Hlavní nádraží (Vinohrady)

V průběhu let se název tohoto nádraží několikrát změnil. Mezi lety 1871–1919 se jednalo o nádraží Františka Josefa, označení Wilsonovo nádraží neslo v letech 1919–1940, poté Praha hlavní nádraží, asi 1945–1953 znovu Wilsonovo, které je od roku 1990 opět čestným názvem. Dnešní secesní podobu původní novoklasicistické historické budovy Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia má na svědomí architekt Josef Fanta, hala kolejiště je zbudovaná dle návrhu Josefa Marjanka a Rudolfa Kornfelda. V souvislosti s potřebou rozšiřování vznikala v letech 1970 až 1975 nová nádražní hala (Josef Danda, Alena a Jan Šrámkovi, Jan Bočan a Julie Trnková), mezi lety 2006 a 2011 rekonstruovaná podle návrhu Patrika Kotase a Metroprojektu.

Historie

14. června 1864 požádala společnost Kaiser Franz Josef-Bahn, založená knížetem Janem Adolfem Schwarzenberkem a jeho společníky, o státní koncesi na vybudování železnice z Vídně do Prahy přes Gmünd a Tábor. Koncesi roku 1866 společnost dostala a první vlak na nádraží císaře Františka Josefa přijel 14. prosince 1871.
Neorenesanční odbavovací budova nádraží v podobě honosné italské vily byla postavená podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Viktora Barvitia v letech 1869−1871.
Rostoucí železniční provoz si vyžádal rekonstrukci a rozšíření kolejiště již v roce 1892, tehdy už nádraží patřilo státní Kaiserlich−königliche österreichische Staatsbahnen − C. k. rakouským státním dráhám. Nestačila však ani odbavovací budova a tak ředitelství státních drah vypsalo soutěž na nové nádraží, jíž se v užším kole zúčastnili vyzvaní Jiří Stibral, Jan Kotěra, Rudolf Kříženecký, Václav Roštlapil a Josef Fanta. Zvítězil Fantův secesní návrh. Přípravné práce začaly v roce 1901, samotná stavba pod vedením firmy Vincence Gregora proběhla za provozu mezi lety 1902 a 1909. (Ani vídeňské nádraží se nedochovalo, bylo přestavěno v letech 1976−1980.)

Popis

Neorenesanční nádraží mělo podobu honosné italské vily, jejíž siluetě dominovaly dvě symetricky umístěné hranolové věže s hodinami. K nim přiléhaly boční dvoupatrová křídla opatřená antickými portiky s dórskými sloupy, kam zajížděly kočáry. Součástí nádraží byla i skladiště, výtopna a dílny. Dílny byly zrušeny již v roce 1886, kdy se provozní zázemí převedlo na nově postavené Vršovické seřaďovací nádraží. Stavbu objektu i trati provedly firmy Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů.
Nová budova z let 1902-1909 je tvořená monumentální odjezdovou halou, sevřenou mezi pylonovými věžemi. Věže jsou zdobeny alegorickými sochami Stanislava Suchardy, Hanuše Folkmanna, plastikami Géniů Čeňka Vosmíka a okřídleným kolem, symbolem železnice. Kromě provozního zázemí se zde nacházejí reprezentační salony s dobovou secesní výzdobou − například osvětlovací tělesa od firmy Anýž, obrazy Václava Jansy −, ve kterých byly přijaty osobnosti jako Thomas Alva Edison, Le Corbusier či Charles Chaplin. Běžní cestující měli k dispozici několik restaurací, Hlavní nádraží se dlouhou dobu mohlo chlubit největším objemem vytočeného piva v Praze.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Pexeso Stará Praha 2 - kalendář 2018

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Kolejiště zakrývá v Čechách ojedinělá nádražní hala s ocelovou konstrukcí a sklem. Byla postavena v letech 1905–1906, autorem návrhu byli Jaroslav Marjanko a Rudolf Kornfeld.
Při výstavbě pražského metra a Severojižní magistrály projektoval na základě soutěže vypsané v roce 1970 novou halu tým ve složení Josef Danda, Alena a Jan Šrámkovi, Jan Bočan a Julie Trnková. Další rekonstrukce jsou z let 2006−2011 podle návrhu Patrika Kotase a Metroprojektu. Na upomínku této přestavby byla v roce 2011 v hale umístěna pamětní deska Inaugurace Hlavního nádraží.

DOPORUČENÍ: Prohlédněte si historickou podobu nádraží v různých letech v hesle Hlavní nádraží - historie v obrazech. Vývoj zástavby v dané lokalitě pak na mapách různého stáří v hesle Hlavní nádraží- mapy.

Galerie: