Obelisk na hrobě Bedřicha Smetany (Vyšehrad)

Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli, zemřel 12. května 1884 v Praze. Již od dětství měl mimořádné hudební nadání. Ještě před dokončením gymnázia složil známou a oblíbenou Luisinu polku. Hudbu učil v rodině hraběte Thuna. V revolučním roce 1848 se angažoval řadou písní s vlasteneckým námětem pro národní gardu. Se svou první ženou Kateřinou Kolářovou, vynikající klavíristkou, založili v Praze hudební ústav. V té době Smetana již hodně koncertoval a skládal. V roce 1856 odcestoval do Švédska, kde žil pět let. Ovdověl a poté se opět oženil s Barborou Ferdinandiovou.

V roce 1866 se stal dirigentem v Prozatímním divadle po značném úspěchu oper Braniboři v Čechách a Prodané nevěstě. V roce 1874 Smetana ohluchl, přesto však tvořil dál. Poslední roky žil u své dcery v Jabkenicích, kde složil Mou vlast. Ke konci života musel být umístěn v ústavu pro duševně choré v  Kateřinské ulici na Novém Městě, kde zemřel. Záznam o úmrtí je uložen na faře při kostele sv. Apolináře. Den smrti hudebního skladatele, 12. května, si připomíná celý umělecký svět na začátku festivalu Pražské jaro, tradičně zahajovaného jeho cyklem Má vlast.

Toto heslo se nachází na herní trase Hudební velikáni v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Bedřich Smetana měl být původně pohřben do hrobu jeho první ženy Kateřiny na Olšanech. Na zásah smutečního výboru Umělecké besedy byl ale pohřeb odložen o jeden den a skladatel pak byl slavnostně pohřben 15. května do vlastního hrobu na Vyšehradském hřbitově. Předlouhý smuteční průvod vedl z Týnského chrámu kolem Národního divadla, Jungmannovou ulicí na Vyšehrad.

Hrob se nachází naproti Slavínu, v oddělení 5-40. Vysoký, jednoduchý žulový pylon, který navrhl architekt Josef Fanta, zde byl odhalen po devíti letech, dne 12. května 1893. Nová hrobka byla odhalena v listopadu 2012. Na hlavním obelisku je bronzový portrét B. Smetany a celý hrob je rozšířen. Dva menší postranní obelisky mají připomínat věže blízkého kostela sv. Petra a Pavla. Vpředu vlevo je v dolní části partitura Vltavy a po stranách výčet vět Mé vlasti. Na pravém malém obelisku je na mramorové desce seznam všech osmi oper. Na centrálním sloupu je v dolní části opět černá mramorová deska s umělcovým podpisem. Slavnostního odhalení nové hrobky v listopadu 2012 se ujal sochař Petr Císařovský.

Významný český architekt a malíř Josef Fanta se narodil 7. prosince 1856 v Sudoměřicích u Tábora, zemřel 20. června 1954 v Praze. Byl mj. představitelem české secese. Od mládí byl nábožensky založen, což se později promítlo do jeho tvorby. Absolvoval obor architektury a inženýrského stavitelství na české technice v Praze. Po ukončení byl asistentem architekta Josefa Zítka při stavbě Národního divadla, kde pracoval na interiéru. V roce 1902 a 1903 společně se stavitelem Matějem Blechou vybudovali díky Hlávkově nadaci na Novém Městě Hlávkovy studentské koleje na rohu ulic Jenštejnské a Dittrichovy. Za toto dílo obdrželi oba tvůrci Řád císaře Franze Josefa.

Josef Fanta je jako autor podepsán pod mnoha rekonstrukcemi historických památek, v Praze 2 je to např. kostel sv. Václava Na Zderaze. Vytvořil také mnoho pomníků a hrobek, navrhoval oltáře, monstrance a jako malíř tvořil také fresky a sgrafita