V. Foerster, Č. Vosmík, J. Fanta: Matka milosrdenství, arkády č. 14-28, Vyšehradský hřbitov (Vyšehrad)

Hrobka č. 14-28 ve vyšehradských arkádách je pozoruhodná tím, že se na výzdobě místa posledního odpočinku všestranné osobnosti Ladislava Nováka sešla díla tří význačných českých umělců.

Ladislav Novák byl synem mecenáše a průmyslníka Josefa Vincence Nováka. Byl strojním inženýrem a později ředitelem továrny Novák a Jahn v Praze. Byl velmi úspěšným podnikatelem s národohospodářským rozhledem. V mladočeské straně spolupracoval s Karlem Kramářem a Jaroslavem Preissem. V letech 1921-1925 byl poslancem Národního shromáždění a v letech 1928 a 1929 ministrem obchodu, průmyslu a živností. Kromě toho byl autorem dramatických her a baletních libret pro Oskara Nedbala. Věnoval se i literatuře pro děti. Dlouhý čas sponzoroval Národní divadlo jako člen jeho správy a posléze i Divadlo na Vinohradech. Podporoval i českou a slovenskou výtvarnou avantgardu. Od roku 1931 byl členem ředitelství a od roku 1934 do své smrti předsedou spolku Svatobor.

Josef Fanta (1856–1954) se po studiích stal při stavbě Národního divadla asistentem architekta Josefa Zítka. Působil jako asistent na České technice, později se stal profesorem na ČVUT. Autorsky se podílel na stavbách Hlávkových kolejí, nové budovy Nádraží císaře Františka Josefa (Hlavní nádraží), domu Hlaholu v Praze nebo Mohyly míru u Slavkova. Zabýval se také rekonstrukcemi památek, např. kostela sv. Václava na Zderaze.

Čeněk Vosmík byl velice talentovaným sochařem a již ve svých třinácti letech získal na Světové výstavě ve Vídni zlatou medaili. Ve Vídni na Akademii výtvarných umění studoval malbu a sochařství. Počátkem devadesátých let devatenáctého století se usadil v Praze a působil jako asistent Josefa Václava Myslbeka. Podle jeho návrhu sám vytesal sousoší Záboj a Slavoj, dnes umístěné ve Vyšehradských sadech. Čeněk Vosmík se podílel na výzdobě celé řady kostelů, mj. zhotovil sochu sv. Ludmily pro hlavní oltář kostela sv. Ludmily na náměstí Míru. Na Vyšehradském hřbitově najdeme mnoho jím zhotovených plastik, například na hrobě B. Jablonského (hrob 5-30), V. Zeleného (hrob 13-19), K Mattuše (socha Smutku na hrobě 14-1), Kasalovského (socha Kristus v poušti, hrob 14-24), Bromovského (socha Kristus a kajícnice, hrob 14-27), či právě na hrobě Ladislava Nováka (socha Matka milosrdenství, hrob 14-28) nebo J. Brdlíkové (portrétní busta na hrobě 14-32).

Viktor Foerster byl synem hudebního skladatele Josefa Förstera a mladším bratrem hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Na rozdíl od nich inklinoval především k výtvarnému umění. V roce 1891 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale po prvním semestru musel na vojnu.  Po roce vojny se přihlásil na německou Akademii v Mnichově, kde však nevydržel dlouho a vrátil se do Prahy, odkud odjel do Paříže do Akademie Colarosi a Akademie Julien. Po návratu do Prahy dokončil v roce 1896 studium na Akademii výtvarných umělců. V roce 1902 vstoupil v Itálii do benediktinského kláštera, nikoliv však do benediktinského řádu. Působil zde jako výtvarník při restaurování mozaikové výzdoby v klášterní kapli. Stal se zde žákem Petra Desideria Lenze, kde se seznámil s chrámovou mozaikou římského typu. Tuto mozaikářskou techniku přinesl do naší vlasti a otevřel si zde vlastní mozaikářskou dílnu. V roce 1909 se oženil s Marií Jesenskou, sestrou spisovatelky Růženy Jesenské. Byla učitelkou na měšťanské škole, překládala z angličtiny a naučila se od svého manžela tvořit mozaiky. Jeho dílnu vedla až do roku 1938.  

V hrobce rodiny Novákových je pochován i JUDr. Vilém Funk (narodil se 14. ledna 1875 v Praze, zemřel 24. září 1955 v Praze), rakouský a český právník, pedagog, poslanec Říšské rady a ve třicátých letech minulého století rektor Univerzity Karlovy.