Hotel Kriváň, I. P. Pavlova č.p. 1789/5 (Nové Město)

Historie

V místech kde Sokolská ulice kříží tramvajovou trať z náměstí I. P. Pavlova do Ječné ulice, stávala Slepá brána. Na jih od ní byla umístěna vojenská skladiště a kasárna. Architekt a stavitel Bohdan Pudlač připravil po parcelaci pevnostních pozemků po zboření Slepé brány plány na výstavbu činžovního domu s kavárnou. Dva roky poté, v roce 1898, koupil rozestavěný dům Alfréd Gráf, který se rozhodl změnit účel a plány činžovního domu nechal upravit na hotel. Restaurační a kavárenské místnosti byly rozšířeny o prostory v zaskleném dvoře a v roce 1897 vypracoval stavitel a stavební rada František Tichna plány na spojení domů č.p. 1827 a 1789. Letopočet 1897 můžeme vidět na zrekonstruované fasádě nad okny nejvyššího patra historické části budovy. Podle Encyklopedie architektů, stavitelů, …,(Academia, Praha, 2004) k propojení obou objektů došlo až v roce 1906.

Budova

Hotel tvořil nárožní čtyřpatrový dům s novobarokní fasádou. Okna jsou rámována různými novobarokními šambránami, fasáda je ukončena atikou s reliéfním dekorem. Po celkové přestavbě domu po společenských změnách v roce 1989, kdy zůstaly z původního hotelu jen obvodové zdi, byl objekt zvýšen o jedno patro „půdní vestavby“.  Přízemí bylo přizpůsobeno pro využití bankovním domem.

Hotel Kriváň

Po „vítězství pracujícího lidu“ v únoru 1948 byl znárodněný hotel přejmenován na Kriváň a provozoval jej podnik Hotely a restaurace v Praze 2, Lidových milicí 9 (nynější Legerova ulice). Hotely se v té době rozdělovaly do pěti tříd: A^* de Luxe, A^*, B^*, B a C. Hotely třídy B, kam patřil i Kriváň, musely mít pokoje s umyvadlem a tekoucí teplou a studenou vodou, nejméně polovina pokojů měla telefon napojený přes ústřednu na státní síť a centrální vytápění, přičemž jednolůžkový pokoj měl podlahovou plochu 10 m². Na každém podlaží bylo samostatné WC, zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy a koupelna nebo sprchový kout.  Kriváň nabízel ubytování v 73 pokojích, z čehož bylo 32 jednolůžkových, 34 dvoulůžkových a ostatní vícelůžkové. Čtyři pokoje měly dokonce vlastní koupelnu. Hotelová kavárna byla ve II. cenové skupině a nabízela posezení pro 75 hostů, lidová restaurace byla v III. cenové skupině s 50 místy a otevírací dobou od 8 hodin do 23 hodin. Večer s tancem bylo možno strávit v nočním baru Sport se zvláštním vchodem z Legerovy ulice. Tento bar ve II. cenové skupině byl otevřen po rekonstrukci v lednu 1977. O zábavu se staralo hudební duo či trio, jedna místnost měla kapacitu 65 míst a bar byl otevřen od 21. hodiny do 04. hodiny ranní. Obsluha byla diskrétní, přitom však pozorná, jak se dočteme z dobového materiálu. Vybavení tvořily klubovky okolo kulatých stolků, po obou stranách místnosti byly uzavřené boxy, čalounění bylo rudé a vhodné tapety i osvětlení dotvářely výrazný intimní celek.

Architekti

Stavitel a stavební rada František Tichna se narodil v Jinonicích. Bydlel v Opatovické ulici č.p. 1405/13. Od roku 1898 byl členem komise městské rady a radním. S jeho jménem je spjata celá řada staveb a rekonstrukcí domů na Starém i Novém Městě pražském. V Myslíkově ulici například upravoval fasády na domech č.p. 257 a 258/6 a 8. Podílel se na rozšíření novorenesančního komplexu kasárenských budov na Pohořelci. Podle vlastních plánů stavěl známý Štorchův dům č.p. 552/16 na Staroměstském, náměstí, v Opletalově ulici dům č.p. 1417/25. Ve vyšehradské Vratislavově ulici prováděl úpravy na domě č.p. 28/12. František Tichna byl velice pracovitým architektem a výčet všech staveb, na nichž se podílel, by byl vskutku rozsáhlý.