Vinice v Havlíčkových sadech (Vinohrady)

Ve 14. století vlastnil pozemek podle archiválií opat vilémovského kláštera Jaroslav. Od něj vinici koupil roku 1323 staroměstský měšťan Albert Štuk. Druhá vinice i s potokem Botičem a jeho břehem patřila na počátku 15. století německým křižovníkům od kostela sv. Benedikta na Starém Městě, kteří ji roku 1409 prodali Petru Meziříčskému. Právě na ní byla v 19. století postavena zdejší honosná vila Moritze Gröbeho.

Na přelomu 16. a 17. století byly při těchto vinicích vybudovány dvě usedlosti, Horní Landhauska (č.p. 59) a Dolní Landhauska (č.p. 60). V době svého vzniku však byly známy jako Halířovský grunt. Horní Landhausku bychom našli v blízkosti horního vchodu do Grébovky a dolní leží v údolí nedaleko Botiče. Po třicetileté válce patřily objekty a pozemky obou usedlostí jezuitskému řádu, který je využíval jako letní dům – odtud název obou usedlostí. Horní stávala poblíž budoucí vily, dolní skutečně dole u Botiče. V té vyšší části se nacházely ještě další dvě viniční usedlosti – Větrovka a Hamáčková (č.p. 55). Ta se rozprostírala v severozápadní části dnešních Havlíčkových sadů. Na sklonku 18. století ji nějaký čas vlastnil i Jakub baron Wimmer.

Počátkem 19. století byly objekty s poli a vinicemi majetkem Františka Václava Pachty z Rájova – odtud další pojmenování Pachtův dvůr. Z dalších majitelů zmiňujeme dvorního radu dr. Josefa Lumbeho (1801–1875), který je získal při exekuci majetku zesnulého barona Jakuba Wimmera. Josef Lumbe nechal obě budovy Horní i Dolní Landhausky stavebně upravit a část vinice a zahrady proměnil v sady a nechal vystavět obytnou budovu.

Roku 1870 získal takto upravenou nejprve Horní a následně i Dolní Landhausku Moritz Gröbe a přikoupil k nim i části pozemků vinic Vondračky (dochovaná usedlost v dnešní Perucké ulici), Hamáčkové a Grünwaldky a na vyvýšené terase si zbudoval novou vilu a vytvořil nebývale okázalou zahradu. Jižní svah pod vilou byl po zavezení lomu přeměněn ve vinohrad s vinnými sklepy, byl zde postaven Viniční altán, který zároveň plnil funkci hudebního pavilonu, navíc odsud byl vždy příjemný rozhled. Autorem altánu, ohradních zdí a bran je Josef Schulz. Hlavní pěstitelské úsilí Gröbe vynaložil na pěstování révy. Současná podoba vinice v terénním zlomu pod vilou pochází právě z konce 19. století.

Po smrti Moritze Gröbeho byl v roce 1896 park zpřístupněn veřejnosti, ale již v roce 1902 byla vila pronajata vnučce císaře Františka Josefa I. a jejímu manželovi Karlu Ottovi knížeti Windischgrätzemu, kteří areál zase uzavřeli. V roce 1905 přešel majetek pražské obci, park byl v roce 1906 opět otevřen pro veřejnost a na vinici se zase úspěšně pěstovala vinná réva. Od roku 1909 bývaly první hrozny společně s přípitkem předávány pražskému primátorovi. Vinici se tehdy říkalo Primátorská. Aby se sady oddělily od nově vznikajících činžovních domů v jejich těsné blízkosti, dostaly nové oplocení a byly přejmenovány podle českého básníka, novináře a politika Karla Havlíčka Borovského na Havlíčkovy sady.

Na vinohradu se pěstovala Frankovka, Burgundské, Svatovavřinecké, Sylvánské, Ryzlink a Tramín. Měl rozlohu 1,7 ha. Po první světové válce byl v tak žalostném stavu, že se v roce 1926 uvažovalo o jeho zrušení a založení ovocného sadu. Byl však zachráněn a opraven. Bylo sem vysázeno 4000 nových sazenic révy, zmlazeny keře a díky hnojení se úroda hroznů v roce 1928 výrazně zvýšila. V roce 1935 přibylo dalších 2000 sazenic. Tehdy vinice uchovávala specifické druhy severních vinařských oblastí: Burgundské bílé, modré a šedé, chrupku, Portugalské, Svatovavřinecké, z bílých vín Tramín, Sylvánské a Ryzlink.

Po druhé světové válce a bombardování Prahy v únoru 1945 byl vinohrad poničen a pomalu chátral, keře révy nebyly omlazovány a vinohrad byl téměř volně přístupný. Mnoho finančních prostředků si vyžádaly neustálé opravy oplocení. Před rokem 1989 se opět uvažovalo o jeho likvidaci a vysazení ovocných stromů, také Viniční altán byl v žalostném stavu. V letech 1992–1993 se vše změnilo, když vinici dostala do péče městská část Praha 2. Na její obnovu najala významného odborníka, vinařského mistra z vinice v Troji, Antonína Turečka, který se stal jejím správcem. Svah během pěti let osázel novými keříky, přesázel ho a postupně ho tak proměnil v oblíbenou vinici. První novodobá sklizeň se uskutečnila v roce 1997.

V roce 2003 nechala městská část vybudovat pod dvouramenným schodištěm pod vilou přímo ve vinohradu tolik potřebné zázemí pro vinaře.

Nyní je vinice o ploše přes 1,5 ha s přibližně 12 000 hlavami révy ve správě Ing. Ivety Bulánkové. Pečuje o ni Pavel Bulánek a Zdeněk Mňuk. Na vinohradu se pracuje ručně bez pomoci techniky, keře se prořezávají a prostřihávají, jen v době sklizně pomáhají brigádníci. Kromě tradičních odrůd jako je Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulanda šedá a modrá, Dornfelder a Neronet, se pěstují i novošlechtěné odrůdy Hibernal a Souvignier gris.

Původně se hrozny po sklizni zpracovávaly mimo Grébovku. Zásadním krokem bylo v roce 2009 vybudování výrobního sklepu ve východní části vinohradu a od té doby nelze víno z Grébovky zaměnit s žádným jiným. Hned prvním rokem bylo oceněno na oblastní výstavě v Mělníku, kde Modrý Portugal 2009 získal Zlatou medaili. V letech 2015 a 2016 se vína z Grébovky stala šampionem NSV VO ČECHY (Národní soutěž vín). Sklep Grébovka a její vinohradníci jsou členy Cechu českých vinařů. Zatím poslední vyznamenání obdrželo víno ze Sklepu Grébovka v roce 2019.

Do vinice lze vstoupit z Havlíčkových sadů od východu z Rybalkovy ulice. Pro veřejnost bývá otevřena v červnu během Dne pražských vinic, nebo po celý rok vždy v pátek od 14 do 21 hodin.

Uprostřed vinice se nachází několik letitých jedinců tisu červeného (Taxus baccata), u postranního vchodu ke sklepu a do vinohradu roste líska turecká (Corylus colurna), u Viničního altánu je jilm habrolistý (Ulmus minor), javor ginnala (Acer ginnala), jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) a jabloň mnohokvětá (Malus floribunda). Dva akáty přímo nad sklepem byly kvůli jeho výstavbě vykáceny.

V roce 1964 byl celý areál Havlíčkových sadů včetně vinohradu prohlášen za kulturní nemovitou památku. Po roce 2002 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2014 získala Městská část Praha 2 za revitalizaci celého areálu cenu ministryně pro místní rozvoj v soutěži o Cenu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón 2013.