm pojmenováno Chlupáčovo muzeum historie Země.
Miloslav v letech 1931 až 1939 navštěvoval reálné gymnázium, kde k jeho učitelům patřil slavný malíř Ladislav Šíma. Poté, co složil maturitu, začal studovat medicínu, ale po uzavření vysokých škol za nacistické okupace se učil v kamenickém závodě Blahomíra Podpěry v Kralupech nad Vltavou a posléze v kamenosochařské dílně Otakara Velínského v Praze. Věnoval se též kresbě a navštěvoval Rotterovu školu kreslení, reklamy a módy ve Vodičkově ulici, kde vyučovali Emil Kotrba a Viktor Polášek. Za války se dostal na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde nejprve studoval u Karla Štipla, a po válce se stal žákem Josefa Wagnera.
V září 1946 navštěvoval proseminář a přednášky Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a později jej silně ovlivnil též filozof Petr Rezek. Také pracoval jako výtvarný redaktor týdeníku Kulturní politika, který roku 1949 zanikl. Ještě roku 1948 se zúčastnil jako delegát 1. mezinárodního kongresu výtvarných kritiků v Paříži, kde nakonec pobyl tři měsíce. Navštívil při té příležitosti Karla Černého, Georga Braquea nebo Françoise Desnoyera.
Jelikož v padesátých letech patřil k pro režim nepřijatelným umělcům a nemohl nalézt uplatnění, přijal možnost restaurování renesančních sgrafit na zámku ve Stráži pod Ralskem. Této činnosti se pak vedle umělecké tvorby věnoval několik desítek let. Roku 1957 se stal členem skupiny Máj a později Bloku tvůrčích skupin i Umělecké besedy. Roku 1986 se poprvé zúčastnil Salcburské letní akademie, kam od roku 1997 zajížděl pravidelně, přičemž výuka kamenosochařství probíhala v lomu na Untersbergu. Od poloviny devadesátých let 20. století působil na Akademii výtvarných umění v Brně. Vstavoval na mnoha výstavách, z nichž lze jmenovat první samostatnou v Nové síni (1962), vídeňskou nebo velkou soubornou v Letohrádku královny Anny, která se konala roku 2005.
Vedle volné tvorby často spolupracoval s architekty na výzdobě jejich staveb. K prvním patřila domovní znamení s figurálními motivy na sídlišti v Kladně – Kročehlavech z let 1955 až 1956. Vchod do Plaveckého areálu v Podolí zdobí travertinový Plavec z roku 1965. Roku 1970 vznikla vertikála před budovou Federálního shromáždění (dnes Nová budova Národního muzea) na Vinohradech, ovšem v městské části Praha 1. Třicetimetrový ocelový pylon představoval tajný pomník Janu Palachovi, ale bez stěžejní umělecké výzdoby. Tuto bronzovou plastiku Plamen podle Chlupáčova návrhu odlil Antonín Kašpar a k osazení došlo až roku 2020.
Několik realizací má však Miloslav Chlupáč také v Praze 2, konkrétně na Novém Městě a na Vyšehradě. Roku 1972 vytvořil ve spolupráci s Karlem Pragerem vstup, resp. bránu vedoucí k budovám Sdružení pražských ateliérů u Emauzského kláštera Na Slovanech. Dílo, tvořené různě rozestoupenými betonovými vertikálními bloky, do nichž zasadil sedm kamenů ze zbuzanského vápence, pojmenoval Plastické články.
Z roku 1982 pocházejí Plastické vzpory, zdobící parter budovy Teplotechny v Ječné ulici čp. 243/39a. Na 3 metry vysokém betonovém díle spolupracoval s autorkou domu Ing. arch. Věrou Machoninovou. Tyto umělecky pojaté prvky z litého betonu nesou vystupující arkýře.
Další, a v naší části pravděpodobně poslední realizaci, nalezneme na Vyšehradském hřbitově (12, 40). Dvojice figur z hořického pískovce tvoří náhrobek českého herce německo-židovského původu Valtera Tauba. Tento herec sice zemřel roku 1982 přímo na jevišti vídeňského Burgtheatru, ale náhrobek pochází až z roku 1989.
Z dalších mnoha soch je ještě možno uvést Trojici figur, umístěnou roku 1984 v trojské Zoologické zahradě. Původně však skupina vznikla v letech 1968 až 1972 pro park ve Veleslavíně poblíž dnešní Evropské ulice. Jeho tvorbu nalezneme v mnoha českých městech, v několika evropských zemích i na různých kontinentech. K nejproslulejším patří Tři grácie v Mexico city z roku 1968 a Matka země s dítětem ve slovinském Koperu (1981).
Vedle sochařství se věnoval také malbě a teorii umění. Napsal několik desítek článků, otištěných nejen ve zmíněné Kulturní politice, ale i v dalších odborných časopisech. A to nejen o sochařství, ale i o malířství a architektuře.
Roku 1945 se oženil s Marií Síbkovou a měl s ní tři děti. Nejprve užíval sochařskou dílnu v kobyliské Klíčanské ulici, ale od roku 1980 tvořil až do své smrti v trojské ulici Na Šutce.
Datum vytvoření: 19.5.2022 21:11
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba