Ignác Ullmann

Narodil se v rodině jehláře. Absolvoval pražskou polytechniku a poté studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Spolupracoval s architekty Antonínem Baumem, Bedřichem Münzbergerem a Antonínem Barvitiem, s jehož sestrou Terezou se v roce 1856 v kostele sv. Tomáše na Malé Straně oženil. Je autorem mnoha staveb nejen po celé Praze, ale i po celé naší vlasti.

Na území městské části Praha 2 je mu připisováno autorství projektu bývalé Nemocnice pražského obchodnictva v ulici Ke Karlovu č.p. 458/4, jejíž výstavba probíhala v letech 1859–1860. Stavba budovy Sokola pražského v dnešní Sokolské ulici č.p. 143 se realizovala v roce 1863.

Monumentální budova Českého vysokého učení technického (bývalé České polytechniky) v novorenesančním slohu se nachází na nároží Karlova náměstí (č.p. 293/13). Byla postavena podle plánů Ignáce Ullmanna z roku 1871, což byl jeho v pořadí až devátý, poněkud úsporný, projekt. Dokončena byla v roce 1875. Na vnější sochařské výzdobě se podíleli Josef Václav Myslbek a Antonín Popp.

Ullmann a A. V. Barvitius byli autory návrhu původní novorenesanční budovy nádraží císaře Františka Josefa (Hlavní nádraží), postavené v letech 1869 – 1871. Ta však zanikla, neboť byla z kapacitních důvodů v letech 1901 – 1909 přestavěna podle návrhu Josefa Fanty.

Ignác Ullmann se podílel i na vzhledu původní vinohradské radnice na náměstí Míru. Tato budova byla dokončena v roce 1878 a slavnostně otevřena při příležitosti 500. výročí úmrtí Karla IV. Výstavbu provedl městský inženýr Josef Franzl spolu s Antonínem Baumem a Bedřichem Münzbergerem. Na jejím vzhledu se podíleli tehdy módní architekti Ignác Ullmann a Antonín V. Barvitius. Na výzdobě spolupracoval i malíř Viktor Barvitius. Radnice byla vybavena vedle nezbytných úřadoven krásnou zasedací síní s kazetovým stropem.

Ignác Ullmann si v roce 1878 koupil zámek v Dubenci u Příbrami. V Příbrami nakonec zemřel a je pochován na tamním hřbitově. Takže vlastní náhrobek, který si sám navrhl na hrobě na  Olšanských hřbitovech, hřbitov IV, oddělení 9, hrob číslo 255, nebyl nikdy využit.