Hrob Jana Malýpetra a Bedřicha Fučíka, Vyšehradský hřbitov 6-48 (Vyšehrad)

Jan Malýpetr po studiu práv se stal vychovatelem dětí Josefa Františka Friče a učitelem přírodopisu. V roce 1841, když byla založena v Praze škola gymnastiky, se do ní Malýpetr přihlásil a roku 1847 se stal učitelem tělocviku ve Vídni. Po návratu do Prahy následujícího roku se stal prvním českým učitelem tělocviku. Podílel se na vytvoření české sportovní terminologie. Po založení Sokola se stal Malýpetr jeho prvním cvičitelem. Byl strýcem významného prvorepublikového politika a předsedy českolsovenské vlády Jana Malypetra. V hrobě č. 6-48 na Vyšehradském hřbitově je pochován i jeho syn Ing. Jan Malypetr (1864-1922), který byl lesmistrem.

Bedřich Fučík získal roku 1927 doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a do roku 1931 působil jako redaktor literárního měsíčníku Tvar. V roce 1929 se stal ředitelem nakladatelství Melantrich, v letech 1939 až 1943 působil jako šéfredaktor nakladatelství Josef Richard Vilímek. Po válce byl vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniků Československé strany lidové. V roce 1951 byl jako katolicky založený literární kritik zatčen a odsouzen k 15 letům vězení, v roce 1960 byl na základě amnestie propuštěn a v roce 1967 rehabilitován. V době normalizace se věnoval samizdatu, přičemž pro svá díla a překlady využíval pseudonymy Václav Horák a Bedřich Dvořák. Jeho manželkou byla překladatelka Jitka Fučíková. Výčet jeho vlastních i překladových knih, článků a esejí je rozsáhlý, jeho dílo však ve velké míře vycházelo v zahraničí. Kromě toho v literárních časopisech publikoval eseje a kritiky.