Jakub Schikaneder (Vinohrady)

Jakub Schikaneder bydlel ve Starém židovském městě Josefov, později v domě na rohu ulic Rubešovy a Vinohradské č.p. 640, který byl zbořen při výstavbě SJ magistrály.

Otec Jakuba Schikanedera byl pražský celní úředník Karl Friedrich Schikaneder a matka byla Leokadie, rozená Běhavá. Schikander studoval v letech 1871 až 1879 na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho spolužáky patřili například Mikoláš Aleš , Vojtěch Hynais, Václav Brožík nebo František Ženíšek, profesorem byl Antonín Lhota. Po vojenské službě pokračoval ve studiu na mnichovské akademii a zkušenosti sbíral cestami po Evropě. Později pracoval s Emanuelem Krescencem Liškou na výzdobě královské lóže Národního divadla a přestože při požáru divadla nebylo jejich dílo zničeno, nahradila jej v nové budově Národního divadla tvorba Brožíkova. Aniž to umělcům kdokoliv sdělil, což byla pro Schikanedera bolestná zkušenost. Veřejným zakázkám se proto nadále vyhýbal, výjimku učinil při opravě  petřínské Křížové cesty. Honorář za toto dílo jej finančně zaopatřil.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, listopad 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V roce 1884 se Jakub Schikaneder oženil s dcerou drážního úředníka Emilií Nevolnou. Narodilo se jim dítě, které po pár dnech zemřelo a další již nikdy neměli. Možná proto manipuloval s námětem smrti. Ne heroicky znázorňované jako dříve, ale naopak podané velmi naturalisticky. O rok později se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1913 se stal členem Akademie věd a umění a do roku 1922 zastával funkci profesora Uměleckoprůmyslové školy. Těžko se v té době smiřoval s nástupem jiného uměleckého směru, kubismu, tolik odlišnému od jeho. Při své tvorbě stále tesknil po místech a domech, které dříve maloval  a která zcela zanikla při asanaci území kolem r. 1903. Další obrazy tak tvořil po paměti. Na sklonku života navštěvoval s manželkou německý ostrov Helgoland, kde ztvárňoval divoké mořské pobřeží.

Jakub Schikaneder patřil po dlouhá léta k méně známým českým malířům, když tvorba tohoto významného umělce po posmrtné výstavě v roce 1926 upadla do zapomnění. Jeho dílo proniklo do obecného povědomí až v osmdesátých letech 20. století spolu s renesancí zájmu o výtvarné umění konce 19. století. Ve své tvorbě se soustředil zprvu na melancholické obrazy ze života starých či chudých lidí a s tématikou smrti (Žebračka, Mlékařka, Drožkář, V márnici, Utonulá). Velice oblíbená je jeho série lyrických pražských motivů zachycujících náladu zimních podvečerů či mlžných dnů, tzv. pražská nokturna  (Na Kampě, Pražská ulička v noci, Dům U Zelené žáby, Ungelt). Jeho dílo Vražda v domě zapůsobilo na celou naši kulturu. Roku 1891 tento olej na plátně ve velkoformátu 2 x 3 m zaujal jedno z nejvýznamnějších postavení v uměleckém oddělení Jubilejní výstavy. Samotnému umělci však dílo přineslo spíš zklamání, neboť pro všeobecné pochopení tak vyhroceného a rozsáhlého obrazu, který by byl věnovaný sociálnímu tématu, ještě nenastala ve společnosti příhodná doba. Ta nadešla až od osmdesátých let 20. století a  nyní je Schikanedrovo dílo součástí národního kulturního bohatství. Obrazy jsou vystavovány v mnoha galeriích včetně Národní a jsou dražena za milionové částky. Se vzestupem popularity Schikanederova díla se začala objevovat i mnohá falza, která byla zkoumána. Schikaneder totiž používal při malbě jedinečné techniky, které padělatelé neovládali.

Jakub Schikaneder Zemřel v Praze v roce 1924 a je pochován na Vinohradském hřbitově, na oddělení II v hrobě č. 49.