Divadlo na Vinohradech č.p. 1450 (Vinohrady)

Historie

Zásadním momentem pro stavbu divadla byl počin Vinohradské záložny, která koupila pozemek usedlosti Eichmanka a darovala jej obci na stavbu divadla. Vznik a počátky Městského divadla jsou pak nejvíce spojeny s osobou F. A. Šuberta, který býval ředitelem Národního divadla. Nejprve se mělo jednat o menší divadlo s asi osmi sty místy, které by bylo součástí Národního domu. Šubert ale chtěl vybudovat „druhé“ Národní divadlo a přesvědčil zastupitelstvo samostatné a bohaté obce, aby nechalo vybudovat důstojný divadelní stánek. Zásadním momentem pro stavbu divadla byl počin Vinohradské záložny, která koupila pozemek usedlosti Eichmanka a darovala jej obci na stavbu divadla. Architektonická soutěž, jejíž stavební program vypracoval městský architekt Antonín Turek, byla vypsána roku 1902.

Z 12 návrhů zvítězil Alois Čenský, druhé místo získal Antonín Balšánek, třetí skončil Antonín Hrubý. Čenského vítězný návrh s názvem „Stella“ ještě plně zachovával neorenesanční tvarosloví. Přepracované plány v tehdy módním secesním stylu jsou podepsány k 15. březnu 1904 a základní kámen byl položen 28. září 1905. Stavbu prováděli vinohradští stavitelé Jan Mayer a Josef Veselý.

Slavnostní otevření divadla proběhlo 24. listopadu 1907 uvedením nové hry Jaroslava Vrchlického Godiva. A druhý divadelní soubor ‒ opera ‒ ještě tentýž den uvedl Polského žida od Karla Weise.

Popis

Samostatně stojící objekt divadla je možno stylově označit za secesní, ale s mnoha prvky přežívajícího historismu. Nad vstupní markýzou jsou tři velká okna osvětlující foyer, rámovaná iónskými sloupy a nesoucími balkón s balustrádovým zábradlím. Balkón je zdoben hermovkami od Bohumila Kafky, které zobrazují alegorické postavy Tragédie, Baletu, Opery a Komedie. Hlavní průčelí završují dvě mohutná symbolická sousoší Milana Havlíčka ‒ Statečnost se vztyčeným mečem v pravé ruce a Pravdu se zrcadlem v levé ruce (vysoké jsou 7 metrů a dohromady váží 36 tun). Mezi nimi je v atice umístěn znak Královských Vinohrad.

Interiér foyer zdobí karyatidy od sochaře Antonína Poppa, diváckou lóži a proscénium sochy Antonína Máry. Malířskou výzdobu divadla na základě vyhrané soutěže provedl František Urban, zvláště výzdobu stropu na námět Hold uměnám vlasti. Původní oponu namaloval Vladimír Županský, ta však byla v padesátých letech 20. století sejmuta a uložena v depozitáři Městského muzea.
Ve velké dvoraně 1. patra jsou busty umělců spjatých s historií tohoto divadla, například busta Karla Čapka od sochaře Karla Dvořáka, kterou věnovala jeho manželka a herečka Olga Scheinpflugová, busty Františka Lanegra a Jiřího Frejky od sochaře Jana Kodeta, busta herečky Anny Letenské, která byla popravena za heydrichiády v Mauthausenu, neboť se svým manželem poskytla útulek lékaři, který ošetřoval pronásledované parašutisty.

Rekonstrukce

V roce 1922 bylo divadlo technicky modernizované, roku 1924 dostalo jeviště kruhový horizont, nové osvětlovací zařízení a pohyblivý portál; roku 1927 bylo rekonstruováno jeviště, místo pro orchestr a železná opona. Tehdy bylo v divadle 1060 míst k sezení, 12 čtyřsedadlových lóží a 180 míst k stání. Za okupace v letech 1941–1942 bylo divadlo uzavřeno, 14. února 1945 při spojeneckém leteckém náletu budova zasažena a poškozena. Názvy divadla: od 1907 Městské divadlo na Královských Vinohradech, po připojení Královských Vinohrad k Velké Praze patřilo v letech 1929–1944 mezi Městská divadla pražská, 1944–1945 Divadlo J. K. Tyla, 1945-1950 Městské divadlo na Vinohradech, 1950–1966 Divadlo československé armády, od 1966 Divadlo na Vinohradech. Budova je od roku 1958 památkově chráněná.

Samostatné heslo je zpracováno pro Divadlo na Vinohradech (organizace).