Jaroslav Vávra (Vinohrady)

Jaroslav Vávra se narodil dne 14. listopadu 1895 do mlynářské rodiny Karlu Vávrovi (1852–1897) a Marii, rozené Fauknerové (1863–1944), v Praze a prakticky celý jeho život byl spojen s  Vinohrady. Patřil k velice nadaným umělcům z herecko-mlynářské rodiny Vávrů a jeho strýcové Antonín (1847–1932) a Jan (1861–1932) působili v Národním divadle. Divadlo též hráli bratr Karel (1884–1931), bratranci Hilbert (1888–1950) a Miloš (1894–1964), a také synovec Bohumil (1916–2007) i další členové rodiny na amatérské i profesionální úrovni. Jeho děd Jan Nepomuk Vávra (1820–1883) měl bratra Vincenta (Čenka) Vávru (1828–1873), který se stal vinohradským starostou.

Jaroslav vystudoval farmacii a získal titul PhMr., ale proslavil se hlavně jako herec. Nejprve hostoval v letech 1919 až 1921 na prknech pražského Švandova divadla a většinu svého života účinkoval v Praze. Působil v nuselském Tylově divadle (1921–1924), v letech 1924 až 1927 v Divadle Komedia i v žižkovské Akropoli (1928–1929). Poté hrál v Divadle na Vinohradech, nejprve v letech 1929 až 1934 jako externista a následně se stal řádným členem souboru (1934–1950). Z této scény odešel poté, kdy došlo v říjnu 1950 k přidělení divadla Československé lidové armádě a k přejmenování na Divadlo československé armády. Poté se vinohradská první scéna ubírala militaristickým směrem, určeném armádnímu publiku. Svoji divadelní kariéru zakončil v letech 1950 až 1960 jako člen Městských divadel pražských, kde vystupoval až do své smrti.

Jaroslav Vávra účinkoval v českém i světovém repertoáru, a to jak klasickém, tak i moderním. Do rolí jej obsazovali významní čeští režiséři, například Jiří Frejka, Antonín Rýdl, Jára Sedláček a další. Uplatnil se ve výrazných a náročných psychologicky prokreslených charakterních kreacích. Na svém kontě má několik desítek divadelních rolí, ale ve filmu ztvárnil jen pět filmových postav, většinou středního charakteru.

V prvním filmu se objevil již roku 1920, kdy hrál v melodramatu „Magdalena“ režiséra Vladimíra Majera. Dále do filmu obsadil Ferry Majerovou, Jaroslava Vojtu, Karla Lamače, Sašu Dobrovolnou, Theodora Pištěka, Františka Rolanda a Betty Kysilkovou. Snímek vcházel ze stejnojmenného románu Josefa Svatopluka Machara. Roku 1926 Vávra učinkoval nejprve v komedii Vladimíra Slavínského „Na letním bytě“, natočeném podle divadelní hry Josefa Štolby. Ve filmu dále hráli Eman Fiala, Antonie Nedošinská, Marie Grossová nebo Jindra Hermanová. Druhou roli, syna statkáře Sýkory, ztvárnil téhož roku v komedii Rudolfa Měšťáka „Svéhlavička“, vycházející ze stejnojmenného románu Emmy von Rhoden, přeloženého Eliškou Krásnohorskou. Zde se dále objevili Karel Jičínský, Marie Kalmarová, Josef Rovenský a Darja Hajská. Roku 1928 natočil posední němý film „Životem vedla je láska“ v režii Josefa Rovenského.

Ve zvukovém filmu hrál pouze jednou a šlo o drama „Soud Boží“ režiséra Jiřího Slavíčka, kde ztvárnil oddávajícího kněze. V tomto snímku z roku 1938, natočeném podle divadelní hry „Bártova pomsta“ Jiřího Hory, se dále objevili František Kreuzmann, Světla Svozilová, Věra Gabrielová, Otomar Korbelář, Vladimír Šmeral, Ella Nollová, Marie Hálová, František Kovářík, Václav Trégl, Jaroslav Marvan, Josef Waltner, Miloš Nedbal, Antonín Kandert, Fráňa Vajner, Ferdinand Kohout, František Kratina, Antonín Volný nebo Gabriel Hart. Jaroslav Vávra spolupracoval rovněž s rozhlasem a televizí.

Na Vinohradech bydlel v  Šubertově ulici 4, čp. 1353, tedy hned naproti Vinohradskému divadlu, od roku 1913 až do své smrti. Zemřel dne 15. srpna 1960 v Praze a jeho ostatky spočívají v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.