Nuselský most (Vinohrady)

Historie

První známý návrh v podobě ocelového oblouku představil roku 1903 Jaroslav Marjanko, tehdy šestadvacetiletý vrchní inženýr v mostárně Samuela Bondyho. (Proslavil se již konstrukcí zastřešení kolejiště dnešního hlavního nádraží, 16. dubna 1903 však předčasně zemřel.) Železobeton pro stavbu Nuselského mostu prosazoval již v roce 1918 Stanislav Bechyně ve formě tří oblouků, zalamujících se půdorysně podle zástavby údolí. První soutěž na stavbu mostu vypsala pražská obec roku 1926 a již tehdy bylo součástí zadání i patro pro provoz metra. Provázely ji diskuze mezi zastánci levnějšího železobetonu, vhodného spíše pro obloukový most, a nákladnější oceli, z níž lze snáze postavit most rovný, jaký se, jak již tehdy architekti a urbanisté správně rozpoznali, do městské krajiny hodí víc. Roku 1933, kdy byla vypsána další soutěž, do tohoto sporu nečekaně vstoupila hospodářská krize a následně opět Stanislav Bechyně. Tehdy ve spolupráci s architektem Bohumírem Kozákem navrhnul rovný železobetonový most – štíhlý dutý trám, konstruovaný v příčném směru jako železobetonová skořepina. Na rozdíl od dnešního mostu se větvil již ve svém průběhu, na pankrácké straně však už jeho součástí byla prosklená stanice metra a měl také tenké dělené pilíře, stojící ve Svatoplukově ulici. Dopracovaná varianta tohoto řešení přesvědčila porotu další soutěže roku 1938 a v ještě srpnu 1939 úspěšně prošla zkouškami na modelu, realizace se však nedočkala.
Nástup předpjatého betonu, který byl u nás užíván od roku 1947, tehdy však jen v podobě prefabrikovaných či na místě vyráběných dílců, výrazně ovlivnil výsledek poslední soutěže, jejíž porotě předsedal Bedřich Hacar a která proběhla v letech 1959–1960. První cena nebyla udělena, a ačkoliv druhou tehdy získal trámový most z ocelového plechu, pro strategický význam tohoto materiálu nakonec porota určila k realizaci návrh v pořadí třetí, most z předpjatého betonu. Návrh inženýrů Jana Vítka a Miroslava Sůry a architekta Roberta Bucháčka ještě dále upravil generální projektant mostu, Projektový ústav dopravních a inženýrských staveb, a hlavní inženýr projektu, Vojtěch Michálek. Ke spolupráci přizval PÚDIS také dopravního inženýra Svatopluka Kobra a architekta Stanislava Hubičku, který mu vtisknul finální tvarování. Stavět se začalo roku 1965, a ačkoli stavba do „Jamrtálu“ vstupuje co možná šetrně, betonování základů pilířů tehdy ustoupila východní strana Svatoplukovy ulice (záběry z  demolice 17 domů na dně Nuselského údolí pak byly použity ve filmu Ta naše písnička česká režiséra Zdeňka Podskalského). Rozvětvení jízdních pruhů do jednosměrných ulic na Karlově vedlo roku 1970 k demolici části budov Dětské fakultní nemocnice a jejímu přemístění do Motola. V listopadu 1970 byla provedena statická zatěžovací zkouška 66 tanky, které do Prahy přijely z rakovnického pluku. Dynamická zkouška byla dokonce provedena raketovými motory. Most byl předán do provozu 22. února 1973, tehdy ovšem jako Most Klementa Gottwalda, metro v něm začalo jezdit o více než rok později.

Popis

Most tvoří spojitá rámová konstrukce o délce 485 metrů. Jeho tubus má lichoběžníkový průměr, horní deska, široká 12 ,5 metrů, je doplněna chodníkovými krakorci, vloženými na každé straně v šíři 6 ,25 metrů, šikmé boční i spodní desky mají proměnlivou tloušťku – jak je dobře patrné v pohledu. Tubus byl postaven technikou letmé betonáže, tedy bez lešení, pomocí betonovacích vozíků. Vynášejí jej čtyři pilíře, z nichž nejdelší má 42 metry ode dna údolí. Jsou tvořeny vždy čtyřmi rozbíhajícími se listy, pouze 120 cm silnými, jejichž šířka se vzhůru snižuje od 490 na 400 cm, betonovány byly do posuvného bednění. V pohledech z pod mostu se pilíře uplatňují jako vertikální dominanty, v dálkových pak převažuje lehká vertikála jeho tubusu. Stanislav Hubička navrhnul také výjimečnou stanici metra se dvěma atrii na pankrácké straně údolí, jehož hranu podepřela betonová zeď podle návrhu sochaře Stanislava Kolíbala z let 1964–1965, který je také autorem terénní úpravy obou svahů, jež na straně Karlova navazují na novoměstské opevnění a spojují jej „soustavou svahových promenád“ s parkem na Folimance.
V současné době je most po několika rekonstrukcích, kdy byly vyměněny všechny podelníky, jejichž špatně navržené přípoje způsobovaly únavové trhliny a došlo ke zvýšení zábradlí z původního 1 m na 2, 7 m. Poslední rekonstrukce probíhala mezi lety 2013 – 2017 při omezeném provozu a zahrnovala celkovou výměnu mostního svršku, příslušenství a sanaci betonových částí spodní stavby a nosné konstrukce.

Toto heslo se nachází na herní trase Jaroslav Foglar v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více