Hudební velikáni

Bedřich Smetana (1824 – 1884) se narodil v Litomyšli v rodině sládka a amatérského muzikanta. Rodina se později několikrát stěhovala. Smetana, který se zajímal především o hudbu, studoval s nevalným prospěchem gymnázium v Jihlavě, Praze a Plzni. Přes nevoli otce pak odešel definitivně za hudbou do Prahy. V Jabkenicích strávil Smetana, již jako hluchý, poslední roky svého života. Žil od r. 1876 u své dcery Žofie (z prvního manželství), provdané za lesmistra Josefa Schwarze. Nelahozeves je rodištěm Antonína Dvořáka.

Bedřich Smetana měl svoji první svatbu v kostele sv. Štěpána na Novém Městě. Oženil se 27. 8. 1849 se svojí dávnou láskou Kateřinou Kolářovou (1827–1859), výbornou klavíristkou, kterou Smetana poznal již v mládí v Jindřichově Hradci a v Plzni. Narodily se jim čtyři dcery. Bohužel tři z nich záhy po narození zemřely a manželka onemocněla tuberkulózou. Po smrti první ženy se Smetana oženil v r. 1860 podruhé, s Bettinou roz. Ferdinandovou. Měli spolu dvě dcery. Kostel sv. Ludmily byl dostavěn a vysvěcen až v roce 1893.

Jsou to symfonické básně, později zařazené do cyklu Má Vlast. Smetana ztratil sluch na podzim roku 1874. To měl již rozepsaný Vyšehrad, který jako hluchý dokončil. Záhy poté vznikly Vltava, Šárka a Z českých luhů a hájů, později i Tábor a Blaník. Napsal však jako hluchý i smyčcový kvartet Z mého života, opery Hubička, Tajemství, Čertova stěna a řadu dalších děl. Prodaná nevěsta byla druhou z jeho oper. Měla premiéru v r. 1866 v Prozatímním divadle a slavila velký úspěch. Operu Libuše dokončil v r. 1872, avšak s její premiérou vyčkal devět let až do slavnostního otevření Národního divadla (1881). Již dříve, při slavnostním položení základního kamene v r. 1868, pronesl Smetana slavný výrok "V hudbě život Čechů".

Antonínův otec František Dvořák byl řezníkem. Provozoval i krám a hospodu, ale byl také amatérským hudebníkem. Malý Toník v řeznictví pomáhal a jako nejstarší syn měl převzít živnost. Údajně se dokonce řezníkem vyučil. Od mládí však projevoval nevšední talent a zájem o muziku. Pomohli mu kantoři v Nelahozevsi a později i ve Zlonicích. Zejména Antonín Liehman, kantor, kapelník a hráč na mnoho nástrojů. Na četné přímluvy otec svolil, aby šel šestnáctiletý Antonín studovat hudbu do Prahy na varhanickou školu, kde se učilo v němčině. Bydlel v té době u tety, otcovy nejmladší sestry, v rodině Duškových, na Karlově náměstí mezi Žitnou a Ječnou.

Antonín Dvořák měl se svou ženou Annou, roz. Čermákovou, záhy po svatbě (1873) tři děti - Otakara, Josefu a Růženu. Bohužel všechny zemřely v útlém věku. Později se jim narodilo dalších šest dětí - Otilie, Anna, Magdalena, Antonín, Otakar a Aloisie. Nejstarší z nich, Otilka, zdědila hudební talent. Roku 1898, ve svých dvaceti, se provdala za Dvořákova žáka, houslistu a skladatele Josefa Suka, který byl o čtyři roky starší. Příležitost k seznámení měli nejen díky studiu u Dvořáka, ale Suk bydlel i ve stejném domě v Žitné ulici.

Dvořák, původem venkovan, měl rád přírodu. Na Vysoké u Příbrami, kam jezdil na léto, zahradničil a choval holuby. Měl však také smysl pro řád a přesnost a obdivoval lokomotivy. Pozoroval odjezdy vlaků a dokázal odborně diskutovat o technických parametrech mnohých lokomotiv. Jeho vycházky často vedly k železničnímu mostu přes Vltavu, na Nuselské schody nad ústí železničního tunelu, ale zejména nad dnešní Muzeum, odkud měl výhled na nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží). Dodejme, že po ulicích jezdily ještě převážně drožky a při svém pobytu v Americe se chodil dívat na parníky (zaoceánské) do New Yorského přístavu, protože na nádraží to měl příliš daleko.

Antonín Dvořák žil v Žitné 27 let. Pamětní deska na domě č. 14 uvádí, že zde žil a tvořil od roku 1877 až do smrti v roce 1904. Byla to domovská adresa i v letech, které skladatel strávil v Americe jako ředitel konzervatoře v New Yorku a samozřejmě i v letních měsících, kdy s rodinou pobýval ve své vile Rusalka v obci Vysoké u Příbrami, na panství svého švagra hraběte Kounice. Do bytu v Žitné ulici se Dvořákovi nepřestěhovali hned po svatbě, ale zpočátku žili u Čermákových Na Florenci a pak v ulici Na Rybníčku 14.

Josef Suk, žák a zeť Antonína Dvořáka, byl nejen hudební skladatel, ale také vynikající houslista a později i profesor a rektor pražské konzervatoře. Smyčcové kvarteto, které bylo nazváno České kvarteto, založil ještě při studiích na konzervatoři v roce 1892 se svými spolužáky, pod vedením vynikajícího houslisty a ředitele školy Antonína Bennewitze a violoncellisty Hanuše Wihana. Zakládajícími členy byli kromě Josefa Suka (2. housle), ještě Karel Hoffmann (1. housle), Oskar Nedbal (viola) a Otto Berger (violoncello). Byli prvním stálým komorním souborem v českých zemích, uznávaným a oceňovaným i v zahraničí. Za více než čtyřicet let působení odehrálo České kvarteto čtyři tisíce koncertů v Evropě i jinde ve světě. Suk v něm ukončil činnost ze zdravotních důvodů v roce 1933, dva roky před svoji smrt.

Slavnostní pochod V nový život napsal Josef Suk v roce 1919. Do Sokolem vypsané soutěže jej přihlásil pod pseudonymem a vyhrál první místo, a to i díky dalším skladatelům v porotě. Sokolové, kterým se zdála skladba příliš pokroková, zpočátku při slavnostních příležitostech uváděli Kmochův pochod Lví silou. Skladbu V nový život uvedla v roce 1931 Česká filharmonie a v roce 1932 získala stříbrnou medaili na olympijských hrách v Los Angeles (první cena nebyla udělena). Sokolové ji přijali za svůj slavnostní pochod až v roce 1936. Od té doby se však bez ní neobejde žádný všesokolský slet a jiné slavnostní události.

Leoš Janáček, rodák z Hukvald, strávil většinu svého života v Brně, kde působil jako ředitel varhanické školy, skladatel, dirigent, sbormistr a organizátor hudebního života. Ale vraťme se k jeho mladým letům. Vystudoval v Brně na kantora a byl již dobře znám jako nadaný a schopný hudebník. Toužil se dál v hudbě vzdělávat a získal doporučení na pražskou varhanickou školu, kterou, byť s rozmíškami s vedením kvůli své prudké povaze, absolvoval v ve svých 21 letech (1875). V době studií pobýval na Karlově náměstí 3 a přátelil se s Antonínem Dvořákem. Po Praze ještě studovali krátce v Lipsku a ve Vídni, avšak s nepříliš velkým uspokojením. Na studia získal volno ze zaměstnání v zemském učitelském ústavu od uznalého ředitele Schulze, jehož dceru Zdenku si vzal za ženu (1881). V Ječné ulici žil skladatel Vilém Blodek. Na Zderaze žil Oskar Nedbal.