Vincenc (Čeněk) Vávra (Vinohrady)

Vincenc Čeněk Vávra se narodil 15. prosince 1828 v Šítkovských mlýnech na Novém Městě pražském do rodiny mlynáře Václava Vávry a jeho manželky Josefy Veroniky, rozené Vyhnalové. Děd Václav Jeroným je uváděn jako mlynář na vršovickém mlýně a praděd Jan Jiří mlynařil v Kutné hoře a jako interimní mlynář na Bašteckém mlýně.

Roku 1869 se Vincenc oženil s Bohumilou, rozenou Macháčkovou. Její matka Terezie Macháčková, rozená Riegerová, byla sestrou slavného českého politika Františka Ladislava Riegra. I další rodinné vazby Vincence Vávry jsou velmi zajímavé. Jeho bratr Jan Nepomuk stál u zrodu velké rodinné větve, kam patřili jeho synové Antonín, Jan a Václav Vávrové, kteří hráli na prknech Národního divadla, stejně jako vnuk Jan Hilbert. Vnuk Karel Vávra dlouhodobě působil ve Vinohradském divadle. Další vnuk, rovněž Karel Vávra, syn tenoristy Antonína, dokonce studoval architekturu na vídeňské Akademii u slavného Otto Wagnera. Vincenc měl ještě sestry Annu Vávrovou a Josefu, provdanou Holovskou.

Vincenc se stal členem okresního výboru karlínského, správní rady pojišťovací banky „Slavie“ v Praze, členem měšťanské, umělecké besedy, spolku Svatobor, fysiokratické společnosti, průmyslové jednoty, českého klubu, výboru pro zbudování Národního divadla v Praze, občanské besedy v Žižkově, a působil v mnoha dalších, většinou dobročinných spolcích.

Vlastnil rodinnou usedlost Šafránku, kterou mu odkázal strýc Antonín Vávra. Tuto usedlost dodnes připomíná ulice Na Šafránce. Roku 1862 Vincenc odkoupil od Johany a Josefa Bielohradských pole "Malá Míčánka", poblíž současné lokality Na Míčánkách.

Zajímavá je též jeho dráha politická, neboť v letech 1857 až 1861 zasedal v českém sněmu jako poslanec za kraj nymbursko-benátecký. Nejvýrazněji se uplatnil jako politik na Královských Vinohradech. Tři léta působil v obecním zastupitelstvu, pět let jako první obecní starší a roku 1867, téhož roku, co došlo k přejmenování na Královské Vinohrady, a tedy ještě před faktickým odpojením od současného Žižkova (1875), se stal starostou této obce. Za jeho mandátu se začal realizovat zastavovací plán tohoto budoucí města. K  povýšení na město došlo díky těmto aktivitám roku 1879.  

Tento proslulý vinohradský občan zemřel dne 29. července 1873 v Praze na zánět pobřišnice, který údajně vznikl následkem nekontrolovaného požití preventivních léků proti choleře za pobytu na světové výstavě, která se konala téhož roku ve Vídni. Dne 31. července 1873 vyšel v Národních listech jeho nekrolog, podepsaný zástupcem starosty Arnoštem Gütlingem. Téhož dne se ve 4 hodiny odpoledne konal pohřeb, jehož průvod začínal u zmíněné usedlosti Šafránka a vedl na vršovický hřbitov. Zádušní mše se měly sloužit v pátek 1. srpna v 10 hodin dopoledne ve vršovickém farním kostele a v sobotu 2. srpna o 9. hodině dopolední ve farním chrámu olšanském. Později byly jeho ostatky přeneseny na vyšehradský hřbitov, kde se nachází rodinná hrobka Vávrů.

Po tomto významném vinohradském starostovi nesla od roku 1884 až do roku 1926 pojmenování dnešní Rumunská ulice.