Radnice MČ Praha 2, náměstí Míru čp. 600/20 (Vinohrady)

Historie

Současně se vznikem vinohradské obce v roce 1867 byl ustanoven obecní úřad, nezbytný pro její chod. Umístěn byl nejdříve do najaté budovy č.p. 33 v Kanálské zahradě, kde se nacházel až do 30. dubna 1878. O výstavbě nové radnice rozhodlo obecní zastupitelstvo po rozdělení původní obce na Vinohrady I. část (pozdější Žižkov) a Vinohrady II. část (pozdější Královské Vinohrady) v roce 1875, a to na svém zasedání, které se konalo o rok později, dne 28. března 1876. Podle tohoto usnesení si obec půjčila od Městské spořitelny pražské 120 tisíc zlatých, přičemž se těchto prostředků použilo nejen na stavbu radnice, ale i sousední školy, nyní Základní školy pro zrakově postižené č.p. 601/19. Stavělo se na nároží náměstí Míru (tehdy Purkyňově) a Jugoslávské ulice (tehdejší Karlovy třídy). 

Architekti

Budova radnice byla dostavěna v roce 1878, při příležitosti 500. výročí úmrtí otce vlasti Karla IV. Stalo se tak rok před povýšením Královských Vinohrad na město. Plány vypracoval a stavbu řídil ředitel městské stavební kanceláře Ing. Josef Franzl, náčrtek průčelí provedl architekt Ignác Ullmann, podrobné výkresy a umělecké řešení navrhli a zpracovali architekti Antonín Baum a Bedřich Münzberger. Působil zde i architekt Antonín Barvitius a malíř Viktor Barvitius. Radnici stavěla firma Augustina Víška mladšího.

Toto heslo se nachází na herní trase Královské Vinohrady v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Všichni povolaní technici a umělci patřili ve své době k velice oblíbeným a z pohledu osmdesátých let 19. století k těm nejlepším v Praze. Ing. Josef Franzl (narozen v roce 1828 v Ostrově na Čáslavsku) studoval pražskou polytechniku a kromě prací na vinohradské radnici se podílel spolu s Antonínem Turkem na stavbě vinohradské vodárenské věže na Korunní ulici či novorenesanční budovy reálky Na Smetance č.p. 505/1. Architekt (Vojtěch) Ignác Ullmann (někdy psán jako Hynek), se narodil 23. dubna 1822 v Praze a zemřel 17. září 1897 v Příbrami. Antonín Baum (narodil se 12. května 1830 v Praze, zemřel 2. května 1886 tamtéž a je pochován na Olšanských hřbitovech III, oddělení 6, hrob 297) byl architektem, ale rovněž i archeologem, spisovatelem a konzervátorem. Vystudoval pražskou polytechniku a po jejím absolvování nastoupil u Ignáce Ullmanna jako kreslič. V Ullmannových službách zůstal 20 let. Od roku 1873 působil již jako technický ředitel Stavební banky pro předměstí pražská a od následujícího roku začal úzce spolupracovat s Bedřichem Münzbergerem a Antonínem Barvitiem. Zabýval se rovněž archeologií, dějinami typografie a sestavoval slovník českých umělců. S jeho dílem se můžeme setkat např. na Palackého mostě, kde navrhl mýtní kiosky později ozdobené Myslbekovými sousošími; celou řadu staveb projektoval ve spolupráci s Bedřichem Münzerbergerem, a to na projektech a úpravách mnoha sakrálních staveb po celých Čechách.

Architekt Bedřich Münzenberger (narozen v Karlíně roku 1846, zemřel v roce 1928 v Praze) studoval pozemní stavitelství na německé technice v Praze, současně byl však zapsán i na Akademii v Praze a ještě nastoupil do stavební kanceláře svého strýce Ignáce Ullmanna. Po praxi se spojil s architektem Antonínem Baumem k samostatné činnosti. Spolu s ním, ale i s Ignácem Ullmannem, projektovali mnoho budov v Praze a v po celých Čechách. Jeho nejznámějším dílem je Průmyslový palác pro Jubilejní výstavu v Praze Bubenči (nyní areál nesprávně udáván jako Výstaviště Holešovice),  která se konala v roce 1891 a jehož levé křídlo vyhořelo při ničivém požáru 16. října 2008. Antonín Vítězslav Barvitius (narodil se 14. července 1823 a zemřel tamtéž dne 20. července 1901; pochován je na Olšanech na hřbitově V, oddělení 21, hrob 173) vystudoval nejdříve filosofii a práva na pražské universitě, na Akademii výtvarných umění v Praze pobýval v letech 1843–1844 v malířském ateliéru a až od roku 1845 začal studovat spolu se svým budoucím švagrem Ignácem Ullmannem architekturu na Akademii ve Vídni, kde se také roku 1848 usadil a navrhl zde několik domů. Obdržel státní stipendium na studijní cestu po Itálii a posléze se v Římě i usadil a podílel se zde na rekonstrukci sídla rakouského velvyslanectví. Do Prahy se vrátil až roku 1866 a zahájil zde samostatnou architektonickou činnost. Antonín Barvitius byl význačným představitelem české novorenesanční architektury. Spolupracoval zejména s Ignácem Ullmannem a Josefem Schulzem. Na Královských Vinohradech navrhl Gröbeho vilu v  Havlíčkových sadech a spolu s Ignácem Ullmannem projektovali původní budovu nádraží Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží), ale současná stavba je od Josefa Fanty. Viktor Barvitius (narozen v březnu 1834 na Malé Straně, zemřel 9. června 1902 na Smíchově), který byl mladším bratrem architekta Antonína Barvitia, vstoupil jako patnáctiletý na Akademii, v ateliéru Christiana Rubena a Eduarda Engertha. Akademii byl dlouhou dobu věrný, jeho absolventským dílem v roce 1855 byl obraz Bitva u Kresčaku.  V letech 1865–1868 následovalo studium u Profesora Coutura. Viktor Barvitius patří mezi přední představitele realistické malby druhé poloviny 19. století. Nakonec a však nikolivěk významem jako posledního v řadě uveďme z budovatelů vinohradské radnice Augustina Víška mladšího, který se narodil neznámo kdy v dolnorakouském Wöllersdorfu. Pražské měšťanství získal 5. května 1848, kdy je uváděn jako kameník v Karlíně. V roce 1871 spolu s Františkem Pavíkovským stavěl nové budovy české techniky na Karlově náměstí v Novém Městě podle plánů Ignáce Ullmanna. Zemřel před dokončením prací na vinohradské radnici dne 1. října 1877.

Neorenesanční průčelí radniční budovy s věžičkou a hodinami zdobily fresky Karla IV., sv. Václava a Jiřího z Poděbrad a heslo „Volnost, rovnost, svornost“.

Přístavby a adaptace

V roce 1883 zakoupila radnice ještě vedlejší dům č.p. 566 v Jugoslávské ulici, kde již byla umístěna část obecních kanceláří, a jednak zde byly některé místnosti upraveny za byty pro sluhy. Později, kdy obec byla nucena opatřit místnosti pro faru, byl tento dům zbourán a na jeho místě vystavěna přístavba radnice (dům č.p. 600/20 v Jugoslávské ulici), jejíž fasáda byla částečně nově upravena. Fara nakonec našla útočiště v protějším domě č.p. 662/27, kde se nachází stále. Přízemí a 1. patro této přístavby byly určeny pro farní účely a 2. poschodí pro obecní správu.

Roku 1904 prošla radniční budova další adaptací, kdy se upravila zasedací síň, jež byla podstatně rozšířena do dvora a opatřena galérií, jednak přístavbou budovy do dvora pro potřeby městského důchodového úřadu, který byl umístěn v 1. poschodí a pro Městskou spořitelnu na Královských Vinohradech, která sídlila v přízemí. Tato úprava postačovala, zvláště když si Městská spořitelna otevřela nové prostory, až do roku 1928. Toho roku vypracovala městská technická kancelář pod vedením Ing. Brady projekt, podle něhož byla radniční budova zvýšena o tři podlaží a rozšířena o dvoupodlažní nástavbu sousední školní budovy. Současně bylo sneseno historizující průčelí radnice a došlo k přebudování dispozic. Nová fasáda získala tehdy moderní funkcionalistickou podobu. Z původního řešení radnice zůstalo zvýšené nároží, doplněné ve třetím patře hodinami. K radnici přiléhal dům č.p. 566 a sousední budova stojící vedle tohoto objektu měla č.p. 580. Již od roku 1922 vznikaly záměry na přestavby těchto původně nájemních domů, které počítaly s demolicí domu č.p. 580. Návrhem se zabývala vinohradská Technická kancelář „Ing. architekti T. Pražák a P. Moravec, architekt, stavitel ,  a real. spol. s r. o. na Král. Vinohradech“. Nejprve byl v roce 1926 vypracován návrh na novostavbu domu a dvorany na pozemku odstraněného domu č.p. 566 a projekt přestavby přízemí radnice včetně průčelí a místností domu č.p. 580. Architektonickému ateliéru T. Pražák-P. Moravec se připisuje autorství haly ve stylu art deco se vstupem z Jugoslávské ulice. Styl dekorativismu art deco se uplatňuje zejména u objektů v Jugoslávské ulici jak v exteriéru, tak i v interiéru. Na architektonické podobě spolupracoval s Pavlem Moravcem příslušník devětsilské avantgardy architekt a básník Vít Obrtel (narodil se 22. března 1901v Olomouci a zemřel 12. června 1988 v Praze). Absolvent Fakulty architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze a žák prof. Antonína Engela Vít Obrtel byl rovněž teoretikem architektury, designérem, návrhářem nábytku, scénografem, typografem, knižním grafikem a redaktorem časopisu Kvart.

Fasády nárožního objektu a jeho interiér odpovídají duchu konstruktivismu. Sjednocujícím prvkem parteru všech objektů se stal kamenný obklad.

Architekti novostavby

Pavel Moravec se narodil 28. června 1891 v Hořicích a zemřel 7. srpna 1979 v Praze. Vystudoval techniku v Praze a v letech 1. světové války působil jako asistent na škole prof. Antonína Balšánka. Po skončení války spolu s Tomášem Pražákem otevřel stavební kancelář, která se dostala díky svým četným a úspěšným realizacím do širokého povědomí. Architekt Moravec stavby především navrhoval a kreslil, ing. arch. Tomáš Pražák řídil jejich provádění. Na Královských Vinohradech vystavěli mnoho rodinných domů, Hasičský dům s divadlem v  Římské ulici, městskou spořitelnu, vybudovali kolonii rodinných domků žurnalistů, ale s jejich stavbami bychom se setkali i ve Střešovicích, Vršovicích a dalších pražských čtvrtích. Radniční budova v průběhu následujících desetiletí zvenčí i zevnitř zvolna chátrala, jen starý páternoster trpělivě vozil návštěvníky a zaměstnance úřadu do jednotlivých podlaží. A tak se prvorepubliková přestavba dočkala prvních let 21. století. Až dne 25. března 2003 zastupitelstvo městské části Praha 2 schválilo záměr zrekonstruovat budovy Úřadu městské části Praha 2. K nutnosti rekonstrukce přispěla i výpověď, kterou dostala městská část k 30. červnu 2003 ze strany Speciálních škol pro zrakově postižené, sídlících v sousedním objektu na náměstí Míru č.p. 601/19. Radnice prostory ve škole totiž využívala po dlouhá léta, a to jak pro kancelářské účely, tak i sál školy. Výpovědí tak přišla městská část o tento sál, který potřebovala pro zasedání zastupitelstva, a kromě toho se téměř šedesát pracovníků ocitlo bez střechy nad hlavou.

Současnost

Celková rekonstrukce radnice si kladla nemalé cíle: skloubit náročné požadavky na chod moderního úřadu s požadavky orgánů památkové péče na plnou rehabilitaci architektonicky hodnotných součástí interiéru, jako byly například vstupní haly u náměstí Míru a dvorany z Jugoslávské ulice. Vítězem soutěže na rekonstrukci vinohradské radnice se stala projektová kancelář SGL Projekt, s. r.o. (původně ateliér Genia Loci) akademického architekta Jiřího Javůrka. V závěrečném kole veřejné soutěže na stavební rekonstrukci radnice zvítězil podnik Metrostav jako nejvhodnější firma ze tří zúčastněných.

Rekonstrukce byla náročná tím, že v sousední budově na náměstí Míru sídlí Speciální školy pro zrakově postižené, takže stavba nesměla rušit její provoz a kromě toho umístění stavby ve středu města komplikovalo odvážení sutin a navážení nového stavebního materiálu. Dělníci ručně vybourali téměř celý vnitřek staré budovy, zůstaly jen obvodové zdi do náměstí Míru a Jugoslávské ulice. Po skončení bouracích prací byl do staveniště zasazen betonový skelet, nyní hlavní nosná konstrukce radnice, do kterého byly postupně ukotveny uliční zdi. Pak následovala kompletní přestavba zdí a stropů v jednotlivých podlažích, výtahových šachet a rozsáhlé zakončovací práce.

Architekti poslední rekonstrukce

Akademický architekt Jiří Javůrek se svým týmem z ateliéru SGL Projekt se stal nejen projektantem přestavby, ale byl pověřen i jejím stavebním dozorem.

Do vzhledu Prahy 2 se SGL Projekt nesmazatelně zapsal zejména v Havlíčkových sadech, kde stál u rekonstrukce jeskyně a groty, pavilonu a u návrhu viničního sklepu. Objekt Úřadu městské části Praha 2 se skládá celkem ze tří původně samostatných objektů, které prošly kompletní rekonstrukcí a dostavbou. Za zmínku stojí dvě art dekové haly v přízemí, které byly v maximální možné míře uvedeny do původní podoby, stejně jako fasády do ulice Jugoslávská a do Náměstí míru. O pečlivosti rekonstrukce a citu k původnímu objektu svědčí skutečnost, že se architekt i stavebníci snažili dodržet původní materiály. V parteru se část původních obkladů podařilo zachránit, část musela být doplněna. Na složitější práce najal Metrostav restaurátory, kteří například pracovali na kovových prvcích fasády. Ve vnitrobloku byl přistavěn zcela nový trakt budovy se soudobou artikulací. V původně podkrovním podlaží nově vznikl zasedací sál pro jednání zastupitelstva MČ.

Stavba byla v soutěži Stavba roku 2006 nominována do užšího výběru na hlavní cenu.

Rekonstruovaný úřad byl slavnostně otevřen pro veřejnost 23. listopadu 2005. Nově otevřenou radnici oficiálně navštívil v pondělí 5. prosince 2005 tehdejší prezident České republiky Prof. Václav Klaus. V pracovně starosty pak provedl historicky první zápis do nové pamětní knihy Prahy 2.