Jan Palacký (Vinohrady)

Jedinému synovi Františka Palackého a Terezie, rozené Měchurové, se dostalo univerzitního vzdělání na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, Drážďanské univerzitě, Pařížské univerzitě a Mnichovské univerzitě. V roce 1850 obdržel titul doktora filozofie, roku 1854 doktora práv a o dva roky později se habilitoval na pražské univerzitě v oboru geografie, kde se stal v roce 1885 mimořádným a roku 1891 řádným profesorem. Působil jako ředitel Pražské zemědělské jednoty a inspektor botanických sbírek Národního muzea. Roku 1864 došlo na jeho popud k vzniku Výboru pro přírodovědné zkoumání Čech. V roce 1885 předsedal Mezinárodnímu botanickému kongresu v Antverpách.

Stál u zrodu pražské telefonní sítě. Byl v čele společnosti  Pražské podnikatelství pro telefony v Praze, kterou po dvou letech výhodně prodal britské telekomunikační firmě. Vlastnil rozlehlé polností a patřil mezi největší velkostatkáře měšťanského původu. Byl poslancem Českého zemského sněmu za Národní stranu a zvolen byl v roce 18710 i do Říšské rady, v níž reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách.  Jeho doménou však byl všeobecný zeměpis a biogeografie. Přednášel jak v českém, tak německém jazyce. Z vyprávění jeho studentů vyplývá, že Palackého přednášky byly dosti chaotické a neuspořádané. Jeho psané texty jsou pak údajně typické množstvím zkratek a statistik. Mezi jeho nejzásadnější díla patří:  Zeměpis všeobecný vědecký srovnávací I. (Praha 1857-60), Vzduchosloví (1863 – bývá považováno za první českou učebnici meteorologie), Pflanzengeographische Studien (Praha 1866, 1883, 1884), Die Verbreitung der Vőgel auf der Erde (Vídeň 1885), Die Verbreitung der Fischer (Praha 1891) či Zeměpisné rozšíření želv (1897).

Jeho sestrou byla Marie Riegrová-Palacká. Byl vlastníkem domů ve Vyšehradské ulici čp. 1349 a 1348/2 a 4.

Bydlel v  Belgické ulici čp. 114/36 na Královských Vinohradech, kde zemřel na střevní neprůchodnost.