Kostel krátce před zbořením (Foto Eckert 1903)

Kostel sv. Petra a Pavla (na Zderaze) (Nové Město)

Kostel sv. Petra a Pavla, který se nacházel na Zderaze, byl součástí kláštera řádu Křižovníků Jeruzalémských, neboli strážců Božího hrobu Jeruzalémě řehole sv. Augustina se znamením dvojitého kříže na černém rouchu.  Rozkládal se na Novém Městě v prostoru ohraničeném dnešními ulicemi Na Zderaze, Na Zbořenci a Odborů. Jednalo se o jediný klášter tohoto řádu na našem území. Kostel byl zbořen v rámci asanace této části Prahy v roce 1904. Architektem zaniklého kostela byl významný český barokní architekt italského původu Jan Blažej Santini - Aichel.

Sdílet

Podle Hájkovy kroniky roku 899 kníže Bořivoj „skrze nějaké divné vidění aneb božské rozkázání malou kapli na návrší mezi Prahou a Vyšehradem dal založiti a ve jménu sv. apoštolů Petra a Pavla posvětiti, tu kdež nyní slove na Zderaze“. Přidržme se však doložených faktů. Klášter Křížovníků Jeruzalémských založili bratři Kojata a Všebor, synové Hrabišovi z rodu pánů z Riznburka. V roce 1228 Kojata z Hrabšic daroval křížovníkům část svých majetků, včetně lokalit kolem Zderaze a se svým bratrem Všeborem založili nedaleko Zderaze románský kostel s klášterem. Řád křížovníků prosperoval a dal si postavit nový kostel s konventní budovou. Během husitského hnutí křížovnické probošství zaniklo a konvent s kostelem byl 5. srpna 1420 zcela zbořen. Mniši se vrátili roku 1438, ale řád nadále již jen živořil, až a v roce 1531zcela zanikl. Téhož roku byla zderazská kanonie převedena na ženskou křížovnickou větev, když sem byly povolány jeptišky ze Světce u Bíliny. Od roku 1573 se sem navrátili probošti, obyčejně samotní.

Po Bílé hoře došlo k vzestupu řádu a po třicetileté válce k plné obnově konventu.

 Kostel byl však stále v rozvalinách, až v roce 1699 odkázal novoměstský občan Daniel Mazánek na stavbu chrámu značné jmění a značný obnos věnoval na přímluvu probošta Jana B. Steinmanna i císař Karel VI. (1685–1740) a další měšťané.  Základ nového kostela sv. Petra a Pavla byl položen 14. listopadu 1715 svatovítským děkanem Bohumírem Hebstem. Vysvěcení proběhlo roku 1721. Kostel přestavěl podle svého návrhu do barokní podoby geniální barokní stavitel Jan Blažej Santini-Aichel. Půdorys chrámu ukazuje nevšední řešení chrámu ve dvou polích s užším presbytářem zakončeným polokruhovým závěrem. Nelze vyloučit, že tato dispozice byla jen částí rozsáhlejšího projektu.

Klášter byl zrušen Josefem II. dne 24. července 1784 a klášterní pozemky byly předány c. a k. eráru, který je předal armádě jako kasárna. Kostel sloužil jako vojenská kovárna a zdejší fara byla přenesena k sv. Vojtěchu. V letech 1871–1874 byl na místě kláštera postaven komplex budov ČVUT.  Kostel sv. Petra a Pavla byl potom využíván jako vojenské skladiště a do roku 1902 sloužil jako sklad dekorací Národního divadla. František Ruth ve své Kronice královské Prahy a obcí sousedních (svazek III, strana 1155) popisuje z té doby kostel takto: „Baroková tato, krásná a vysoká stavba posud uvnitř má zbytky maleb; budova jest velmi pěkně zachována, mimo opadalou omítku.“ V roce 1904 byl klášter v rámci pražské asanace zbořen. Dochovala se z něj budova probošství čp. 269/4  v ulici Na Zderaze, kaple Božího hrobu u ulice Na Zbořenci, zeď postavená jako hranice oddělující prostor využívaný armádou od prostoru určeného k duchovním účelům mezi budovami E a G v areálu ČVUT. Dále se ze zbořeného kostela dochovaly fragmenty zdiva a lomených gotických oblouků a původní dřevěná vrata v průjezdu do ulice Na Zderaze. Na fasádě domu ze dvora je možné pozorovat dvojitý kříž. Při rekonstrukci suterénních prostor v budově E, které nyní slouží Fitcentru, byla objevena středověká studna a doplněno chybějící roubení a ozdobná mříž, takže tvoří netradiční doplněk interiéru posilovny. Voda ze studny je považována stále za kvalitní a byla pitná i v obdobích epidemií moru a cholery, ale nyní je vstup do ní zakryt.Na historii kláštera upomíná deska umístěná vedle brány probošství.

Jan Blažej Sanitni-Aichel (Johann Blasius Sanitini-Aichel /Eichel/ či italsky Giovanni Santini) byl český barokní architekt italského původu. Narodil se 3. února 1677 (na den sv. Blažeje) v Praze, pokřtěn byl hned následujícího dne v katedrále sv. Víta. Zemřel 7. prosince 1723 v Praze, pochován byl na hřbitově u sv. Jana Křtitele v Oboře ve Šporkově ulici na Malé Straně. Na zdi bývalého hřbitova na počátku Šporkovy ulice je umístěna Santiniho pamětní deska. Byl synem pražského kameníka Santina Aichela a Alžběty, rozené Thimové. Přes vrozenou tělesnou vadu (částečné ochrnutí těla) se vyučil kameníkem, ale studoval i malířství. Během studijních cest v Evropě získal v Itálii kvalifikaci architekta. Od roku 1700 se usadil v Praze na Malé Straně, kde vlastnil Valkounský dům v Nerudově ulici čp. 211/14. V roce 1705 získal malíř a architekt Santini-Aichel měšťanské právo. V té době již několik let realizoval a projektoval stavby. Jeho sakrální budovy patří mezi barokní klenoty na území Čech. V roce 1707 se oženil s Veronikou Alžbětou, s níž měl čtyři děti. Tři chlapci však zemřeli na souchotiny v dětském věku a jen dcera Anna Veronika (*1713) se dožila dospělosti. V roce 1720 zemřela manželka Veronika Alžběta a Santini-Aichel se oženil se šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic. Sňatek mu zajistil vazby na šlechtu i vyšší církevní hodnostáře.

S jeho pozoruhodným dílem se můžeme setkat například na zámku Karlova Koruna, v kladrubském klášteře, v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedleci u Kutné Hory, v Mariánské Týnici, v chrámu ve Křtinách u Brna, v klášteře Plasy, v Kolovratském paláci na Malé Straně, v kostele sv. Václava ve Zvoli, sv. Petra a Pavla v Bobrově a na mnoha dalších místech…

Galerie: 
Dochovaná budova probošství (Foto M. Polák, 2020)
Původní zeď oddělujíící armádní a akademický prostor (Foto M. Polák, 2020)
Dvojitý kříž ve znaku na fasádě (Foto M. Polák, 2020)
Kaple Božího hrobu (Foto M. Polák, 2020)
Kostel před zbořením na fotografii Eckerta
Katastrální území

Název: Kostel sv. Petra a Pavla (na Zderaze)

Umístění: Na Zderaze čp. 296/4

Výstavba: 1715–1721

Architekt: Jan Blažej Santini-Aichel

Zbořeno: 1904

Adresa
Na Zderaze čp. 296/4
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 36.6204" N, 14° 24' 59.4108" E
Datum poslední aktualizace: 5.5.2020 17:42
Datum vytvoření: 3.5.2020 16:02