Alois Rašín (Nové Město)

Alois Rašín se narodil jako deváté dítě Františky a Františka Rašínových. Byl synem pekaře z Podkrkonoší, vystudoval práva a pracoval jako advokátní koncipient v Praze. V roce 1984 byl v procesu s omladinou označen za jednoho z ideových vůdců a odsouzen na dva roky do vězení. Po návratu se plně věnoval politické činnosti, v roce 1906 vstoupil do mladočeské strany, kde brzy získal vedoucí pozici. V Národních listech řídil s J. Preissem rubriku zabývající se národohospodářskou politikou.

Za první světové války se zapojil do protirakouského odboje v Maffii, roku 1915 byl zatčen a následujícího roku odsouzen k trestu smrti. V červenci 1917 byl však na základě amnestie nového císaře Karla propuštěn a znovu se vrhl do politiky. Byl autorem Tříkrálové deklarace, členem předsednictva národního výboru a patřil k „mužům 28. října“, kteří v Praze vyhlásili samostatný československý stát.

V první československé vládě zastával funkci minstra financí a připravil mj. měnovou reformu, která zabránila zruinování nového státu a vytvořila z československé koruny jednu z nejpevnějších měn Evropy. Na vrcholu sil jej 5. ledna 1923 ráno před domem v Žitné ulici č.p. 562/10 střelil do zad anarchokomunistický atentátník Josef Šoupal, který pár dní před činem vystoupil z KSČ. Alois Rašín skonal v nemocnici na následky atentátu dne 18. února 1923 ráno. Josef Šoupal si za svůj čin odpykal 18 let ve vězení.

Alois Rašín se 12. září 1899 oženil s Karlou Janskou, dívkou z pražské vlastenecké rodiny, jejímž jedním z bratrů byl Jan Janský, pozdější objevitel krevních skupin. Manželé Rašínovi měli tři děti – syny Ladislava a Miroslava a dceru Ludmilu. Syn Ladislav (1900–1945) kráčel v otcových šlépějích. Rovněž vystudoval práva a věnoval se politické činnosti. Stejně jako otec působil v Československé národní demokracii. Po německé okupaci se zapojil do odbojové činnosti a 13. prosince 1939 byl zatčen gestapem. Zemřel krátce před příchodem americké armády ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem 20. března 1945.

Na domě v Žitné ulici 562/10 jsou pamětní desky upomínající na Aloise Rašína i Ladislava Rašína. Na počest Aloise Rašína bylo pojmenováno Rašínovo nábřeží.  Další pamětní deska věnována tomuto spoluzakladazeli Československa se nachází ve vestibulu radnice Městské části Praha 2 na náměstí Míru 600/20. Socha Aloise Rašína od Emanuela Halmana se nachází rovněž ve vestibulu České spořitelny v Jugoslávské ul. 2578/19. 

Dne 11. července 1990 zavítal do Prahy vnuk Aloise Rašína pan Peter Rašín, žijící v Londýně. Při odpočinku na lavičce v parku před Hlavním nádražím jej železnou trubkou přepadl lupič Petr Kuřátko. Peter Rasin byl s těžkým zraněním převezen do nemocnice Na Františku, kde po operaci přes veškerou péči lékařů dne 14. července 1990 utrpěným zraněním podlehl. Jeho vrah byl odsouzen do vězení na třináct a půl roku. Vnučka Aloise Rašína Jana Rašínová žije trvale ve Švýcarsku.