Kanálka (Vinohrady)

Kanálka vznikla na zbytcích několika vinic založených za Karla IV., které v průběhu staletí poničily války. Jednu z vinic držel v polovině 14. století dvorní lékárník Karla IV., Angelo z Florencie, jenž vlastnil také věhlasnou lékárnu na Starém Městě. Jeho dědicové měli také nedaleký vinohrad Folimanku. Později, roku 1622, vinice připadla klášteru minoritů od sv. Jakuba na Starém Městě a ti ji drželi až do roku 1783. Další vinici za Koňskou branou, nad Národním muzeem, držel v polovině 15. století měšťan Jindřich Mayer. Později se jí říkalo Hřebenka podle přídomku majitele Matěje Žateckého od Hřebene, ještě později se nazývala Hercovka. To už tu byl – v polovině 18. století – postaven letohrádek a několik hospodářských budov. Na konci 18. století vinohrad získala rodina Kinských, ten se postupně sloučil se sousedními vinicemi, a tak se z někdejší Pelikánky, Šeborky, Lopaty, Kučerky a Hercovky zrodil rozsáhlý pozemek.

Z vinic se stal velký sad, jehož centrum tvořil letohrádek s domácí kaplí. V roce 1787 koupil pozemky od hrabat Kinských velmistr zednářů Josef Emanuel hrabě Canal z Malabaily, o dva roky později přikoupil Angelovskou vinici, poté ještě další menší Vinohrady Cikánku, Kocourku, Sklenářku, Kuchynku a usedlosti č.p. 30–33 a založil tu ovocnou, zelinářskou a botanickou zahradu. „Místo, které si vybral pro zahradu, byla jakási houština se stromy a keři, jež byly doplněny exotickými květinami a ovocnými stromy.“  Jádro anglické zahrady tvořily dubové a kaštanové aleje. Vybudoval umělé jezírko, postavil voliéry pro cizokrajné ptáky. Na pozemku obehnaném vysokou zdí postavil čtyři obytné budovy, taneční sál a dokonce sál přednáškový. Areál nechal volně přístupný, později však začal prodávat vstupenky, protože někteří lidé ničili stromy a květenu.

Hrabě také spolupracoval s mnoha odborníky a byl mecenášem věhlasných botaniků a dalších přírodovědců. V sedmdesátých letech dokonce v prostorech Kanálky uspořádal několik výstav plemenného skotu a zemědělské techniky. Tuto skvostnou a oblíbenou oázu klidu kromě jiných navštívil také císař František I., anglický spisovatel Washington Irving, Karel Hynek Mácha a v roce 1787 W. A. Mozart.

Po smrti hraběte Canala prodala jeho dcera zahradu hraběti Buquoyovi a ten po třech letech bankéři Moritzi Zdekauerovi. Sad však záhy začal pustnout. S rozrůstáním města za hradbami se tehdy nabízelo jediné řešení – plochu rozparcelovat a zastavět.

V roce 1895 se tak stalo a postupně byly mezi Národním muzeem a náměstím Jiřího z Poděbrad vybudovány nové ulice, jen část Kanálky, kterou odkoupila v roce 1902–1903 Vinohradská obec, zůstala zachována v podobě Riegrových sadů. Někdejší líbeznou zahradu ještě dnes připomíná pískovcový obelisk s ptačím reliéfem, umístěný v sadech dole u Vozové ulice a název blízké ulice U Kanálky.