Vycházka - Vinohrady (1) (Vinohrady)

Vinohrady (Královské Vinohrady) vyrostly po zbourání novoměstských hradeb. Stavební ruch na přelomu 19. a 20. století dal vzniknout mnoha úžasným stavbám a místům, které obdivujeme dodnes. Tuto vycházku zahájíme u někdejšího Pavilonu, resp. Vinohradské tržnice, a blízkých paláců na Vinohradské třídě. Vydáme se do Riegrových sadů a Italskou ulicí se vrátíme zpět na Vinohradskou k budově rozhlasu. Další část Vinohrad si projdeme v jiné vycházce.

Sdílet

ÚVOD

V místech dnešních Vinohrad, se dříve za novoměstskými hradbami nacházely usedlosti, pole, zahrady a vinice založené Karlem IV. Samostatnou obcí se Královské Vinohrady (resp. Viničné Hory) staly teprve roku 1849. V 70. letech došlo k bourání hradeb. Dne 26. září 1879 byly pak Královské Vinohrady povýšeny na město. Od 80. let 19. století století probíhal na Královských Vinohradech zhruba po čtyřicet let velký stavební ruch. Staly se druhým největším českým městem, které dbalo i na vybudování potřebné infrastruktury (školy, kostel, nemocnice, divadlo, vodárna, tramvajová doprava apod.)  V roce 1922 došlo k jejich připojení k Velké Praze. V roce 1960 byly uměle rozděleny mezi pět městských částí – zejména Prahu 2, Prahu 3 a Prahu 10, drobné části území zasahují i do Prahy 1 a Prahy 4. Také přišly o část názvu Královské. Vihohrady spolu s Žižkovem a Vršovicemi patří od roku 1993 do městské památkové zóny.

DOPORUČUJEME: Proměny v čase

Proměny Vinohrad v čase, v místech okolo trasy, si můžete prohlédnout na MAPÁCH různého stáří. Proměny některých míst na starých a nových fotografiích jsou uvedeny u jednotlivých zastávek.

Dále viz ZASTÁVKY

Celková vzdálenost:
Sbalit všeRozbalit vše

Zastávka 1: Vinohradská tržnice, Maceškův palác, Orbis

Vycházku začneme u budovy Pavilonu – bývalé tržnice a prohlédneme si i několik dalších zajímavých objektů v blízkém okolí. Vinohradskou tržnici postavil v letech 1902-03 architekt Antonín Turek – tvůrce řady vinohradských staveb. Měla to být náhrady za trhy, které se dříve (a nyní opět) konaly na Tylově náměstí a na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bylo zde 98 stánků, 86 sklepů a 140 chladíren. Sochařská výzdoba je dílem Antonína Procházky. Současná podoba interiéru je výsledkem přestavby v polovině 90. let na konci minulého století.

Pod tržnicí, přes ulici Budečská, stojí nárožní budova Maceškova paláce. Je to zajímavá puristická stavba Jana Jarolíma z konce 20. let 20. století. Byla postavena jako reprezentativní multifunkční budova s kinem, kavárnou, vinárnou, lékařskými ordinacemi a byty. Emanuel Maceška byl uzenář, který se m. j. proslavil výrobou prvního československého „uherského“ salámu a dosud oblíbené „macešky“. V jedné ze zdejších ordinací bylo v té době zubní laboratorium otce Mileny Jesenské.

Prakticky ve stejné době vznikla i vedlejší budova – sídlo Společnosti Orbis s tiskárnou od architekta Aloise Dryáka. Architekt zde použil železobetonový skelet. I tato budova byla upravena v 90. letech a slouží jako administrativní objekt.

Zastávka 2: Radiopalác

Stejný architekt – Alois Dryák – je autorem i další o blok níže stojící budovy Radiopaláce z let 1922-24 postavené pro Ústředí čsl. poštovních a telegrafních zřízenců. V multifunkční budově bylo kino, společenský sál, restaurace, obchody, vinárna i byty. Průčelí domu má zajímavé prvky art deca.

Zastávka 3: Sokolovna v Riegrových sadech

Vrátíme se zpět a projdeme ulicí Budečskou směrem k Riegrovým sadům. Přímo proti nám se nachází funkcionalistická budova Sokolovny z let 1938-40 od architektů Fr. Marka, Zbyňka Jirsáka a Václava Vejrycha. Vinohradský Sokol byl založen již v roce 1887, ale několikrát se stěhoval. Za 1. světové války byl na okraji parku postaven dřevěný pavilon, který sloužil jako vojenská nemocnice a po válce se stal dočasným sídlem Sokola. Později bylo rozhodnuto postavit nový objekt, jehož součástí kromě moderního sportovního zařízení včetně bazénu měl být i hotel. Ten však již postaven nebyl, protože vypukla 2. světová válka a objekt pro změnu využívali Němci jako lazaret a výcvikové místo. 

Před Sokolovnou se u cesty nachází moderní pomník k 150. Výročí založení Sokola od Karla a Petry Holubových. Sokol byl založen v roce 1862 a pomník je tedy z roku 2012.

Zastávka 4: Riegrovy sady, Laichterův dům

Dále budeme pokračovat procházkou parkem a půjdeme vpravo. Riegrovy sady jsou pozůstatkem někdejších vinohradských usedlostí, zejména Kanálky. Jejich úprava na ploše cca 8 ha je z počátku 20. století. Cestou si všimneme významné budovy v přilehlé Chopinově ulici č. 4. Jedná se o Laichterův dům,  postavený podle mimořádného projektu architekta Jana Kotěry . Byl postaven pro nakladatele Jana Laichtera v letech 1908-09. V dolní části objetu sídlilo nakladatelství (dnes Paseka) a v horních patrech moderní byty.

Zastávka 5: Ptačí obelisk

Dále pokračujeme parkem kolem sochy Dívky s obručí a někdejší Šretrovy zahradní restaurace do dolní části parku směrem k Žižkovu. V této nedávno upravené části je restaurovaný tzv. Ptačí obelisk. Jedná se o třímetrový empírový obelisk s reliéfem ptáků, který údajně vznikl na paměť hraběte Canala a jeho zesnulé manželky. Jiná legenda traduje, že byl postaven na paměť nepovoleného souboje dvou důstojníků.

Zastávka č. 6: Mlíkárna,výhled z promenády P. Adamowicze

Dále projdeme svahem zpět do horní oblasti k tzv. „Mlíkárně“. Tento název vypovídá, že se tu skutečně původně jako občerstvení prodávalo mléko. Horní terasa dnešní restaurace prý také kdysi sloužila jako malá rozhledna. To však dnes již kvůli okolním vzrostlým stromům nejde posoudit. Pokračujeme dále kolem sportovišť po promenádě Pawla Adamowicze, otevře se nám úžasný a méně známý pohled na Prahu, který si zde v teplém období obvykle užívá řada návštěvníků. Promenáda získala jméno v roce 2019 na počest zavražděného starosty Gdaňsku, přítele Václava Havla.

Zastávka 8: Škola Na Smetance

O pomníku sejdeme dolů na křižovatku ulic Italská a Na Smetance. Zde stojí za zmínku budova školy Na Smetance, kterou nechala obec Královské Vinohrady postavit na území bývalé usedlosti Smetanka v letech 1886 – 1888. Podle návrhu Josefa Franzla vypracoval plány architekt a nám již známý stavitel Antonín Turek. Ke škole, v dobovém tisku označované jako nejkrásnější, patřila školní botanická zahrada, hřiště a součástí stavby byla školní kaple.

Zastávka 9: Pštroska/Hajnovka

Pokračujeme ulicí Italskou zpět na Vinohradskou třídu. Na nároží bývala dřevěná aréna zv. Pštroska – letní scéna Stavovského divadla. Jméno jí dala zaniklá usedlost rodiny Pštrossových, ze které pocházel i Eduard Pštross, v šedesátých letech 19. století vinohradský starosta. V roce 1886 tu Julián Heine postavil německý národní dům (odtud Hajnovka), za 1. republiky zde vznikl blok činžovních domů.

Zastávka 10: Budova rozhlasu

Níže na protější straně Vinohradské se nachází monumentální funkcionalistická budova Českého rozhlasu od Bohumila Skály z let 1927-32, kdy se sem sídlo rozhlasu přestěhovalo na své definitivní místo. Pamětní desky (viz) u vchodu připomínají pohnuté momenty našich dějin – květnové povstání roku 1945 a sovětskou okupaci v srpnu 1968.


Katastrální územíDatum poslední aktualizace: 29.4.2020 0:28
Datum vytvoření: 8.4.2020 23:07