Milan "Mejla" Hlavsa (Nové Město)

Vyrůstal na pražském Břevnově v rodině bankovního úředníka. Díky svému staršímu bratrovi se brzy seznámil s rockovou hudbou a již ve třinácti založil první kapelu. Prošel několika dalšími hudebními skupinami, kde hrál na baskytaru. V 60. letech byl krátce hospitalizován v psychiatrické léčebně kvůli incidentu, kdy se odmítl nechat ostříhat.

Koncem 60. let ho oslovila hudba Velvet Underground. V září 1968 založil se svým spolužákem, kytaristou Jiřím Ševichem, skupinu The Plastic People of the Universe. Hlavsa skládal hudbu, zpíval a hrál na baskytaru. Na hudebním směru, kterým se Plastici (dále též PPU) vydali, byly znát inspirace kapelami Velvet Underground, The Fugs, The Doors, Rolling Stones či Frankem Zappou (jehož skladba Plastic People byla inspirací i pro název skupiny). Kapela hrála zprvu převzaté skladby, ale poté se její členové pustili i do vlastní tvorby, vždy s Hlavsovou hudbou. Na podnět Ivana Martina Jirouse zhudebňoval Hlavsa zpočátku texty Jiřího Koláře, poté se však hlavním textařem stal básník a filosof Egon Bondy. Texty psali také Vratislav Brabenec i Jirous .

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, březen 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Po nástupu normalizace se Plastici dostali do nepřízně režimu, mj. odmítali požadavky na úpravu repertoáru a zkrácení vlasů. Ubývalo vystoupení a složení kapely se měnilo. V roce 1973 Hlavsa založil s básníkem a výtvarníkem Pavlem Zajíčkem další experimentální skupinu DG307, avšak po několika letech ji opustil, aby se věnoval naplno tvorbě PPU. Hlavsa se rovněž seznámil s rodinou Jiřího a Dany Němcových, kteří bydleli v  Ječné ulici. Začal chodit s jejich dcerou Janou a v roce 1975 se s ní oženil.

Spolu s dalšími členy undergroundu se ocitl v hledáčku StB. Ve druhé polovině 70. let byli Hlavsa a další členové skupiny Plastic People zadrženi a obviněni z výtržnictví. Několik hudebníků bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody (Hlavsa byl šest měsíců ve vazbě, avšak nebyl mezi odsouzenými). Zatčení a odsouzení hudebníků mobilizovalo underground v Čechách i na Moravě, vznikla petice za propuštění Plastiků. Proces s představiteli tzv. druhé kultury vedl ke vzniku Charty 77. Nejen zákaz Plastiků, ale i vnitřní problémy vedly k rozpadnutí souboru. Hlavsa pak hrál v jiných kapelách (Garáž, Půlnoc, Fiction aj.).

Po listopadu 1989 a návratu Pavla Zajíčka z emigrace se Hlavsa vrátil k DG 307 a od roku 1997 i k Plastikům. Při příležitosti setkání prezidentů Václava Havla a  Billa Clintona v Bílém domě si zahrál společně s Lou Reedem. Věnoval se i úpravám klasických hitů Plastic People, vydal sólové album, psal hudbu i pro film. V dubnu 2000 našli Mejlovi zhoubný nádor na plicích, přesto se pustil s Plastiky do natáčení dalšího řadového alba. Bohužel, lékaři objevili další zhoubný názor i na mozku. Milan Mejla Hlavsa nemoci 5. ledna 2001 podlehl.

Jedna z Hlavsových slavných písní Muchomůrky bílé (s textem Egona Bondyho) zněla po vhození 10 Kč i z  pamětní desky , umístěné v září 2005 u vchodu do domu v  Ječné 7, kde Mejla se svou ženou Janou v 70. letech žil. Vzpomínku na něj v dubnu 2011 ukradl neznámý zloděj. Obnovení původní desky se ukázalo jako nereálné, proto byla v předvečer nedožitých 70. narozenin, 5. března 2021 , byla odhalena nová pamětní deska v průchodu domu Bělehradská 234/120. Upomíná tak na místo, kde M. Hlavsa působil. 

Čestné občanství MČ Praha 2 bylo Hlavsovi uděleno 30. ledna 2013 in memoriam.