Open House na Dvojce 2024

Autor slavné secesní budovy Hlavního nádraží Josef Fanta žil v letech 1856 až 1954. Dožil se úctyhodného věku 97 let. Zažil mnoho historických proměn své vlasti. V roce 2024 se připomíná 70 let od úmrtí. Výstavba secesní budovy Hlavního nádraží (tehdy ještě Františka Josefa) probíhala v letech 1901-1909. Nahradila původní novoklasicistickou budovu od Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. V roce 1906 společně s Matějem Blechou obdrželi Řád císaře Franze Josefa za zásluhy o výstavbu Hlávkovy studentské koleje na Novém Městě.

Autorem návrhu funkcionalistických garáží Pod Slovany v Trojické ulici z let 1929-1933 je architekt Oldřich Tyl (1884-1939). Po studiu architektury na české technice spoluzakládal Klub architektů a v roce 1922 založil spolu s architekty Josefem Mikynou a Milošem Terebou stavební firmu TEKTA. Oldřich Tyl je autorem celé řady významných českých budov. Například  Veletržní palác v Holešovicích, Akademický dům ve Spálené ulici nebo palác YWCA v Žitné a řady dalších.

Jaroslav Hlava (1855-1924) byl autorem odborného článku z roku 1887 "O úplavici - předběžné sdělení". Při neúmyslném špatném překladu a rešerši do němčiny byl uveden jako autor O. Uplavici, někdy i Dr. O. Uplavici. Po dalších 50 let byla tato rešerše hojně citována, protože popisovala rozbor 60 případů úplavice v bohnické léčebně. Chybu objevil v roce 1938 britský lékař Clifford Dobell, kterého jako prvního napadlo dohledat zdrojový článek a autora. Své objasnění celé historie popsal v článku Dr. O. Uplavici, který vyšel v roce 1939. Případ patří mezi známé kuriozity lékařské literatury.

Josef Hlávka (1831-1908) byl mj. mecenášem, který stál u vzniku několika institucí. V roce 1891 vznikla na základě jeho daru 200 000 zlatých Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze, dnešní Akademie věd ČR. V r. 1901 založil Hlávka studentské koleje pro nemajetné české studenty s dobrými výsledky, rovněž s darem 200 000 korun. Ve své poslední vůli z roku 1904, učinil Hlávka svým univerzálním dědicem nadaci Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a svěřil jí správu veškerého majetku ve výši 5,28 milionu korun. Úkolem této nadace bylo ve stanoveném poměru podporovat Českou akademii, koleje i Národohospodářský ústav, který založil v roce 1906.

Osada Zderaz vznikla patrně v 11. století a snad zde stál již románský kostel. Velmoži Kojata a Hrabiše se po návratu ze Svaté země rozhodli roku 1188 založit zde klášter Řádu křižovníků – strážců Božího hrobu Jeruzalémského (nazýváni též řád křižovníků s červeným křížem nebo Božehrobci). Součástí kláštera byl i kostel svatých Petra a Pavla, který byl zbořen při asanaci areálu na počátku 20. století. Kaple Božího hrobu, inspirovaná podobou kaple stojící uvnitř Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, přiléhala ke kostelu. Dnes je spolu s budovou proboštství jedinou dochovanou stavbou z původního kláštera, který uvolnil místo výstavbě Českého polytechnického ústavu (dnes ČVUT).

Výstavba brutalistické budovy Urologické kliniky probíhala v letech 1973-1976. Podle návrhu architektů Vratislava Růžičky a Borise Rákosníka z Krajského projektového ústavu stavbu realizovala rumunská firma Arcom. V nedaleké ulici Na Bojišti byla v roce 1978 dokončena stavba budovy Centrálního dispečinku Dopravního podniku hl. m. Prahy, podle návrhu manželů Evy a Vratislava Růžičkových. Roku 1993 byla dokončena výstavba blízké Centrální kotelny VFN podle návrhu architekta Karla Pragera.

Na Popeleční středu 14. února 1945 došlo k tragickému náletu spojenců na Prahu. Byl způsoben navigační chybou. Nicméně, několik bomb dopadlo i u Karlova náměstí. Došlo nejen k poničení kostela P. Marie sv. Jeronýma a slovanských patronů v Emauzích, který má od roku 1969 nové věže, ale bomby dopadly i v blízkém okolí. Včetně místa, kde byly posléze v letech 1967 - 1973 postaveny budovy Sdružení projektových ateliérů. Svatováclavská trestnice stávala severněji, její součástí byl kostel sv. Václava na Zderaze. Trestnice byla zbořena při asanaci, která umožnila vznik Resslovy ulice vedoucí z Karlova náměstí až na nábřeží Vltavy.

Dne 28. září 1926 byly na pozemku bývalé Seidlovy usedlosti položeny základní kameny „z památných vrchů a hor“. Na stavbu přispěl i prezident T. G. Masaryk. Stavba měla být původně hotova dříve, v roce 1928 na počest 10. výročí vzniku republiky. Realizaci však provázely potíže způsobené hospodářskou krizí i panikou způsobenou zřícením jiného vysokého domu v Praze Na Poříčí. Vše se podařilo nakonec překonat a Hasičský dům byl slavnostně otevřen 8. září 1929. Denní tisk jej tehdy uvítal jako první český mrakodrap, který "jest dosud nejvyšší stavbou v Praze". 

Od roku 1924 zde byl sochařský ateliér Karla Nováka. Vznikaly zde zejména modely velkých figurálních návrhů, k jejichž zhotovení začal Novák jako jeden z prvních sochařů u nás používat pantograf (přístroj umožňující přenášení rozměrů v jiném měřítku). K.Novák spolupracoval s řadou dalších významných sochařů své doby. Někdejší malírny, dnes doprava a sklad dekorací Národního divadla, sídlí v Apolinářské ulici.

Emil Králíček (1877–1930), autor návrhu vily Na Libušince, svůj tvůrčí osud spojil v letech 1903-1913 s firmou stavitele a podnikatele Matěje Blechy (1861–1919). Ten se zasloužil o kvalitu svých budov především tím, že se uměl obklopit schopnými projektanty. Králíček se ve firmě vypracoval na pozici hlavního projektanta. Později pracoval pro různé jiné stavitele a v roce 1922 založil firmu Králíček - Šolc. Králíček je mj. autorem kubistické lampy na Jungmannově náměstí.

Sokol Královské Vinohrady, který sídlí v největší funkcionalistické sokolovně, měl mezi svými členy řadu významných osobností. Slavnou pěvkyni Jarmilo Novotnou, olympijského vítěze gymnastu Aloise Hudce, ale i generálmajora i.m. Aloise Eliáše, předsedu protektorátní vlády popraveného v r. 1942 nacisty za odbojovou činnost. V sokolovně jej od roku 2020 připomíná pamětní deska.

Laichterův dům je památkově chráněn od roku 1958, kdy byl přijat zákon o kulturních památkách a ochranu získala řada staveb. V roce 1971 byla vyhlášená Pražská památková rezervace. V roce 1987 byl přijat zákon, na jehož základě je veden Ústřední seznam kulturních památek ČR.