Josef Mauder (Nové Město)

Josef Mauder pocházel z pražské měšťanské rodiny. Jeho starší bratři Jeroným a Karel se stali zlatníky. Narodil se na Novém Městě v nárožním domě čp. 940 ulic Jindřišská 22 a Růžová 4.

Sochař Josef Mauder studoval na všeobecném gymnáziu v Praze a v letech 1869 a 1870 absolvoval dva přípravné semestry na C. a k. Uměleckoprůmyslové škole při Rakouském muzeu pro umění a průmysl ve Vídni. Poté vystudoval malířství na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho přátele patřili Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Max Pirner a jeho spolužáky byli mj. Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Václav Brožík či Antonín Chittussi. Soukromě navštěvoval hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Jana Seidana. Po absolvování školy Mauder působil nejprve na Akademii jako asistent a od roku 1882 ve vlastním ateliéru. Roku 1883 byl jmenován profesorem na c. k. Státní průmyslové škole v Praze, kde vyučoval modelování a kreslení. Mezi jeho žáky patřili například  František Bílek, Stanislav Sucharda či Leonard Ritter. Bydlel v Ječné ulici čp. 513/20. V jeho bytě se scházela společnost výtvarníků a literátů. Mauder publikoval řadu odborných statí v časopise Dílo. Byl předsedou Jednoty umělců výtvarných a členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Patří k  umělcům mladší generace Národního divadla. Na Vyšehradském hřbitově se podílel na sochařské výzdobě Slavína (Génius vlasti, Vlast truchlící, Vlast vítězná), navrhl pomník a vytvořil portrétní reliéf na hrobě F. A. Braunera  a reliéfní portrét Františka Věnceslava Jeřábka na hrobě č. 8-63. Jeho stěžejním dílem však byly sochy určené jako dekorativní doplněk architektury, například  vytvořil sochy pro novorenesanční Bubeníčkův dům v  Náplavní ulici. Jednalo se především o alegorická znázornění literárního námětu. Patřil spolu s Myslbekem k zakladatelům pomníkové tvorby. Je například autorem romantického pomníku Julia Zeyera v Chotkových sadech. Mauder byl také členem poroty, jmenované Městskou radou pražskou, pro posouzení soutěžních návrhů řady pražských pomníků (Hus, sv. Václav, Palacký) a sochařské výzdoby budov (sv. Vít, staroměstský sv. Mikuláš), oponoval puristické přestavbě Týnského chrámu, zasedal také v porotách pro restaurování soch, třeba při záchraně Brokoffových sousoší, která se zřítila při poškození Karlova mostu povodní roku 1890 či poukazoval na špatný stav Braunova Betlému v Kuksu a nutnost jeho restaurování. V závěru života se stáhl do ústraní, v němž žil jako osaměl pamětník zašlých dnů.

Dne 15. listopadu 1920 zemřel v podolském sanatoriu následkem nádorového onemocnění.
Byl zpopelněn v Liberci, protože Praha ještě krematorium neměla a pohřben na Olšanech pod reliéfem Františka Bílka, se kterým se dříve také rozkmotřil.
Svoji sbírku starožitností Josef Mauder roku 1914 nabídl Národnímu muzeu, sochařskou pozůstalost odkázal České akademii věd a umění k rozprodeji a zřízení Fondu manželů Mauderových k podpoře mladých umělců.