Jakub Schikaneder (Vinohrady)

Jakub Schikaneder bydlel v domě na rohu ulic Rubešovy a Vinohradské č.p. 640, který byl zbořen a v jeho místech vede tramvajová trať, která zatáčí ze Škrétovy do Vinohradské ulice.

Otec Jakuba Schikanedera byl pražský celní úředník Karl Friedrich Schikaneder a matka byla Leokadie, rozená Běhavá. Schikander studoval v letech 1871 až 1879 na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho spolužáky patřili například Mikoláš Aleš nebo František Ženíšek, profesorem byl Antonín Lhota. Po vojenské službě pokračoval ve studiu na mnichovské akademii a zkušenosti sbíral cestami po Evropě. Později pracoval na výzdobě královské lože Národního divadla, a přestože při požáru divadla nebyla jeho práce zničena, nahradila je v nové budově Národního divadla díla Václava Brožíka. V roce 1884 se Jakub Schikaneder oženil s dcerou drážního úředníka Emilií Nevolnou, o rok později se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1913 se stal členem Akademie věd a umění a do roku 1922 zastával funkci profesora Uměleckoprůmyslové školy. Zemřel v roce 1924 a je pochován na Vinohradském hřbitově, na oddělení II v hrobě č. 49.

Jakub Schikaneder patřil po dlouhá léta k méně známým českým malířům, když tvorba tohoto významného umělce po posmrtné výstavě v roce 1926 upadla do zapomnění.

Jeho dílo proniklo do obecného povědomí až v osmdesátých letech 20. století spolu s renesancí zájmu o výtvarné umění konce 19. století. Ve své tvorbě se soustředil zprvu na melancholické obrazy ze života starých či chudých lidí (Žebračka, Mlékařka, Drožkář, V márnici, Utonulá). Velice oblíbená je jeho série lyrických pražských motivů zachycujících náladu zimních podvečerů či mlžných dnů (Na Kampě, Pražská ulička v noci, Dům U Zelené žáby, Ungelt). Jeho dílo Vražda v domě zapůsobilo na celou naši kulturu. Roku 1891 tento olej na plátně zaujal jedno z nejvýznamnějších postavení v uměleckém oddělení Jubilejní výstavy. Samotnému umělci však dílo přineslo spíš zklamání, neboť pro všeobecné pochopení tak vyhroceného a rozsáhlého obrazu, který by byl věnovaný sociálnímu tématu, ještě nenastala ve společnosti příhodná doba. Ta nadešla až od osmdesátých let 20. století a v současné době je Schikanedrovo dílo součástí národního kulturního bohatství a jeho obrazy jsou vystavovány v Národní galerii a pyšní se jím i další významné galerie.