Leoš Janáček

Narodil se v rodině se 14 dětmi. Rodiče byli chudí, ale hudebně vzdělaní. Leoš byl nejprve žákem klášterní školy, kde také on získal hudební vzdělání. Poté navštěvoval reálku a Slovanský učitelský ústav, v Praze pak studoval varhanickou školu. Zde se spřátelil s  Antonínem Dvořákem. Později se ještě vzdělával ve Vídni a v Lipsku.

Leoš Janáček působil jako ředitel varhanické školy v Brně, kterou v roce 1881 založil, ale dále rovněž jako dirigent, sbormistr, organizátor hudebního života. V roce 1881 se také oženil se svou šestnáctiletou žákyní Zdenkou, s níž pak měl dceru Olgu, která zemřela ve 21 letech. Syn Vladimír zemřel ve dvou letech.

Toto heslo se nachází na herní trase Hudební velikáni v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Janáček publikoval četné kritiky a studie; vydal například spisy O skladbě souzvukův a jejich spojův (1897) nebo elaborát Úplná nauka o harmonii (1911–1912).

Napsal devět oper, z nichž šest má klíčový význam (Její pastorkyňa, premiéra 1904; Výlety pana Broučka, premiéra 1920; Káťa Kabanová, premiéra 1921; Příhody lišky Bystroušky, premiéra 1924; Věc Makropulos, premiéra 1926; Z mrtvého domu, premiéra 1930). Dále složil kantáty, např. Glagolskou mši (1926), sbory, např. Kantora Halfara, Maryčku Magdonovou (1906), symfonické dílo Lašské tance (1890), symfonickou báseň Sinfoniettu (1926), komorně vokální skladby, klavírní skladby, balet a další díla. Její pastorkyňa mu otevřela dveře do celého světa a pod názvem Jenůfa se hrála ve Vídni (1918), v Německu a v New Yorku (1924).

Jeden z nejvýznačnějších světových skladatelů zemřel náhle na zápal plic v ostravské nemocnici. Na jeho počet se každým rokem koná mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy. Bronzová pamětní deska s bustou Leoše Janáčka je umístěna na nárožním domě na Karlově náměstí 319/3, kde skladatel bydel.