Osobnosti z názvů ulic (1) - Nové Město, jihovýchod

Alois Rašín (1867–1923) byl český politik a národohospodář, aktivmí účastník protirakouského odboje (vězněn 1915-1917). Od roku 1918 vedoucí představitel Československé národní demokracie, za níž byl od roku 1920 poslancem Národního shromážděni, ministr financí Československa v letech 1918–1919 a 1922–1923, zastánce deflační měnové politiky, pomocí které konstituoval novou československou měnu. Zemřel na následky atentátu provedeného v lednu 1923 anarchokomunistickým studentem před domem v Žitné 10. Dnešní Rašínovo nábřeží se skládá ze dvou úseků, které byly poprvé spojeny roku 1951 pod jiným jménem). Oba úseky byly již předtím samostatnými nábřežími, jež nahradily původní centrální komunikaci staropražského Podskalí vedoucí po jen mírně upraveném vltavském břehu. Severní úsek mezi Jiráskovým Palackého náměstím se v minulosti jmenoval Palackého nábřeží, poté Vltavské, Heydrichovo (po atentátu) a po válce opět Palackého. Jižní část se nejprve nazývala Vyšehradské nábřeží, po dokončení tunelu (1905) Podolské nábřeží, pak Podskalské. Rok po atentátu na ministra dostalo jméno Rašínovo (1924), za okupace se jmenovalo Karla Lažnovského, poté s vrátil název Rašínovo. Po sloučení úseků v r. 1961 se nábřeží jmenovalo Bedřicha Engelse. Až v roce 1990 se znovu (již podruhé) vrátil název Rašínovo.

Vilém Zítek (1890–1956) byl operní pěvec, basista, sólista Národního divadla v Praze. Byl rodákem z Podskalí a řadu let bydlel na zdejším Rašínově nábřeží. V mládí se vyučil a pracoval jako jemný mechanik a zpíval ve sboru Vyšehrad. Jeho talent však byl rozpoznán a získal angažmá v Národním divadle. Jako sólista zpíval řadu rolí, účinkoval i na zahraničních scénách, působil také jako herec. Sady vznikly po asanaci celého území starého Podskalí a definitivní podobu získaly až při výstavbě areálu ministerstev (dnes práce a sociálních věcí a zdravotnictví) podle projektu architekta Bohumila Hypšmana v letech 1924–1929. Dlouho byly bezejmenné, název pochází až z roku 1957.

Josef Lada (1887–1957) byl český malíř, kreslíř a ilustrátor, tvůrce osobité stylizace s humorně parodickým akcentem, též spisovatel knížek pro děti. V ulici v čp. 2045/1 bydlel více než třicet let (1925-1957), což také připomíná pamětní deska na tomto domě. Ulice se původně jmenovala V Ohradách. Do konce 19. století zde totiž bývaly ohrady se sklady stavebního i palivového dříví. Ulice vznikla při úpravě této části Podskalí asanací staré zástavby a zcela novou výstavbou v polovině 20. let 20. století. Přejmenování ulice V Ohradách na dnešní Ladova doporučila v roce 1961 dcera Josefa Lady, akademická malířka Alena Ladová.

Eduard Albert (1841–1900) byl český lékař,chirurg, spisovatel, působil jako univerzitní profesor a podporoval české snahy ve Vídni. Pocházel ze Žamberka, Jeho bratr František byl rovběž léjařem. Jeno pacienty byly mj. významné sobnosti z různých zemí, např. i císař František Josef I. Zabýval se i historiíí lékařství a psal a překládal básně. Ulice, která vznikla v blízkosti budov lékařské fakulty tehdejší pražské. české univerzity, nese současný název od počátku (1905). Jméno ulice dalo název celému univerzitnímu areálu (lékařské a po roce 1920 přírodovědecké fakultě), který zde byl budován za první Československé republiky a po 2. světové válce, takže v blízkém okolí vznikly celé samostatné ulice pojmenované pro zlepšení orientace až v roce 1963.

František Karel Studnička (1870–1955) byl český přírodovědec, lékař, histolog a embryolog, profesor Univerzity Karlovy, tvůrce teorie exoplasmy. Stál u zaloření různých vědeckých společností a periodik. Působil nejprve v Brně. Od roku 1934 byl vedoucím histologicko-embryologického ústavu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy zde na Albertově. V letech 1934 a 1953 byl navržen na udělení Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství. Ulice vznikla v roce 1905, kdy sem byla umístěna část Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Původně se jmenovala Preslova podle Jana Svatopluka Presla (1791–1849), českého přírodopisce. V roce 1947 byla přejmenována na Studničkova.

Emil Votoček (1872–1950) byl profesor chemie Českého vysokého učení technického, tvůrce českého chemického názvosloví, autor učebnic chemie, člen mnoha našich i zahraničních vědeckých společností a fdržitel mezinárodních ocenění. Kromě toho byl rovněž hudebníkem a skladatelem. Ulice vznikla při dostavbách univerzitního areálu na Albertově před a po 2. světové válce, ale pojmenována byla až roku 1963, kdy byla převzata od Univerzity Karlovy do veřejné správy hlavního města.

Jaroslav Hlava (1855–1924) byl český lékař, první profesor patologie na Univerzitě Karlově, zakladatel anatomického ústavu, člen mnoha domácích a zahraničních vědeckých společností. Věnoval se rovněž bakteriologii a infekčním nemocem nebo onkologii, ale patologická anatomie byla jeho hlavním oborem, ve kterém se proslavil. a mnoho vykonal. Ulice vznikla při budování areálu Albertova, ale pojmenována byla až roku 1963. Hlavovo jméno nese rovněž zdejší anatomicko-patologický ústav, o jehož vsnik se zasloužil.

Jaromír Korčák (1895–1989) byl geograf, demograf a statistik, profesor na několika vysokých školách. Zabýval se zejména geografií obyvatelstva a průmyslu a geopolitikou. Propagoval užití matematiky v geografické analýze. Dříve bezejmenná ulice nese název od roku 2009.

František Lenoch (1898–1970) byl lékař a pedagog, působil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zakladatel moderní české revmatologie, zabýval se též balneologií, pohybovou léčbou a fyziatrií. V ulici Na Slupi založil Výzkumný ústav chorob revmatických, dnes Revmatologický ústav. Dosáhl širokého uznání i v zahraničí. Ulice byla pojmenována v roce 2008.

Jan Svoboda (1800–1844) byl pokrokový učitel, který na přelomu let 1831–1832 založil s podporou hraběte Chotka v Emauzské obecné farní škole čp. 432 (Nové Město) opatrovnu pro děti předškolního věku. O této předchůdkyni pozdějších mateřských škol publikoval Svoboda spis záhy přeložený do polštiny, ruštiny a dánštiny. Jeho pamětní deska byla po zbourání původní školy přenesena do školy v Botičské ulici (čp. 130 Nové Město), je umístěna ve vestibulu bočního vchodu z ulice Na Děkance. Název platí od vzniku ulice (okolo roku 1884).