Antonín Barvitius
Věděli jste?
Narození
14.7.1823
Úmrtí
20.7.1901 (78 let)
Katastrální území
Sdílet
Antonín Barvitius

Antonín Barvitius

Antonín Viktor Barvitius se narodil 14. července 1823 v Praze na Malé Straně, zemřel 20. července 1901 v Praze.

Český architekt, významný představitel novorenesance.

Pražský rodák Antonín Viktor Barvitius pocházel z rodiny pokladníka hraběcí rodiny Buquoyů. Narodil se jako prvorozený syn, po něm měli rodiče ještě osm dětí. Jeho nejmladší bratr Viktor (1834–1902) se stal malířem. V roce 1856 se jeho sestra Terezie provdala za architekta ing. Ignáce Vojtěcha Ulmanna, přítele a kolegu A. Barvitia.

Antonín původně studoval filozofii a práva, brzy se však rozhodl stát se malířem. V letech 1843–1844 proto navštěvoval malířskou akademii v Praze, ateliér monumentální malby Christiana Rubena. Poté se šest let vzdělával v architektuře u odborníků zvučných jmen na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zkušenosti získával i na svých cestách po Rakousku a Itálii – zvláště ta mu byla později velkou inspirací. V Římě se věnoval restaurování především renesančních domů. Jeho nejvýznamnější zakázkou byla rakouská rezidence Palazzo di Venezia.

Barvitius patřil k prvním moderně smýšlejícím konzervátorům památek a své studie a projekty představil v roce 1867 na Světové výstavě. V témže roce 1867 se Barvitius vrátil do Prahy a svou praxi začal právě se svým švagrem, arch. Ulmannem. Společně (a ještě s Josefem Schulzem) projektovali a vybudovali v letech 1870–1874 vilu Moritze GröbehoHavlíčkových sadech, r. 1869–1871 původní budovu (nyní již neexistující) nádraží Františka Josefa I. (nyní Hlavní nádraží), také např. Lannovu vilu v Bubenči, Lippmannovu vilu v Praze či kostel sv. Václava na Smíchově. Jejich vydařeným projektem je také společná hrobka rodiny Šebků a Lannů na Olšanských hřbitovech.

Antonín Barvitius se rovněž účastnil společenského a veřejného života; byl předsedou uměleckého odboru Jednoty pro dostavbu katedrály sv. Víta, do níž navrhoval liturgické nádobí, náčiní a chrámové vybavení. Stal se předsedou Křesťanské akademie, byl konzervátorem Ústřední komise pro zachování uměleckých památek a také byl zvolen členem České akademie věd a umění. Zajímal se také o archeologii a v tomto oboru se uplatnil i v praxi. V roce 1882 ho jako znalce křesťanské archeologie vyznamenal papež Lev XIII. rytířským řádem sv. Řehoře.

Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Věděli jste?
Narození
14.7.1823
Úmrtí
20.7.1901 (78 let)
Katastrální území
Datum poslední aktualizace: 14.7.2019 18:02
Datum vytvoření: 26.7.2018 16:03