František Ladislav Rieger

František Ladislav Rieger, původně František Josef Jan Rieger, pocházel z mlynářské rodiny. Vyrůstal na rodinném sídle s mlýnem a pilou v Semilech, kde si v dětství poranil ruku. To ho poznamenalo na celý život. Byl velmi chytré dítě, první vzdělání získal soukromé, poté chodil do školy do Vysokého nad Jizerou a v osmi letech přešel na městskou školu do Šumburku. Tam se učil hrát na klavír, housle a kytaru. Gymnázium vystudoval v Jičíně a tam již začal tíhnout k vlastenectví. Dál studoval humanitní vědy v Klementinu, kde ho učil mj. Josef Jungmann, který na něj měl velký vliv. Rieger mu pomáhal s vytvořením slovníku českého jazyka. Začal publikovat v týdeníku Světozor. Dva roky studoval na vysoké škole filozofii, fyziku a logiku. Tehdy změnil své jméno na Ladislav.

Jeho přítel, kněz Václav Štulc, ho zavedl mezi mladé vlastence ( J. K. Tyl , K. H. Mácha, Karel Sabina, Fr. Palacký...), Rieger navštěvoval divadla a vzdělával se. V roce 1840 již pomáhal uspořádat první český ples. Musel však nastoupit do otcova mlýna, kde dva roky pracoval, a přitom tajně studoval práva. Nadále mohl studovat i ve Vídni, práva úspěšně dokončil r. 1841 a v roce 1847 získal titul doktora. Od r. 1842 pracoval jako úředník u trestního soudu. V roce 1844 spoluzakládal Měšťanskou besedu a byl aktivní ve snahách založit české Národní divadlo. V době před revolucí v Rakousku měly jeho skutky velký politický význam. V revolučním roce 1848 se zapojil do politiky a stál v čele českých liberálů.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, březen 2023

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Byl dlouholetým spolupracovníkem Františka Palackého a v roce 1853 se oženil s jeho dcerou Marií. Měli spolu tři děti, Marii (spisovatelka a libretistka), Bohuslava (právník a historik) a Libuši (sběratelka lidového umění). Ta uspořádala hmotné památky rodiny Palackých a uchovala interiér bytu tak, že v něm mohl být otevřen první Palackého památník. Památník Františka Ladislava Riegra a Františka Palackého si můžete prohlédnout v barokním MacNevenovském paláci na Novém Městě v Palackého ul. 1, Praha 1.

František Ladislav Rieger byl nejprve zastáncem politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit ústupků od vídeňské vlády. Účastnil se jako poslanec tzv. kroměřížského sněmu v roce 1848 a prosazoval federální uspořádání monarchie. Když se nepodařilo jeho a Palackého názory prosadit, na čas se Rieger z politiky stáhnul. Angažoval se v Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách a redigoval Slovník naučný. Vydal spis O statcích a pracích nehmotných a Průmysl a postup výroby jeho. Stál u zrodu České akademie a České techniky a zasloužil se o rozdělení pražské univerzity na část českou a část německou. Přispěl k založení několika bankovních ústavů.

Od roku 1861 významně spolupracoval se státoprávní českou šlechtou a formuloval program vznikající Národní (staročeské) strany, byl delegátem na Českém zemském sněmu. V roce 1871 se podílel na dojednání projektu česko-rakouského vyrovnání. V roce 1890 patřil mezi stoupence česko-německých usmiřovacích rozhovorů a věřil v jejich prospěšnost. Jednání však zkrachovala. Téměř čtyřicet let byl čelním představitelem strany staročechů, která až do r. 1891 byla vedoucí českou stranou. Ve volbách do Říšské rady ho tehdy porazil v jeho volebním obvodě mladočeský politik Alois Pravoslav Trojan. V tomto roce Rieger ustoupil z politické scény.

V roce 1897 byl povýšen do šlechtického stavu, získal titul barona a působil jako velkostatkář v obci Maleč u Chotěboře. Zemřel v dnešní Palackého ulici v Praze 1 v domě č.p. 719/II v tzv. Palackého domě, kde je umístěna jeho pamětní deska.

Rieger navrhl proměnu hřbitova na Vyšehradě v „národní pohřebiště“, kde je sám také pochován. Hrobku 14-9 navrhl a bustu vytvořil Josef Václav Myslbek.

V jihozápadní části Riegrových sadů, u křižovatky ulic Italské a Na Smetance, stojí bronzový pomník Fr. L. Riegra.  Je umístěn na hrubém žulovém podstavci ve výšce čtyř metrů. Pomník vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1913–1914 na náklady Vinohradské záložny.