Josef Emanuel hrabě Canal de Malabaila

Josef E. Canal pocházel ze staré italské rodiny, která byla v roce 1672 povýšena do rytířského stavu. V mládí byl vojákem, po skončení služby v armádě se přestěhoval do Prahy. Byl jmenován předsedou České společnosti hospodářské. Zajímal se o zahradnictví a nejnovější postupy v tomto oboru, byl zastánce pokroku ve vědě a podporoval vědecké práce a jejich autory, financoval vydání publikace Flora česká od profesora botaniky, Františka Vilibalda Schmidta.

Finančně pomáhal mnohým studentům, hudebníkům a vědcům. Sám skládal hudbu a měl vlastní hudební sbor. Zasloužil se o otevření pražského sirotčince a chudobince, založil spolek pro nezaměstnané služebníky, vdovy a sirotky.

Josef Emanuel hrabě Canal z Malabaily, již jako velmistr zednářů, koupil v roce 1787 pozemky od hrabat Kinských, o dva roky později přikoupil vinici slavného lékárníka Angela z Florencie, poté ještě další menší vinohrady Cikánku, Kocourku, Sklenářku, Kuchynku (u dnešní Vinohradské ulice pod náměstím Jiřího z Poděbrad) a vinohradské usedlosti č.p. 30–33 a založil tu ovocnou, zelinářskou a botanickou zahradu. Ta se táhla zhruba od Národního muzea k náměstí Jiřího z Poděbrad.

Místo, které si vybral, prý byla jen houština se stromy a keři. Nechal zde vysázet exotické keře a květiny a ovocné stromy, byl tu anglický park, čínská zahradní partie, francouzský park, romantická jezírka a jeskyně, můstky nebo třeba voliéry s ptáky. Na pozemku obehnaném vysokou zdí postavil čtyři obytné budovy, taneční sál a sál přednáškový. Zde se přednášela hospodářsko-technická botanika. Hrabě nechal v zahradě vybudovat v roce 1811 i pokusný cukrovar pro výrobu řepného cukru a sirupu a také drůbežárnu. V prostorech Kanálky uspořádal několik výstav plemenného skotu a zemědělské techniky. Areál nechal volně přístupný.

Tuto skvostnou a oblíbenou oázu klidu kromě jiných také navštívil v roce 1787 W. A. Mozart nebo v roce 1812 císař František I. s manželkou a dcerou.

Po smrti své milované ženy Brigitty, roz. Taafeové, roku 1810 se hrabě postupně uzavíral do sebe a přestával se účastnit společenského života. Na její památku nechal v zahradě postavit obelisk s reliéfem aliančních znaků na soklu. Dodnes dochovaný obelisk v Riegrových sadech je také téměř jedinou památkou na kdysi slavnou Kanálku. Původní zahradu dodnes ještě připomíná název ulice U Kanálky a v Mánesově ulici na ni až do počátku 20. století upomínala malá (dnes již neexistující) studánka.

Hrabě poté žil ve svém paláci, kde zemřel po mozkové mrtvici. Následně prodala jeho dcera zahradu Kanálku hraběti Buquoyovi a ten po třech letech bankéři Moritzi Zdekauerovi. Sad však záhy začal pustnout.

Hrabě Canal byl jmenován čestným občanem Prahy.