Budova bývalého c. k. trestního soudu (Nové Město)

Historie

Roku 1784 po reformách Josefa II. se přistoupilo k administrativnímu spojení čtyř pražských měst − Starého a Nového Města, Malé Strany a Hradčan − a jejich řízení se přeneslo do Staroměstské radnice. Tím Novoměstská radnice ztratila své pravomoci a do jejích prostor byl přestěhován trestní soud, který pro svůj provoz potřeboval zásadní stavební úpravy. Soudní areál byl na příkaz císaře Františka I. v letech 1806−1811 zcela dispozičně přebudován podle plánů stavitele Karla Schmidta. Tehdy přistavěním pater a příček zmizely sály, průčelí bylo opatřeno přísnou klasicistní fasádou, která odstranila renesanční portál, okna, štíty i dvorní arkády 1. patra, a přistavělo se další patro výškově sjednocující celý objekt. Takto upravený objekt pak od Pražské obce odkoupilo ­‒ kromě věže ‒ prezidium zemského soudu; kapli si pronajalo coby kapli vězeňskou. Zde se v roce 1839 uskutečnil proces s legendárním loupežníkem Václavem Babinským. Tzv. tiskové procesy z padesátých let 19. století přivedly do zdejšího vězení například Josefa R. Vilímka, Vincence Vávru nebo Františka Bozděcha. Roku 1894 zde probíhal politický proces s Omladinou, při kterém bylo odsouzeno přes 70 osob, mezi nimi i budoucí ministr financí Alois Rašín a básník Stanislav Kostka Neumann. Na nádvoří radnice se odbývaly i popravy ‒ poslední ještě za nacistické okupace.

Novostavba c. k. trestního soudu

Soud v roce 1900 předložil plány přestavby areálu, tu však nepovolili městští památkoví konzervátoři. V čele s architekty Antonínem Wiehlem a Kamilem Hilbertem pak nechali zrekonstruovat radniční objekt do stavu před klasicistní úpravou. Roku 1922 na vrchol věže nová republika osadila českého dvouocasého lva na místo rakouské orlice.

Po nezdařeném předložení plánu na přestavbu radničního areálu v roce 1900 přistoupilo soudní prezidium k řešení novostavby c. k. trestního soudu. Nová budova měla být postavena na místech stávajících domů, jejichž základy pocházely již z druhé poloviny 14. století: pivovar č.p. 3; dům č.p. 4, kde bydlel astrofyzik a matematik Kristian Doppler, člen Královské české společnosti nauk, který přednášel v letech 1837−1847 na pražské polytechnice; č.p. 5; barokní dům č.p. 6, kde od 18. století sídlil hostinec U Slovanské lípy, místo politických schůzek v roce 1848; č.p. 7 při bývalém hřbitově a kapli sv. Lazara; U černého mouřenína č.p. 8 a č.p. 9.

Popis

Rozsáhlý pětikřídlý objekt v monumentálním stylu německo-francouzské neorenesance, a se vzdáleným odkazem na manýristické návrhy Sebastiana Serlia, navrhl v roce 1900 vídeňský dvorní rada, rytíř Emil Förster (autor přestavby vídeňského Hofburgu a Burgtheatru), a v letech 1901−1903 postavil Alfons Wertmüller. Stavbě se tehdy dostalo odporu odborné veřejnosti a dobových výtek, že „nechápe ráz českých památek“, zvláště když navazovala na „památkovou“ přestavbu radnice z téže doby. Charakteristickým rysem průčelí jsou architektonické prvky „ledouxovsky“ přepásaných pilastrů a šambrán, okenní římsy s mohutnými svazkovými a volutovými klenáky, lví masky, secesní ženské hlavy a rollwerkové štíty. Nároží při Karlově náměstí je ozdobeno rollwerkovým štítem s datem dokončení stavby MCMIII a završeno koulí s paprsky usazenou na obelisku. Dům ve fasádě navazuje na radniční objekt, ačkoliv měl zachovat původní soutku při středověké uličce Lazarské, nyní Omladinářů. Nároží do Lazarské ulice bylo v letech 1926 probořeno podloubím. V objektu nyní sídlí Městský soud.