Zdeňka Bauerová (Nusle)

Akad. mal. prof. Zdeňka Bauerová (1930) je nazývána první dámou české módy; je to jediná česká profesorka oděvního designu, akademická malířka a módní návrhářka. Vedla ateliér oděvní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a vychovala řadu módních návrhářů, kteří se prosadili doma i v zahraničí.

Zdeňka Bauerová se narodila 17. listopadu 1930 v jihočeské Bechyni. Výtvarné nadání a zájem o módu zdědila po své matce. Přípravu na svou profesi začala rodinnou školou v Táboře, kde získala výuční list jako švadlena. Díky přímé zkušenosti s šitím měla pak vždy proti ostatním výhodu - když sedla za stůl, okamžitě věděla, jak lze model technicky provést. Ve studiu pokračovala v Brně na střední Umělecko-průmyslové škole, nejprve u prof. Jílka obor oděv, pak scénický kostým u ak. arch. Šálka. Své vzdělání ukončila na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové, v ateliéru oděvního výtvarnictví u doc. Hedviky Vlkové.

Už na škole pracovala na částečný úvazek, absolvovala praxi ve vyhlášeném módním salónu Eva (dříve salon Hany Podolské), pak působila jako samostatná návrhářka v oděvním salónu Styl (dříve Rosenbaum). Oba prvorepublikové salóny si zachovaly tradiční luxusní, tzv. vysokou krejčovinu nejen po znárodnění, ale i mnoho let poté.

V salónech se oblékaly filmové hvězdy jako Nataša Gollová, Adina Mandlová nebo Marie Podvalová, později Jana Štěpánková, Jiřina Jirásková i Jarka Tvrzníková, které si (mimo své civilní šaty) objednávaly také kostýmy pro své divadelní a filmové role.

Oděvy, zhotovené podle návrhů Bauerové, oblékaly kromě známých hereček i prominentní osobnosti československé politické i kulturní scény. Navrhovala šaty pro manželky několika presidentů – Martě Gottwaldové, Boženě Novotné i Věře Husákové; naposledy pro Olgu Havlovou. „Její“ šaty vlastní také manželka jazzmana Louise Armstronga, i íránská císařovna Farah Pahlaví, která si vybrala modrý plášť z paličkované krajky. Česká paličkovaná krajka byla a je světovým unikátem.

Bauerová se svým dílem zasloužila o to, že si československé salóny udržely světovou úroveň i po válce, v dobách, které luxusu zrovna nepřály. Bylo tomu tak i proto, že ji každý půlrok vedení posílalo do Paříže na přehlídky, o novinkách v oblasti světové módy pak přednášela dvěma tisícům zaměstnanců Oděvní služby.

Po roce 1989 pokračovala Zdeňka Bauerová nejprve v salónu Yvett Ajchler, společně s většinou zaměstnanců dřívějšího salónu Styl , pak v krejčovském ateliéru Ago d'Oro, vedeného návrhářem a mistrem krejčím P. Vlasákem.

Na VŠUP působila později i jako pedagog. Nejprve zde pracovala jako asistentka (1968/69), následně se stala vedoucí ateliéru oděvního výtvarnictví (1970). V roce 1970 habilitační prací obhájila docenturu a v roce 1982 byla jmenována profesorkou oděvního designu. Ateliér vedla do roku 1995, další tři roky na škole pracovala externě. Za svého působení na vysoké škole vychovala prof. Bauerová mnoho dnes etablovaných návrhářů, např. Josefa Ťapťucha, Blanku Kyselovou-Matragi, Danielu Flejšarovou, Česlava Jaroše a další.

Od roku 1965 byla členkou Unie výtvarných umělců, s módními kolekcemi reprezentovala v Bruselu (Expo 1958), Ósace i Montrealu (Expo 1967), v roce 1996 obdržela Cenu Masarykovy akademie umění za celoživotní dílo, v roce 2013 byla na Czech Grand Designu uvedena do Síně slávy.

V roce 1959 se provdala za lékaře internistu , MUDr. Jiřího Strejčka (1930-1997); měli dvě děti, syna Michala (1959) a dceru Zuzanu (1963). Manžel Bauerové, doc. MUDr. Jiří Strejček, CSc., se zasloužil o vznik české klinické imunologie na I. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství v Praze - Vinohradech, v osmdesátých letech byl jejím přednostou.

Rodina v šedesátých letech bydlela v  Sekaninově ul. 38, než byl dostavěn byt na Spořilově, kde bydlela posléze. Pamětníci si možná vybaví mladou, vždy velmi mimořádně oblečenou ženu, tlačící kočárek do kopce  parku Folimanka; např. její bílý plášť a čapka s tygřím vzorem byly nepřehlédnutelné.