František Palacký, Palackého náměstí (Nové Město)
Františku Palackému, českému učenci, politikovi, poslanci a zakladateli novodobého českého dějepisectví se dostalo přívlastku „otec národa“. Narodil se v rodině učitele 14. června 1789 v Hodslavicích u Nového Jičína. Zemřel 26. května 1876 v Praze. Na Palackého náměstí stojí tomuto velikánovi věnovaný monumentální pomník od Stanislava Suchardy.
František Palacký studoval v Trenčíně a posléze v Bratislavě. V letech 1819–1823 působil jako vychovatel. Roku 1823 odešel do Prahy, kde ho zaměstnal J. Dobrovský a později Fr. Šternberk. Byl členem říšského sněmu, v roce 1848 byl zvolen do Svatováclavského výboru. V témže roce byl předsedou slovanského sjezdu v Praze a odmítl účast na německém sněmu. Roku 1850 se stal předsedou Sboru pro zřízení Národního divadla. V roce 1861 byl zvolen do českého sněmu a o sedm let později položil základní kámen ke stavbě Národního divadla. Své životní historické dílo začal sepisovat roku 1832. Poprvé vyšlo v německé verzi, později v českém jazyce pod názvem Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Pětidílné dílo získalo definitivní podobu až těsně před autorovou smrtí.
Pomník Františka Palackého na Palackého náměstí patří mezi nejvýraznější monumenty Prahy.
Rozhodnutí postavit pomník Františku Palackému přijalo pražské obecní zastupitelstvo již v roce 1876. Dne 24. září 1897 byla vypsána veřejná soutěž, podmínkou bylo jeho umístění na Palackého náměstí. Z celkem 14 návrhů byly vybrány dva. V porotě zasedaly osobnosti zvučných jmen, Vojtěch Hynais, Václav Roštlapil, Antonín Wiehl, Josef Mauder a Josef Václav Myslbek. Jedním ze soutěžních projektů byl návrh sochaře Ladislava Šalouna a architekta Aloise Dlabače, druhý vytvořil sochař Stanislav Sucharda a architekt Alois Dryák. V užším konkurzu, který byl uzavřen v roce 1901, zvítězil Suchardův projekt nazvaný Svému buditeli a vůdci vzkříšený národ.
Základní kámen byl položen 19. června 1898 v den 100. výročí narození F. Palackého. Stanislav Sucharda usiloval o změnu umístění monumentu před Rudolfinum, ale městská rada trvala na svém. Pro rozsáhlost velkolepého díla přijal autor další pomocníky, sochaře Josefa Drahoňovského, Josefa Mařatku, svého bratra Vojtěcha a své dva žáky Bambase a Čermáka. Suchardovi chyběly i prostory, ve kterých by mohl rozměrné dílo realizovat. Proto se rozhodl ke stavbě nového domu s ateliérem podle projektu svého dobrého přítele, architekta Jana Kotěry. (Tato vila dodnes stojí na rohu ulic Slavíčkovy a Suchardovy v Bubenči.) Pomník byl slavnostně odhalen 1. července 1912.
Jeho vztyčení představovalo i technické problémy. Terén byl odkopán do hloubky čtyř metrů, do dna bylo zatlučeno 111 pilot o délce 8 ,5 metru a na nich byla zbudována deska z armovaného betonu, kterého se spotřebovalo 315 m3. Stavba byla náročná, některé kvádry jen s obtížemi utáhlo šestispřeží koní. Během výstavby se stala jen jediná nehoda, a to když praskl řetěz jeřábu při zvedání malé části litiny, když předtím bez problémů vyzdvihoval ty nejtěžší kvádry. Při nehodě se naštěstí nikomu nic nestalo, jen byl zcela zničen vůz.
Sedící postava Palackého je z dvanácti kusů hrubozrnné žuly, kvádry architektury jsou z jemné žuly z požáreckých lomů. Postavy obklopující Palackého jsou z bronzu a váží 25 ,5 tuny. Symbolizují Útisk národa (vlevo), Národní probuzení (vpravo), ležící akt vlevo za básníkem symbolizuje Bílou horu. Politiku představuje letící socha a horní skupina představuje Fámu a Historii, jejímuž hlasu Palacký „naslouchá“. Na pomníku jsou vytesány nápisy: „Z mdloby útisku k novému žití budils lid“ a „Svému buditeli a vůdci vděčný národ“. Modelový detail z alegorie Bílé hory použil Ladislav Machoň na náhrobní pomník Stanislava Suchardy na Vyšehradském hřbitově.
Pomník byl za okupace ušetřen zničení, když válku přečkal rozebraný a ukrytý v ohradě na Invalidovně. V roce 1948 byl opět obnoven.
Český sochař, medailér, designér a pedagog Stanislav Sucharda (narodil se 12. listopadu 1866 v Nové Pace a zemřel 5. května 1916 v Bubenči) studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a absolvoval také vídeňskou akademii. Od roku 1899 byl profesorem na UMPRUM a od r. 1915 působil jako profesor na AVU.
Autor architektonické části pomníku Alois Dryák (narodil se 24. února 1872 v Olšanech u Kladna, zemřel 6. června 1932 v Praze) patřil v Praze na uměleckoprůmyslové škole mezi nejlepší žáky profesora Bedřicha Ohmanna. Byl českým architektem, který navrhl mnoho budov, v Praze 2 například Radiopalác, Palác Orbis na Vinohradské třídě či Dům ředitelství Tabákové režie ve Slezské ulici
Název: Pomník Františka Palackého
Umístění: Palackého náměstí, Nové Město
Autor: Stanislav Sucharda
Provedení: žula
Rok instalace: 1912
Datum vytvoření: 26.7.2018 19:48
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba