Jaroslav Hlava (Nové Město)
Český lékař, nejslavnější český patolog, zakladatel anatomického ústavu.
Prof. MUDr. Jaroslav Hlava se narodil 7. května 1855 v Dolních Kralovicích, zemřel 31. října 1924 v Praze.
Jaroslav Hlava se narodil v Dolních Kralovicích. Tato obec však byl zbourána a na jejím místě byla vybudována jako zdroj pitné vody nádrž Švihov na řece Želivce. V roce 1879 byl po ukončení studií na Univerzitě Karlově promován lékařem. V roce 1877 byl jmenován profesorem patologické anatomie. Stal se ředitelem Českého patologicko-anatomického ústavu a později inicioval stavbu jeho nové budovy. Ta začala v roce 1908 a v roce 1921 byla otevřena pod názvem Hlavův ústav (dnes Ústav patologie 1. LF UK a VFN). Později byl ústav přestěhován na Albertov.
Prof. Hlava byl průkopníkem bakteriologie u nás, zabýval se také příčinami vzniku infekčních onemocnění a onkologií. Působil jako děkan lékařské fakulty, v roce 1906–1907 byl jmenován rektorem Karlovy univerzity.
Je autorem často citovaného díla O úplavici – předběžné sdělení z roku 1887. Přispíval také do Ottova slovníku naučného pod značkou Hva. Byl členem v mnoha vědeckých společností u nás i v zahraničí.
Jaroslav Hlava se věnoval také kulturnímu a společenskému životu. Byl spoluzakladatelem Společnosti Národního divadla a místopředsedou jejího správního výboru. V letech 1910–1920 byl předsedou této Společnosti ND. Ještě předtím byl předsedou výboru pro vytvoření „druhého českého divadla“ při Výstavě architektury a inženýrství v Praze v roce 1898. Tato divadelní scéna byla později známá jako divadlo Uranie. Dlouhé roky se přátelil s dramatikem a divadelním režisérem Jaroslavem Kvapilem.
Doktor Hlava byl vítaným společníkem, rád se bavil a pokud máte rádi černý humor, Jaroslav Hlava by vás nejspíš pěkně pobavil. Zde jsou dva jeho známé výroky, abyste si mohli udělat svůj vlastní názor na to, jakého ražení doktor Hlava byl: „Budu živ do 90 let. Háček jest jen v tom, že mi to prorokoval jeden přírodní lékařský kolega, kteří, jak vidno, fušují s oblibou nejen do medicíny, ale také do prorokování. Snad předpokládal ten kolega podle svých utkvělých představ, že piju jen vodu a místo viržinek užívám jalovcových pokroutek. Budiž mu prominuto, že se v tomto punktu řádně zmýlil“.
„Vidíte, je to divné. Byl jsem už zcela tupý, skoro jsem už ani cigára při práci nepotřeboval – a od té doby, co mám děti, se to změnilo. Někdy mně rozčilení až překáží. Dětské sekce se vůbec bojím. Jako bych měl svoje dítě pod nožem…“
Nutno podotknout, že se doktoru Hlavovi jeh přání dožít se 90. nesplnilo a zemřel o více než 70 let dříve.
Na jeho počest byla v Praze 2 na Albertově pojmenována jedna z ulic Hlavova ( Nové Město).
Byla vystavěna zároveň s budování studentského komplexu budov, ale pojmenována byla až v roce 1963, tak jako ostatní zdejší ulice.
"Měl jsem málokoho tolik rád jako tohoto harmonického člověka a navzájem snad málokdo v životě měl tak rád i mne...Šťastná pohoda srdce i ducha byla jistě nejvlastnějším znakem jeho bytosti; tou vítězil a okouzloval, kdekoliv se objevil. Veliký, tvůrčí vědec měl rád plnost života i nejkrásnější jeho výkvět, umění, ve všech jeho podobách. Umění měl opravdu rád a nesháněl ho jako pouhou modu nebo odpočinek po práci; chutnalo mu, žil je, chápal je – a rozuměl mu."
Datum vytvoření: 21.8.2018 22:03
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba