Zaniklá dětská nemocnice na Karlově (Nové Město)

Historie

První dětská nemocnice vznikla zásluhou lékaře E. Kratzmanna (1810–1965) ve Spálené ulici v místech nynějšího dvora soudní budovy. V jeho práci pokračoval J. Löschner, který pro nemocnici získal budovu na Moráni s kapacitou až 100 lůžek. Stala se i kolébkou vědeckého dětského lékařství. Přestože Löschnerovi nemocnice nepatřila, odkázal ji ve své závěti německé lékařské fakultě. České dětské ambulatorium pak našlo provizorní prostor v objektu na rohu ulic Viničné a Kateřinské.

V roce 1887 byl profesorem Bohdanem Neureutterem (1829–1899) založen Spolek pro zřízení a vydržování české dětské nemocnice a chorobince v Praze. Cílem Spolku bylo vybudování důstojné dětské kliniky pro české děti srovnatelné alespoň s německou dětskou nemocnicí Na Moráni.

Stavba České dětské nemocnice Františka Josefa I. a jejího financování se stala inspirativním příkladem fungování občanské společnosti. Přízní úřadů i četných donátorů se podařilo smělý projekt uskutečnit v poměrně krátké době. Pro novou českou dětskou nemocnici byl vybrán pozemek blízko porodnice hned vedle tehdy dokončované budovy zemského nalezince (nyní Ke Karlovu 455/2).

Městské zastupitelstvo se rozhodlo nejen nemocnici věnovat vhodný pozemek, ale i uhradit výstavbu dvou pavilonů. Další tři budovy financovala Městská spořitelna pražská, takže Spolku zbývalo kromě vnitřního vybavení vybudovat již jen šestý pavilon.

Projekt pavilonového komplexu nemocnice vypracoval zemský architekt Karel Stark. Stavba byla zahájena v listopadu 1898 za účasti pražského primátora J. Podlipného a arcibiskupa Schönborna a první pacienti se do ní nastěhovali v únoru 1902. Zatímco dětská nemocnice (č.p. 1962) byla v roce 1971 zbořena při výstavbě Nuselského mostu , budova sousedního zemského nalezince (č.p. 455) z let 1901–1902 podle projektu architektů K. Starka a Č. Gregora, se dochovala do dnešních dnů a slouží i nadále dětskému lékařství.

Budovy

Dětská nemocnice si po celou dobu existence zachovala své členění. Jedna ze šesti architektonicky zdařilých novorenesančních budov byla určena pro administrativu, ordinace a byty ošetřovatelek, druhá (hospodářská) obsahovala kuchyň, prádelnu a další byty, ve třetí byla umístěna (umrlčí) kaple a pracovny lékařů. Největší budova s věží sloužila dětem s nenakažlivými chorobami, zbylé dvě pacientům s infekčními nemocemi. Při otevření měla nemocnice 270 lůžek, na sklonku první republiky jich bylo již 350. V nemocnici byla od roku 1903 umístěna česká dětská klinika se třiceti lůžky a posluchárnou v přízemí hlavní budovy. Později počet lůžek stoupl na 55 a rovněž se zmodernizovalo vybavení. Pracovala zde celá řada vynikajících lékařů, například primář chirurgického oddělení V. Kafka (1869–1946) je považován za zakladatele československé dětské chirurgie a ortopedie.

Během druhé světové války zabrala v roce 1943 dětskou nemocnici německá lékařská fakulta pro své spojené dětské kliniky a česká oddělení se musela přestěhovat z nemocnice do sousedního nalezince. Ke konci války byly budovy ostřelovány a poškozeny. V roce 1953 se stal celý areál dětské nemocnice klinickou základnou nově zřízené Fakulty dětského lékařství.

U dětské nemocnice měla konečnou tramvajová linka 6, na kterou upomíná torzo kolejí v ulici B. Němcové.