Jarmila Hlavová (Nové Město)

Jarmila Hlavová, roz. Maredová, byla jednou z předních českých textilních výtvarnic, šperkařkou a malířkou, uznávanou i ve světě.

Měla zázemí vzdělané kulturní rodiny, tatínek byl úředník, ekonom, dbal však na rozvoj velkorysého uvažování i fantasie svých dětí. Maminka dohlížela na výchovu a vzdělání obou dcer – aby se dobře učily, znaly cizí jazyky, pěstovaly sport a hlavně je vedla k mimořádné kázni a píli, což byla jedna z okolností, které Jarmilu formovaly. Její estetické cítění bylo také výsledkem maminčina vlivu – ta vždy chodila velmi pečlivě a elegantně oblékaná. Rodiče bydleli na Fügnerově nám.

Jarmila byla spíše humanitně založena, od dětství ji zajímala hudba a zpěv, ale i kreslení. S exaktními vědami bojovala, přitahovala ji literatura, divadlo, opera, na gymnasiu cizí jazyky, hlavně latina. Jejím profesorem kreslení byl ak. mal. Josef Boháč – Heřmanský, jehož nekonvenční přístup bohémskou Jarmilu oslovil. Po gymnasiu pokračovala studiem malby u ak. mal. Jaroslava Otčenáška a ak. mal. Heleny Slavíkové, hudbu a zpěv (měla dramatický soprán) absolvovala u prof. Kadeřábka, Oty Horákové a Theodora Schutze. Na FFKU navštěvovala přednášky kunsthistorie u Dr. Věry Soukupové.

V roce 1943 se vdala za ekonoma Luďka Hlavu (1922-2007), měli dvě děti, dceru Zoru (1946-2009), syna Petra (1948). Oba manželé aktivně ovládali několik světových jazyků, účastnili se kulturního a společenského života, navštěvovali koncerty a operní domy všech světových velkoměst, divadelní premiéry a vernisáže, stýkali se s herci i výtvarnými umělci. Jarmila při své práci spolupracovala s předními etnografy.

Po válce (1945-59) se seznámila na Krušnohorsku s domáckou výrobou kabelek a dalších předmětů ze skleněných perliček a se základy výrobních technologií skla, skleněných polotovarů a bižuterie na Jablonecku. Zaujaly ji natolik, že je přenesla do Prahy, pokračovala v jejich dalším umělecko-výtvarném ztvárnění a využití, za což se jí dostalo zaslouženého ocenění. Devětkrát uspěla v soutěži o vynikající výrobek roku v rámci celostátních a mezinárodních výstav v Jablonci nad Nisou, ocenění získala i na světových výstavách v Bruselu (1958) či Montrealu (1967). Zrekonstruovala ruční výrobu perličkových a flitrových prýmků, vyráběných technikou podobnou paličkování, z polotovarů připravených na ručních strojcích. Navázala na tradiční výrobu perličkových kabelek a ostatních ozdob, vyráběných specifickou technikou. Výrobu zorganizovala a stabilizovala tak, že mohla být včleněna do Ústředí lidové a umělecké tvorby.

Kabelky podle návrhů Hlavové byly ručně vyráběné, většinou zhotovené z perliček a korálků Jablonecké bižuterie, ve špičkové kvalitě. Každá kabelka byla originál. Zpracování jedné kabelky trvalo od tří do šesti dnů. V polovině šedesátých let se na TV obrazovce poprvé objevily hlasatelky s jejími límečky ze skleněných perliček. Výtvarné doplňky podle návrhů Hlavové získaly tak na popularitě a byly používány i jako dárky pro státní reprezentaci, pro manželky zahraničních diplomatů; putovaly i do Ósaky k japonské císařovně. Usilovnou prací se tak Hlavové podařilo obdivuhodné - výtvarně zhodnocenou perličkovou bižuterii zařadit do stejné kategorie jako šperky.

Po roce 1989 s rodinou založila firmu MANUFA. Navázala tak na předchozí práci a produkovala nové vzory. Ve své tvorbě vždy spoléhala na originální nápad a kvalitní provedení. Za svůj život vytvořila návrhy k více než 2 000 různým vzorům kabelek i peněženek. Dnes její produkty nabízí např. prodejna Modernista při UPM.

V sedmdesátých letech se Hlavová ve větší míře začala věnovat i malbě. Byla členem Svazu českých výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců a Mezinárodní organizace výtvarných umělců IIA/AIAP.

Motto z Katalogu Jarmila Hlavová 2005: "Myslím, že by si měl každý dle svého vkusu vybrat něco, co ho v životě podrží, a s optimismem čekat na další východ slunce."

Od roku 1956, tedy většinu svého života, bydlela na Masarykově nábř. 2.,