Julius Fučík (Nové Město)

Julius Fučík se narodil a vyrůstal v domě na Karlově náměstí poblíž Novoměstské radnice. Dům již nenajdeme, později, na přelomu století, totiž ustoupil výstavbě nové soudní budovy. Otec pracoval jako pumpař (pozn. zdroje pitné vody). Julius měl tři mladší sourozence a od dětství projevoval hudební talent. Díky přímluvě učitele a finanční pomoci babičky nešel chlapec z chudé rodiny po ukončení školy ve Vladislavově ulici do učení na rukavičkáře, ale od roku 1885 studoval na pražské konzervatoři. Studoval hru na housle, později přestoupil na fagot a na tympány. Zároveň studoval skladbu. Nejprve u Karla Steckera a ke konci studia u Antonína Dvořáka, kde jeho spolužáky byli např. Josef Suk, Oskar Nedbal, Karel Hoffmann a další.

Po absolutoriu konzervatoře v roce 1891 nastoupil jako fagotista a hráč na tympány k vojenské hudbě v Kremži. Po návratu z vojny v roce 1894 působil jako druhý fagotista v pražské Německé opeře. Se spolužáky z konzervatoře založil Komorní dechové trio, pro které napsal i několik skladeb. V roce 1895, v době konání Národopisné výstavy na pražském výstavišti, přijal místo prvního fagotisty ve Výstavním symfonickém orchestru pod vedením Karla Kovařovice. V témže roce odchází do Chorvatska k divadlu v Záhřebu, o rok později jako kapelník a sbormistr do Sisaku. V roce 1897 vyhrál konkurs na místo kapelníka hudby 86. pěšího pluku v Sarajevu. Zde začal skládat hudbu pro potřeby vojenského orchestru, zvláště pochody. Uváděl rovněž skladby dalších českých autorů. V roce 1900 byl pluk včetně hudby přemístěn do Budapešti. Fučík již byl v té době známý hudební skladatel. Budapešťské období se stalo nejdůležitějším v jeho skladatelské činnosti, složil zde většinu svých nejznámějších a nejúspěšnějších skladeb. Po devíti letech byl pluk přeložen do provinční Szabadky (Subotica) a Fučík hledal jiné uplatnění.

S přehledem uspěl v konkursu na kapelníka vojenské hudby 92. pěšího pluku v Terezíně a vrátil se do Čech. Orchestr byl pod jeho vedením úspěšný a oblíbený, jeden z nejlepších v rakousko-uherské monarchii. Koncertoval často v Praze, v českých lázeňských městech i v Berlíně, kde hrál pro více než desetitisícové publikum. Během působení v Terezíně se oženil s Christinou Hardegg (syn Ferdinand však záhy po porodu zemřel). V roce 1913 se Fučík znechucený intrikami v armádě rozhodl opustit vojenskou službu a usadil se v Berlíně. Založil vlastní orchestr složený z českých hudebníků Prager Tonkünstler-Orchester a nakladatelství. Po vypuknutí 1. světové války však nastaly pro kulturu zlé časy. Orchestr se rozpadl a Fučík se věnoval komponování. Přibývaly rovněž zdravotní potíže, jeho stav se postupně zhoršoval. V září 1916 Fučík umírá ve věku 44 let. Přál si být pochován doma, proto byla jeho rakev převezena do Prahy a uložena na Vinohradském hřbitově.

Julius Fučík vytvořil více než 400 skladeb, z nichž některé se staly velmi oblíbenými a hrají se po celém světě v podání vojenských a jiných dechových hudeb, symfonických orchestrů (včetně České filharmonie), komorních souborů ale i v cirkusech. Patří mezi ně např. pochody Vjezd gladiátorů, Atilla, Florentinský, Stále vpřed (Sempre avanti), Stráž Slovanstva (složeno pro 5. všesokolský slet). Z valčíků např. Dunajské pověsti, Zimní bouře, Baletky. Známá je i polka pro fagot Starý bručoun. Mezi slavné koncertní předehry patří např. Marinarella, Miramare aj. Měl však vážnější tvůrčí ambice. Složil také komorní skladby, sbory a písně, v nichž uplatňoval folklorní prvky, složil operetu a na sklonku života začal komponovat operu. Méně známé jsou skladby s duchovní tématikou (pochod „Boží bojovníci“, z dalších forem např. „Mše pro mužský kvartet“, „Ave Maria“ aj.).

Poznámka: Podobnost se jménem Julia Fučíka (1903-1943), novináře a literárního a divadelního kritika popraveného za protinacistický odboj, není náhodná. Byli příbuzní, skladatel Fučík byl strýcem pozdějšího novináře.