Zvětšit mapu
Zmenšit mapu
Technika Ullmann

Budova bývalé České polytechniky (dnes ČVUT) (Nové Město)

Architektem Ignácem Vojtěchem Ullmannem navržená novorenesanční stavba tvoří dominantu pražského Karlova náměstí. Ullmannův plán vyhrál soutěž na vybudování polytechniky roku 1867 a její kolaudace proběhla v roce 1875. Nejvyšší patro středového rizalitu je osazeno deseti sochami Josefa Václava Myslbeka.

Sdílet

Historie:

Parcelu zakoupil roku 1866 Zemský výbor Království českého, který zde chtěl po zavedení dvojjazyčné výuky ve školním roce 1860–1861 postavit novou budovu polytechniky. Tato část měla být spojena s barokním domem emeritních kněží, tenkrát užívaným jako Karlova kasárna na sousední parcele čp. 307. Tím by vznikl rozsáhlý komplex, v němž měla mít každá jazyková větev své vlastní školní místnosti a ke společnému užívání byly určeny knihovna a muzeum. Soutěže roku 1866 vypsané Zemským výborem pro šest vyzvaných architektů se zúčastnili pouze profesor polytechniky Emanuel Ringhoffer a architekt Ignác Ullmann (1822–1897), jehož plán doporučili v roce 1867 Heinrich Ferstel a Josef Hlávka stavební komisi k provedení. Kolaudace budovy proběhla v roce 1875.
Umístění budovy České polytechniky na Karlovo náměstí (navrhovaném dříve pro Národním muzeum) odráželo snahy o nové urbanistické dominanty Prahy. Nároky na vybavení nové pražské polytechniky v šedesátých letech 19. století daleko překračovaly dosavadní měřítka instituce, která sídlila od roku 1786 v barokním sekularizovaném komplexu jezuitské Svatováclavské koleje v dnešní Husově ulici čp. 240/I. Kvůli finančnímu omezení došlo k radikální redukci Ullmannova projektu na reprezentativní část s hlavním průčelím obráceným do Karlova náměstí a přestavěný barokní komplex si zachoval svou fasádu.

Popis:

Dvoupatrová neorenesanční budova tvoří působivou protiváhu baroknímu kostelu sv. Ignáce a její prestižní umístění na Karlovo náměstí odpovídá významu, které toto místo mělo v urbanistickém programu Prahy 19. století: na severní straně náměstí mělo být podle jednoho z návrhů umístěno v šedesátých letech 19. století Národní muzeum. Fasáda polytechniky dosahuje značné monumentality svým rozvrhem, v němž je patnáct os rozděleno stejným dílem na středový rizalit a části po stranách. Všemi podlažími probíhají výrazně vysazené podokenní římsy a toto horizontální členění posilují ve zvýšeném přízemí ještě další dvě římsy. Elegantní vertikalitu stavby nesou zejména okna s výraznými suprafenestrami v 1. a 2. patře. Svými proporcemi působí fasáda velmi ušlechtile – Jindřích Vybíral mluví o Ullmannově „krásném stylu“. Plnost plasticity vyznívá zejména v motivu Sansovinovy knihovny sv. Marka v Benátkách, zde v nejvyšším podlaží středového rizalitu, pro nějž začínající velikán českého sochařství 19. století Josef Václav Myslbek (1848–1922) dodal v roce 1875 deset Géniů technických věd.

Interiér:

Nejvýraznějším prostorem interiéru je vestibul s oválným schodištěm neseným toskánskými pilíři a sloupy, v němž Ullmann zhodnotil nerealizovaný návrh pro Českou spořitelnu.

V době budování pražského metra bylo přízemí necitlivě vybouráno pro vstup k vestibulu metra. Budova dodnes patří Českému vysokému učení technickému a je od roku 1958 památkově chráněna.

Galerie: 
Budova bývalé České polytechniky (dnes ČVUT)
Půdorys
Dobová fotografie (převzato z J. Vybíral, Ignác Ullmann 1822 - 1897, Praha 1994)
Průčelí, 1871 (převzato z J. Vybíral, Ignác Vojtěch Ullmann, 1822 - 1897, Praha 1994)
Schodišťová hala
Katastrální území

UMÍSTĚNÍ: Karlovo náměstí 13, Praha 2

STAVITEL: Ignác Vojtěch Ullmann

SOCHY NA PRŮČELÍ: Josef Václav Myslbek

VÝSTAVBA: 1868–1875

Adresa
Karlovo náměstí 13
Praha 2
Česká republika
50° 4' 34.4784" N, 14° 25' 8.562" E
Literatura: 
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 126–129, Praha 2011.
František Jílek-Václav Lomič, Dějiny českého vysokého učení technického, Praha 1973.
Jindřich Vybíral, Ignác Vojtěch Ullmann (1822–1897), Praha 1994, s. 14–15
Datum poslední aktualizace: 3.12.2019 10:55
Datum vytvoření: 30.7.2018 11:32

Mohlo by vás zajímat