Slepá brána (brána sv. Jana) (Nové Město)

Novoměstské gotické opevnění mělo několik bran, a přestože se některé kromě Koňské v baroku posunuly, tak brána sv. Jana zůstala ve své hmotě stát až do konce 19. století. Nacházela se na náměstí I. P. Pavlova, resp. na křížení Ječné a Sokolské ulice.

Historie

Do středověkého Nového Města se vstupovalo celkem čtyřmi branami. Poříčská se nacházela na Poříčí, následovala Horská brána v Hybernské ulici, na horním konci Václavského náměstí stála brána sv. Prokopa či Koňská a čtvrtou byla brána sv. Jana na východním konci Ječné ulice. Pojmenování získala podle nedalekého kostela sv. Jana na Bojišti, ale též však neslo jméno Svinská, neboť tak se nazývala i Ječná ulice.

V baroku před ní vznikl bastion sv. Xaveria a její funkci převzala Žitná brána ve stejnojmenné ulici. Svinská brána prošla roku 1691 barokní přestavbou, došlo k jejímu zaslepení, a proto získala jméno Slepá. Demolice proběhla roku 1891.

Popis

V gotice se všechny novoměstské brány řešily částečně typizovaně a měly ve střední partii průjezd. Brána sv. Jana se velmi podobala vyšehradské Špičce a lišila se od dalších bran nejen svou velikostí, ale i dispozicí. Tvořily ji dva podélné bloky a stavba patrně vrcholila hrázděným ochozem, doplněným polygonálními věžičkami s převýšenými stanovými stříškami, dodávajícími tomuto fortifikačnímu prvku určitou malebnost. Velký pohled na Prahu od Václava Hollara zobrazuje bránu právě s osmi malými věžičkami.

Později bývala brána nazývána Slepá, protože umožňovala pouze průchod pěším, a jednalo se o poměrně velkou budovu se středním mělkým rizalitem.