Umělecká zahrada (Nusle)

V roce 1924 zakoupil sochař Karel Novák od Vyšehradské kapituly pozemek na úpatí jižní stráně Nuselského údolí mezi Čiklovou ulicí (tehdy Sámova) a železniční tratí. Ještě téhož roku na něm vystavěl novou sochařskou dílnu, která se stala jednou z největších v Praze. V budově, která zahrnovala i správcovský byt, zřídil prostorný ateliér se severním světlem a několik technických dílen. V novém působišti zpracovával zejména modely velkých figurálních návrhů, k jejichž zhotovení začal jako jeden z prvních sochařů u nás používat pantograf (přístroj z kloubovitých spojených tyčí, umožňující přenášení rozměrů ve zvětšeném nebo zmenšeném měřítku).

K významným Novákovým zakázkám tohoto období náleží například nadživotní sádrová reprodukce busty Antonína Švehly od Bohumila Kafky z roku 1924 nebo umělokamenná reprodukce alegorické sochy Vltavy od Josefa Václava Pekárka z roku 1927, kterými se oba sochaři prezentovali na Výstavě soudobé kultury v Československu při příležitosti desátého výročí vzniku republiky v roce 1928 v Brně. Pro řadu dalších výtvarníků vytvořil modely, podle nichž byly následně sochařské artefakty zpracovány, například pro sochaře Jakuba Obrovského, Albína Paláška, Karla Dvořáka. Novák spolupracoval i s dalšími sochaři, jako např. Josef Drahoňovský, Emanuel Kodet či Vít Španiel aj. Mezi prestižní zakázky náležel pak model památníku Praha svým vítězným synům pro sochaře Josefa Mařatku a architekta Bohumila Hypšmana (náměstí Pod Emauzy). Vedle reprodukčních prací včetně zhotovování četných kopií historických sochařských památek, se Novák v meziválečném období rovněž zabýval přípravou návrhů vlastních sochařských děl, mj. v oblasti secesního dekorativního sochařství.

Novákův umělecký závod s označením Sochařství K. Novák působil až do roku 1949, kdy po komunistickém převratu bylo veškeré soukromé podnikání v oblasti umělecké tvorby zákonem znemožněno. To vedlo ke znárodnění závodu. Novák zanedlouho po zrušení ateliéru onemocněl a zemřel v roce 1955.

V roce 1957 dostala budovu bývalého ateliéru k užívání jedna ze sekcí národního podniku Krátký film Praha, která ji užívala až do počátku 90. let 20. století. Působil zde tým filmových výtvarníků pod vedením Břetislava Pojara a Josefa Klugeho. Vznikla zde známá díla jako Pane, pojďte si hrát - Potkali se u Kolína ,  Kocour Mikeš, O zvířátkách pana Krbce, Pat a Mat a další. 

Areál byl silně poškozen při výstavbě Nuselského mostu. Budova i s pozemkem byla po změně režimu restituována; příslušníci rodiny Karla Nováka poté celý objekt prodali. Novým majitelem ateliéru se stal stavitel Ing. Vojtěch Haluza, který v jeho prostorách zřídil administrativní sídlo své firmy. Stavitel Haluza přistoupil k celému objektu jako k lokalitě historické, odkazující svým původním určením k významné etapě českého dekorativního umění první poloviny 20. století. Při úpravách pozemku spolupracoval s pamětníky a odborníky Z hromad suti a popela byla nalezena a zachráněna řada poškozených i nepoškozených sochařských artefaktů, pocházejících z činnosti Novákova ateliéru. Jejich následnou instalací na nově upraveném pozemku ateliéru položil pak základ lapidária, připomínajícího jak osobnost sochaře Karla Nováka, tak padesátiletou historii jeho umělecké dílny, s níž byla úzce spjata  tvorba mnoha sochařů a architektů.

Objekt není běžně přístupný veřejnosti, ale lze jej naštívit po předchozí dohodě s majitelem.

(Podle www.umeleckazahrada.cz, text Petra Šislera v úpravě Borise Hlaváčka)