Josef Mauder: František Augustin Brauner (Vyšehrad)

Josef Mauder byl váženým a ctěným českým sochařem, malířem, profesorem na c. k. Státní průmyslové škole v Praze a člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Vystudoval malířství na pražské Akademii a soukromě navštěvoval hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Jana Seidana. Josef Mauder patřil k umělcům mladší generace Národního divadla. Je autorem plastik na Národní hrobce Slavín na Vyšehradě, kdy v letech 1889–1904 vytvořil sochy Vlast jásající, Vlast truchlící a sochu okřídleného Génia se sarkofágem. Pro hrob právníka a politika F. A. Braunera navrhl renesanční mohylu a reliéfní portrét. Hrob F. A. Braunera patří mezi dvanáct vyšehradských hrobů, které zřídil spolek Svatobor a stále o ně pečuje. Na desce je zvěčněno životní Braunerovo heslo: Kdo chceš vlasti vděk získat, Přízeň doby nehledej.

František Augustin (August) Brauner byl právník a význačný český politik, který se významně podílel na formulaci programu českých liberálů v roce 1848. Byl členem Národního a Svatováclavského výboru a poslancem ústavodárného říšského sněmu. Byl velkým vlastencem, přestože byl kritizován v roce 1849 za spolupráci na přípravě nových rolnických zákonů. Byl to F. A. Brauner, kdo se ujal osiřelé dcery Karla Havlíčka Borovského a přijal ji do své rodiny. V šedesátých letech 19. století patřil mezi nejvlivnější české politiky staročeského směru. V roce 1862 byl spoluzakladatelem Svatoboru.

Jeho žena Augusta Braunerová se narodila v roce 1817, zemřela v Paříži v roce 1890. Pocházela ze starého šlechtického rodu a byla amatérskou malířkou. Byla první, jejíž urna s popelem byla uložena na Vyšehradském hřbitově. Pro odmítavý postoj kapituly k pohřbu žehem promluvil při ukládání urny do hrobu místo kněze Vojta Náprstek.

Zdenka Braunerová se narodila 9. dubna 1858 v Praze. Věnovala se nejen malířské tvorbě, ale byla rovněž autorkou grafických úprav knih. Zdenka studovala malířství na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici a později u Antonína Chittusiho, do něhož se později i zamilovala. Později měla krátký, ale vášnivý vztah s básníkem Juliem Zeyerem a její následující vztah s Vilémem Mrštíkem se rozpadl těsně před svatbou a našla duševní spříznění s F. X. Šaldou. Tvořila v Roztokách u Prahy, kde měla ateliér v Braunově mlýnu. V roce 1902 se stala aktivistkou za záchranu staré Prahy během pražské asanace. Po stržení Mariánského sloupu položila druhého dne na podstavec kolem jeho trosek veliký věnec se smutečním závojem a vizitkou: Plným jménem protestuje Zdenka Braunerová. Roku 1923 se stala jednatelkou Odboru pro rekonstrukci mariánského sloupu Lidové akademie. Měla přitažlivý půvab, osobní svéráz a duchaplný vtip. Byla neúnavnou organizátorkou uměleckého a společenského života.