E. Maceška (Foto Řeznicko/Uzenářské listy 2016)

Emanuel Maceška (Vinohrady)

Český velkouzenář, průmyslník a pivovarník

Emanuel Maceška se narodil 24. března 1877 v městečku Načeradec na Blanicku. Zemřel v Praze dne 30. prosince 1966.

Sdílet

Emanuel Maceška se narodil 24. března 1877 jako páté dítě ze třinácti sourozenců v rodině zchudlého hospodáře a mlynáře Jakuba Macešky. Dospělosti se však dožilo jen několik Maceškových sourozenců. Hospodářství ani mlýn početnou rodinu neuživilo, a tak si Maceškův otec našel práci v Kostelci and Černými lesy. Ve třinácti letech se Emanuel vrátil do rodného městečka, kde se stejně jako jeho starší bratr Jakub vyučil řemeslu u místního řezníka Syrovátky. Výuční list získal v roce 1892 a po poradě s rodinou zamířil do Prahy, kde už pracoval jako řeznický tovaryš jeho bratr Jakub. Emanuel pracoval nejprve u smíchovského uzenáře Thüringera a pak u uzenáře Františka Antoše na Malé Straně. Změna nastala, když si jeho bratr Jakub pronajal díky věnu manželky v Nuslích u Prahy malý řeznický krámek s dílnou. Emanuel tady rozvážel uzenářské výrobky po okolních obcích na vozíku taženém uzenářským psem. Ve stejném domku si otevřel další Emanuelův bratr Bohumil obchod koloniálním zbožím. Emanuel pak pomáhal Bohumilovi s rozvojem podnikání, ale po svatbě Bohumila malý krámek již nemohl tři osoby uživit, a tak se Emanuel vrátil do služeb Jakuba, v jehož dílně začal ve vlastní režii vyrábět vlastní uzenářské zboží. Psal se rok 1895 a byl to de facto začátek pozdější slavné firmy. Živnosti se dařilo, a tak si v  Nuslích koncem 19. století pronajal Emanuel Maceška svůj první vlastní obchod nedaleko vlastní uzenářské dílny. Netrvalo dlouho a Maceška dodával své zboží vyhlášeným lahůdkářům, jakými byl např. Lippert, Maader a další. Poptávka stoupala a Maceška přijal první zaměstnance. Do Prahy se k Maceškovi záhy přistěhovala matka se dvěma mladšími Emanuelovými sourozenci i jeho otec, který však v roce 1900 zemřel. Mladší bratr Rudolf se stal ještě před válkou společníkem firmy. Mladší sestra Anna nějaký čas pracovala v podniku jako účetní, ale v roce 1908 se vdala za stavebního podnikatele Josefa Macha. Emanuel Maceška se oženil v roce 1903 se slečnou Františkou Řebíčkovou, pocházející ze vsi Topol u Chrudimě, s níž měl šest dětí. Čtyři synové a dvě dcery pak našli uplatnění v Maceškově frmě. Františka Macešková předčasně zemřela v roce 1929.

Počátkem 20. století již nuselské prostory rozvíjející se firmě přestaly postačovat a Maceška se přestěhoval do nových prostor v dnešní Italské ulici na Královských Vinohradech, které se však ukázaly nevyhovující, a tak se v roce 1903 přestěhoval na dnešní Vinohradskou třídu 1254/61. Maceška však byl v té době již velice zadlužen a byl na něj vyhlášen konkurs. Správci konkursní podstaty JUDr. Klenkovi se však podařilo s Maceškovými věřiteli dohodnout a postupně splatit všechny pohledávky. Během let se Maceškova obchodní síť rozrostla a Maceška dům, který měl pronajatý, od majitelů koupil. V roce 1910 zakoupil rohovou parcelu, na níž vystavěl čtyřpatrový dům s kavárnou Nizza (na rohu Budečské a Vinohradské ulice). Neustále investoval i do strojního vybavení svého závodu a do další nemovitosti v Mánesově ulici čp. 1602. Ještě před první světovou válkou dosáhl počet jeho zaměstnanců 160 dělníků. Mezi jeho vyhlášené výrobky patřila pražská šunka, macešky, později za komunistů přejmenované na čajovky a speciální trvanlivé salámy, zejména uherský.

V letech 1928–1929 vybudoval Emanuel Maceškův palác na Vinohradské třídě 2165/48. Maceškovi patřil i votický velkostatek s pivovarem, který koncem třicátých let měl roční výstav 18.000 hl piva. Ve Voticích působil Emanuel Maceška rovněž jako starosta. Ve Starých Strašnicích vybudoval továrnu na výrobu salámů, která sestávala ze tří objektů, z nichž největším byla udírna, která sloužila svému účelu ještě začátkem devadesátých let minulého století. Její pozůstatky najdeme nedaleko stanice metra Depo Hostivař.

Za války podporoval Emanuel Maceška rodiny zatčených či popravených odbojářů a spolu se členy rodiny se aktivně zapojil do protinacistického odboje. V únoru 1945 byl přímo zasažen při náletu spojenců Maceškův dům na Vinohradské třídě čp. 1254, kde se nacházelo hlavní sídlo firmy i byty jeho rodiny. V roce 1945 byl shledán velkostatkář a továrník Maceška „třídním nepřítelem“ a jeho majetek byl na základě Benešových dekretů znárodněn a do podniku dosazen národní správce Smažík. Sám Emanuel Maceška byl zpočátku stíhán pro možnou kolaboraci s Němci za války, ale záhy byl prohlášen dobrým Čechem a stíhání bylo zastaveno.

Emanuel Maceška zemřel v Praze dne 30. prosince 1966, jen několik měsíců před dovršením devadesáti let. Jeho majetek se navrátil Maceškovým potomkům v restituci po společenských změnách v roce 1989.

Galerie: 
E. Maceška (Foto Řeznicko/Uzenářské listy 2016)
Maceškova udírna u stanice metra Depo Hostivař v roce 2006 (Foo M. Polák)
Narození
24.3.1877
Úmrtí
30.12.1966 (89 let)
Katastrální území
Štítky: 
Odkazy a literatura:
Datum poslední aktualizace: 25.4.2020 16:11
Datum vytvoření: 25.4.2020 15:56