Karel Vávra

Karel Vávra (Vinohrady)

Významný český herec a režisér, který dlouhodobě působil ve Vinohradském divadle

Narodil se 16. května 1884 v Praze, zemřel 11. dubna 1931 v Praze

Tento herec je spojen s Vinohrady, resp. Prahou 2 v několika ohledech. Narodil se dne 16. května 1884 do mlynářské rodiny Karlovi Vávrovi (1852–1897) a Marii, rozené Fauknerové (1863–1944), v Šerlínském mlýně. Patřil k mimořádně nadaným umělcům z herecko-mlynářské rodiny Vávrů a jeho strýcové Antonín (1847–1932) a Jan Vávra (1861–1932) působili v Národním divadle. Divadlo též hráli bratr Jaroslav (1895–1960), bratranci Hilbert (1888–1950) a Miloš (1894–1964), a také synovec Bohumil (1916–2007) i další členové rodiny na profesionální i amatérské úrovni. Jeho děd Jan Nepomuk Vávra (1820–1883) byl bratrem vinohradského starosty Vincenta (Čeňka) Vávry (1828–1873).

Karel měl však vlohy též pro výtvarné umění. Studoval v letech 1901 až 1905 na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Hanuše Schwaigera a Bohumíra Roubalíka, ale roku 1908 odešel do Německa na Vysokou školu dramatickou, kterou vedl Emanuel Reicher, a po ukončení studia nastoupil do Městského divadla v bavorském Landshutu. Postupně pak hrál v německých divadlech v Poznani, Flensburgu, Hannoveru a Amsterdamu. V období 1914 až 1919 byl členem Meinhardtova a Bernauerova divadla v Berlíně. Roku 1913 koupil se svými příbuznými dům ve vinohradské Šubertově ulici, tehdy U divadla, čp. 1353/4.

Roku 1919 jej angažoval Karel Hugo Hilar do Vinohradského divadla. Z mnoha rolí na této scéně lze uvést Worthinga ve hře Oscara Wilda „Na čem záleží“, Jeanna ve hře Augusta Strindberga „Slečna Julie“, pátera v díle Aloise Jiráska „Emigrant“, Jaga v Shakespearově „Othellovi“, Karenina ve hře Lva Nikolajeviče Tolstého „Anna Karenina“, Prusa v dramatu Karla Čapka „Věc Makropulos“, Vilíka v impresionistickém díle Fráni Šrámka „Měsíc nad řekou“, Zlocha v „Plačícím satyrovi“ od stejného autora, Ministra ve hře Bohumíra Treybala „Protekce“, hlavní roli v Shakespearově „Macbethovi“, Roubala v Šrámkově díle „Soud“, Birona v Shakespearově „Lásky lichá lest“, Julia Caesara ve stejnojmenné hře od Williama Shakespeara, Claudia v „Hamletovi“ stejného autora, Karla IV. ve Vrchlického „Noci na Karlštejně“, milionáře ve hře Františka Langera: „Grandhotel Nevada“, Porfirije Petroviče v dramatu Fjodora Michajloviče Dostojevského „Zločin a trest“, Heroda ve hře Oscara Wilda „Herodes“, Knížete Metternicha ve hře Edmonda Rostanda „Orlík“, doktora Platonova v díle A. P. Čechova „Člověk Platonov“ nebo Chána Kublaje ve hře „Miliónový Marco“ od Eugena O'Neilla.

Ve svých pamětech jej popisuje Vladimír Hlavatý: „Udivil mne dvěma hereckými kreacemi – komorníkem ve Strindbergově Slečně Julii a Jagem v Othellovi. Bohužel jsem neviděl v Jagovi Pivce, a tak musím říci, že lepšího Jaga, než byl Vávrův, také neznám“ a dále píše „Karlíček – jak jsme mu v souboru říkali – Vávra chodil v civilu neelegantně elegantní“ a vzpomíná i na závěr jeho kariéry: „Hrál Kublaje chána. Borovo představení bylo mimořádné především skvělým obsazením hlavních postav – vedle Vávry hrál Marka Pola Zdeněk Štěpánek a Kukašin Elena Hálková…Nikdy nezapomenu na monolog Kublaje chána nad mrtvou Kukašin. V té době už těžce nemocný Vávra, tento ironik a sarkastik života, vložil do monologu úžasně citový náboj, plakal na jevišti nedivadelními slzami. Kdo tehdy mohl, stál přitom vždycky v portálu, všichni tušili, o co jde: to bylo loučení. Loučení Kublaje s Kukašin, herce s divadlem, člověka se životem. Byla to jeho poslední role, zemřel stár čtyřicet pět let.“ Také zrežíroval na této vinohradské scéně šestnáct her.

Roku 1930 Karel Vávra hostoval v pražském Národním divadle ve hře „Podivná mezihra“ a také se objevil v několika filmech. „Ty petřínské stráně“ natočila roku 1922 Thea Červenková a film „Za oponou smrti“ o rok později Ferenc Futurista. Z roku 1925 pochází rozhlasová hra „Macbeth“ a s tímto médiem spolupracoval i později.

František Černý se o něm vyjádřil takto: „Na diváky působil ve svých ne příliš individualizovaných hereckých postavách především svým kultivovaným intelektem, „duchovním půvabem“, mimořádnou inteligencí...Svůj herecký projev soustavně poutal a kontroloval intelektem. Vysoký a štíhlý elegantní muž vytvořil řadu komplikovaných postav podivně ironického vztahu k světu, jejichž životní síla byla oslabena přemírou inteligence i vzdělání.“ Černý vyzdvihl mj. zvláště role Porfirije Petroviče v Dostojevského „Zločinu a trestu“, Jaga v „Othellovi“ nebo Kublaje chána v „Milionovém Markovi“ od Eugena O´Nella.

Roku 1911 se Karel Vávra oženil s Elsou Mengeleovou. Zemřel dne 11. dubna 1931 v Praze a jeho ostatky spočívají v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Bustu má ve Vinohradském divadle, stejně tak jako v domě, kde bydlel.

 

Galerie: 
Karel Vávra
Karel Vávra, busta
Narození
16.5.1884
Úmrtí
11.4.1931 (46 let)
Katastrální území
Štítky: 
Odkazy a literatura:
František Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Praha 1978, s. 238.
Vladimír Hlavatý, Monolog herce z Vinohrad, Praha 1984, s.85-86.
Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 1950, s. 640.
Jiří Žák, Divadlo na Vinohradech 1907-2017. 110 osobností, které tvořily historii divadla, Praha 2017, s. 263-265.
Datum poslední aktualizace: 7.6.2022 16:18
Datum vytvoření: 19.5.2022 21:52

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?