Kostel sv. Cyrila a Metoděje (dříve sv. Karla Boromejského) s bývalým domem pro vysloužilé kněze (Nové Město)

Historie

Historie místa sahá hluboko do minulosti, ještě do dob před karlovským založením Nového Města pražského. Pozemky zde ležící se nacházely nejdříve v majetku kladrubských benediktinů a posléze, od 13. století, konventu křižovníků‒strážců Božího hrobu sídlícího v sousedství. Postavit novou budovu jim však dovolil až odkaz Františka Ignáce Zumsanda ze Sandbergu v roce 1725. Dne 17. května 1730 se začal stavět obytný dům a kostel sv. Karla Boromejského, práce na nich skončily po deseti letech. Stavbu zprvu vedl Pavel Ignác Bayer ‒ dokonce i jako stavitel ‒, ale roku 1733 jej, tehdy více jak sedmdesátiletého, nahradil Jan Kryštof Spannbrucker. Při dostavbě tohoto černínského stavitele vystřídal Kilián Ignác Dientzenhofer , oficiálně 20. dubna 1738. Již před tím však nepochybně ‒ podle vlastního návrhu ‒ změnil vzhled vstupního průčelí.

Popis

Základní rozvrh, který stavbám vtiskl Pavel I. Bayer, architekt Dientzenhofer změnit nemohl, a tak kostelu zůstala silně konzervativní dispozice. Pouze dynamické průčelí s malým předdvořím prozrazuje nebývalou stylovou změnu. Také u obytných stavení byla dispozice dána, ale definitivní podobu vnějšího pláště, alespoň části obracející se do dnešní Resslovy ulice, opět určil až mladý Dientzenhofer. Na výzdobě se podíleli štukatéři Rochus Bayer a Ignác Palliardi.

V rámci josefinských reforem byl dům emeritních kněží zrušen (1783), objekty získal náboženský fond, který je následujícího roku pronajal vojenskému eráru ke zřízení kasáren. Armáda pak celý areál obsadila v roce 1786, a upravila podle návrhu Pavla Wiedhoffa, přičemž nepoužívaný kostel sloužil jako skladiště. V roce 1867 náboženský fond odprodal část parcely Polytechnickému institutu a na tomto pozemku pak vyrostla Ullmannova Česká technika, která posléze využila i část barokních budov. Počítalo se dokonce s možností vybudovat v kostele velké auditorium pro posluchače matematiky a deskriptivní geometrie, ale nakonec byl kostel pronajat roku 1877 zemskému divadlu jako sklad. V přímém ohrožení se někdejší kostel ocitl v letech 1893‒1895, kdy se výrazně upravoval okolní terén a kostel byl oproti přiléhající nové Resslově ulici vyvýšen a ztratil tak význam jako skladiště. Proto se uvažovalo o jeho zbourání, ale nakonec byl v letech 1933–1934 předán pravoslavné církvi, která o stavbu usilovala již od roku 1925. Tehdy došlo ke změně zasvěcení na kostel sv. Cyrila a Metoděje.

Heydrichiáda

Kostel se zapsal i do moderní české historie, protože se v jeho kryptě schovávala skupina parašutistů, kteří spáchali atentát na říšského protektora Heydricha (1942). Na jejich paměť a biskupa Gorazda, který je ukrýval, byla na kostele v roce 1947 umístěna pamětní deska.

Interiér

Z barokní výzdoby kostela se dodnes zachovala jen fresková výzdoba, kterou vytvořil Jan Adam Schöpf někdy v době dokončení stavby (1735). Malíř v lodi zachytil výjevy ze života Karla Boromejského (Carlo Borromeo, arcibiskup milánský a kardinál, 1538 - 1584). Původní barokní zřízení bylo rozprodáno do venkovských kostelů a dnes je inventář přizpůsoben potřebám pravoslavné církve, která jej vlastní dosud. 

Současnost

V současnosti sídlí při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze Národní památník hrdinů heydrichiády. Vlastníkem památníku je Magistrát hl. m. Prahy, správu vykonává Vojenský historický ústav Praha. Expozice je navržena a instalována Vojenským historickým ústavem Praha. 

Další informace v publikaci vydané MČ Praha 2: Kostel sv. Cyrila a Metoděje (PDF)