Fr. Palacký (zdroj: internet)

František Palacký (Nové Město)

Český politik a historik.

František Palacký se narodil 14. června 1798 v Hodslavicích u Nového Jičína, zemřel 26. května 1876 v Praze. Otec přírodovědce Jana Palackého, který žil na území dnešní Prahy 2, a dcery Marie, která se později provdala za Františka Ladislava Riegera.

František Palacký získal přívlastek „otec národa“. Položil základy novodobého českého dějepisectví a jeho dílo mělo největší vliv na vznik myšlenky, že čeští mluvčí tvoří samostatný národ. Narodil se v rodině luteránského kazatele a učitele Jiřího Palackého. Studoval na evangelických školách v Trenčíně a Prešpurku, v aristokratických rodinách působil jako učitel a vychovatel. Do Prahy přišel v roce 1823. Pracoval jako archivář rodiny Šternberků a pod vedením Dobrovského si osvojil techniku a metody historické práce. Pro své bádání v zahraničních archivech byl skvěle jazykově vybaven. Vedle klasických jazyků a staroslověnštiny ovládal němčinu, maďarštinu, ruštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu a portugalštinu. Podílel se na založení Matice české a byl přijat do Královské české společnosti nauk. Po sňatku se zámožnou Terezií Měchurovou (dcerou bohatého pražského advokáta a velkostatkáře) se mohl věnovat bádání zcela soukromě. Jeho stěžejním dílem bylo pětisvazkové vydání Dějin národu českého v Čechách a v Moravě, jehož první tři svazky vyšly nejdříve v němčině jako Geschichte von Böhmen (I. díl v roce 1836, II. díl v letech 1839 a 1842) a poté je Palacký nechal přeložit do češtiny a značně je doplnil, přičemž definitivní podobu pětisvazkového souboru dokončil až na sklonku života.

V roce 1848 se Palackému otevřela další významná životní úloha – éra politické činnosti, která se uzavřela až v roce 1872. Během této doby se stal „vůdcem národa“. V červnu 1848 předsedal Slovanskému sjezdu v Praze a o měsíc později vstoupil do Ústavodárného sněmu ve Vídni, později přeneseného do Kroměříže. Porážka revoluce a nástup neoabsolutismu jej přivedly k odchodu z politiky a k návratu zpět k vědecké práci. Do veřejného dění se vrátil až na počátku šedesátých let 19. století. V letech 1861-1872 držel poslanecký mandát do českého sněmu a současně byl jmenován do panské sněmovny říšské rady (1861), kterou však po několika měsících opustil. Rakousko-uherské vyrovnání v roce 1867 potvrdilo Palackého obavy z podřadného postavení českého národa v monarchii a až do své smrti byl kategorickým stoupencem pasivního odporu vůči říšské radě i zemskému sněmu a jeho vůdčí úlohu ve staročeské straně pozvolna převzal jeho zeť František Ladislav Rieger.

V Praze 2 je jménem Františka Palackého pojmenován most, na jehož předmostí je umístěn jeho velký pomník od Stanislava Suchardy na Palackého náměstí.

Narození
11.6.1798
Úmrtí
26.5.1876 (77 let)
Katastrální území
Adresa
Palackého most
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 22.5012" N, 14° 24' 46.1088" E
Zvětšit mapu
Odkazy a literatura:
Kolektiv: Kdo byl kdo v mašich dějinách do roku 1918, Libri, Praha 1993
Datum poslední aktualizace: 17.11.2023 15:18
Datum vytvoření: 13.11.2023 17:57

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?