František Ladislav Rieger

František Ladislav Rieger, původně František Josef Jan Rieger, pocházel z mlynářské rodiny. Vyrůstal na rodinném sídle s mlýnem a pilou v Semilech, kde si v dětství poranil ruku. To ho poznamenalo na celý život. Byl velmi chytré dítě, první vzdělání získal soukromé, poté chodil do školy do Vysokého nad Jizerou a v osmi letech přešel na městskou školu do Šumburku. Tam se učil hrát na klavír, housle a kytaru. Gymnázium vystudoval v Jičíně a tam již začal tíhnout k vlastenectví. Dál studoval humanitní vědy v Klementinu, kde ho učil mj. Josef Jungmann, který na něj měl velký vliv. Rieger mu pomáhal s vytvořením slovníku českého jazyka. Začal publikovat v týdeníku Světozor. Dva roky studoval na vysoké škole filozofii, fyziku a logiku. Tehdy změnil své jméno na Ladislav.

Jeho přítel, kněz Václav Štulc, ho zavedl mezi mladé vlastence ( J. K. Tyl , K. H. Mácha, Karel Sabina, Fr. Palacký...), Rieger navštěvoval divadla a vzdělával se. V roce 1840 již pomáhal uspořádat první český ples. Musel však nastoupit do otcova mlýna, kde dva roky pracoval, a přitom tajně studoval práva. Nadále mohl studovat i ve Vídni, práva úspěšně dokončil r. 1841 a v roce 1847 získal titul doktora. Od r. 1842 pracoval jako úředník u trestního soudu. V roce 1844 spoluzakládal Měšťanskou besedu a byl aktivní ve snahách založit české Národní divadlo. V době před revolucí v Rakousku měly jeho skutky velký politický význam. V revolučním roce 1848 se zapojil do politiky a stál v čele českých liberálů.

Byl dlouholetým spolupracovníkem Františka Palackého a v roce 1853 se oženil s jeho dcerou Marií. Měli spolu tři děti, Marii (spisovatelka a libretistka), Bohuslava (právník a historik) a Libuši (sběratelka lidového umění). Ta uspořádala hmotné památky rodiny Palackých a uchovala interiér bytu tak, že v něm mohl být otevřen první Palackého památník.  

František Ladislav Rieger byl nejprve zastáncem politiky pasivní rezistence českých politiků ve snaze docílit ústupků od vídeňské vlády. Účastnil se jako poslanec tzv. kroměříšského sněmu v roce 1848 a prosazoval federální uspořádání monarchie. Když se nepodařilo jeho a Palackého názory prosadit, na čas se Rieger z politiky stáhnul. Angažoval se v Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách a redigoval Slovník naučný. Vydal spis O statcích a pracích nehmotných a Průmysl a postup výroby jeho. Stál u zrodu České akademie a České techniky a zasloužil se o rozdělení pražské univerzity na část českou a část německou. Přispěl k založení několika bankovních ústavů.

Od roku 1861 významně spolupracoval se státoprávní českou šlechtou a formuloval program vznikající Národní (staročeské) strany, byl delegátem na Českém zemském sněmu. V roce 1871 se podílel na dojednání projektu česko-rakouského vyrovnání. V roce 1890 patřil mezi stoupence česko-německých usmiřovacích rozhovorů a věřil v jejich prospěšnost. Jednání však zkrachovala. Téměř čtyřicet let byl čelním představitelem strany staročechů, která až do r. 1891 byla vedoucí českou stranou. Ve volbách do Říšské rady ho tehdy porazil v jeho volebním obvodě mladočeský politik Alois Pravoslav Trojan. V tomto roce Rieger ustoupil z politické scény.

V roce 1897 byl povýšen do šlechtického stavu, získal titul barona a působil jako velkostatkář v obci Maleč u Chotěboře. Zemřel v dnešní Palackého ulici v Praze 1 v domě č.p. 719/II v tzv. Palackého domě, kde je umístěna jeho pamětní deska.

Rieger navrhl proměnu hřbitova na Vyšehradě v „národní pohřebiště“, kde je sám také pochován. Hrobku 14-9 navrhl a bustu vytvořil Josef Václav Myslbek.

V jihozápadní části Riegrových sadů, u křižovatky ulic Italské a Na Smetance, stojí bronzový pomník Fr. L. Riegra.  Je umístěn na hrubém žulovém podstavci ve výšce čtyř metrů. Pomník vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1913–1914 na náklady Vinohradské záložny.