Palác Radio, Vinohradská čp. 1789/40 (Vinohrady)

Historie

Soubor domů mezi ulicemi Slezskou a Vinohradskou je spojen s osobou architekta Aloise Dryáka, jehož stylový projev přešel od národního slohu přes neoklasicismus, k purismu a funkcionalismu. Jeho vinohradské budovy se nachází na bývalém Seidlově poli, jehož usedlost jako poslední na Královských Vinohradech vykoupila po roce 1920 zčásti Vinohradská záložna a zčásti Emanuel Maceška.
Jako první architekta Dryáka oslovilo Ústředí československých poštovních a telegrafních zřízenců v Praze a nechalo si od něj navrhnout Palác Radio zvaný Radiopalác, s poštovní nákupnou a byty pro své zaměstnance.

Popis

V šíři celého domovního bloku je zasazena šestipatrová fasáda ve stylu art deco s atributy svého stavebníka: poštovní trubka, svazky lípových lístků ad. Všechna tři výrazná průčelí jsou pokrytá tímto dekorem a členěna arkýři, rozmanitými balkóny a mohutnou hlavní římsou, která odděluje podkrovní patro typické pro toto období svým plechovým pláštěm. Železobetonová rámová konstrukce s cihlovou výplní (stavitel Karel Beran) tvoří tři křídla ve tvaru U, mezi která je vsazené dvorní dvoupatrové křídlo v suterénu s kinem, v patrech s přesahujícím sálem. Kino Květen (zrušené v devadesátých letech), taneční sál Radiopaláce a restaurace s barem byly vyhlášenými místy společenského setkávání.

Toto heslo se nachází na herní trase Královské Vinohrady v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Architekt

Architek ,.urbanista a dekoratér.  Alois Dryák se narodil 24. února 1872 v Olšanech a zemřel 6. června 1932 v Praze.Pohřben je v olšanském krematoriu. Byl žákem Bedřicha Ohmanna a kolem roku 1903 sdílel atelér Na Moráni čp. 359 s Bedřichem Bendelmayerem. Je autorem mnoha staveb, mimo jiné budoby nakladatelství Orbis na Vinohradské třídě či budovu Čs. tabákové režie ve Slezské ulici.

Kavárna

Hlavní místností Radiopaláce byla  v sedmdesátých letech kavárna, která si po dlouhá desetiletí udržovala stejný charakter a vzhled.Čalouněné židle a polštářované boxy působily útulně už na pohled. Červené čalounění doplňovaly koberce, malba a tradičně modenrí obrazy. které se naposledy obměňovaly v roce 1978.K restauraci Radiopaláce patřil i velký sál pro 1000 lidí, menší pro 120 hostů a dva salónky. Podávalo se zde plzeňské a velkopopovické pivo.  Poslední renovace proběhla v roce 1977. Restaurace nabízela 100 míst, vinárna (zvaná návštěvníky Svíčkárna) měla 36 míst.  Bylo v ní šero a osvětlovaly ji svíce na stolech. Celý závod byl zařazen do II. cenové skupiny.  Bufet měl otevřeno od 8 hodin do 22.30, restaurace od 10 hodin do 24.00 a vinárna od 15 hodin do 02.00. Bez tehdy obvyklého zavíracího dne.