Kavárna Valdek, Anglická čp. 620/30, Jugoslávská čp. 620/29 (Vinohrady)

Historie

Na místě dnešního paláce Valdek stál od roku 1877 původní dům Na Valdeku, který musel v roce 1928 ustoupit požadavkům nové doby, ačkoliv, jak praví dobové články, by pro svou solidnost byl mohl sloužit ještě několik desítek let. Název Valdek je podle některých pramenů odvozen z německého „der Wald a die Ecke“ a připomíná tak cíp lesa, který zde prý rostl. Podle jiných pramenů pochází od jména dávných majitelů pozemku.

Investorka H. Staňková pověřila v roce 1929 vypracováním projektu velkoryse pojatého obchodního a nájemního domu Valdek na místě původního domu projektanta a stavitele ing. arch. Antonína Belladu (narozen asi roku 1881, zemřel 20. dubna 1936).

Kavárna

Původní projekt počítal v mezaninu s umístěním kancelářských místností banky, ale před dostavbou se rozhodlo, že zde bude velkoryse pojatá kavárna. Ta si ovšem vyžadovala zcela jiné větrací zařízení. Odborný závod pro vzduchotechniku a topení, firma ing. R. Müller, instalovala vzduchotechniku, která zajišťovala příjemné prostředí kavárny bez kouře a pachů z kuchyně. Do větrací komory v suterénu se nasával vzduch ventilátorem, umístěným na střeše. Vzduch se vyčistil na kovových filtrech, předehřál a zvláštním zařízením navlhčil. Plechovým potrubím se pak vháněl výdechovými mřížemi do prostor kavárny. Nasávacími mřížemi byl nad střechu budovy odváděn vydýchaný vzduch a kouř. Veškeré výpary ze sporáků a pecí se zachycovaly digestořemi a pomocí ventilátorů vytlačovaly nad střechu budovy. Samozřejmostí bylo ústřední topení, a to v přízemí a mezaninu parou a od 1. patra až po podkroví teplou vodou.

Původní prostředí kavárenského typu s kulatými stolky a různě tvarovanými boxy se dochovalo v části kavárny s výhledem na náměstí až do sametové revoluce. Druhá část pohostinství Valdek, spojená s původní kavárnou tanečním parketem a místem pro orchestr, byla renovována v roce 1979 spolu s další místností, kde se rovněž nacházel bar.

„Rekonstruovaná část byla vybavena již moderně ,“ jak píše Jan Šusta v publikaci Průvodce pražským pohostinstvím (vydal Merkur 1982) a pokračuje „s atypicky řešeným osvětlením, s různou kombinací barev; v salónku s barem (který byl rozšířen) je interiér ještě rozdělen dřevěnými, barevně laděnými dělenými stěnami. Zatímco dříve býval Valdek typickou kavárnou, už desetiletí patří především mezi taneční střediska mladých. Protože však je tu otevřeno po celý den, v poledne se tu v původní kavárenské části o 300 místech podávají jídla a nápoje jako v běžných restauracích, odpoledne má provoz pravý charakter kavárenský.“

Valdek se však stal především taneční kavárnou s nepřetržitým celotýdenním provozem. Většinou hrával v kavárně taneční orchestr a konaly se zde diskotéky. Stal se vyhledávaným místem mládeže při odpoledních tanečních čajích či večerních diskotékách. Dalším pohostinským zařízením Valdeku byl bufet se všemi druhy rychlého občerstvení s vchodem z Jugoslávské ulice, který nabízel v sedmdesátých letech krušovické pivo. Od začátku sedmdesátých let minulého století byl zřízen i snack bar Ludmila s vchodem z  náměstí Míru. V obou místnostech, oddělených jen několika schody, měl typické vybavení pro podobné podniky zřízené v sedmdesátých letech. V zadní místnosti se nacházela hudební skříň. Kapacita Ludmily byla 45 míst včetně barových židliček u baru. Nabízely se zde kromě běžného občerstvení i minutky připravované po celý den. Pohostinství Valdek provozovaly za dob socialismu Hotely a restaurace v Praze 2 a kavárna byla zařazena do II. cenové skupiny.

Kino Varšava (dřívější názvy Valdek, Astoria), kavárna, bufet i snack bar zmizely po tzv. sametové revoluci stejně, jako přes ulici věhlasná kavárna Hlavovka a další podobná zařízení po celé Praze. Palác Valdek byl přebudován pro potřeby bankovního ústavu a zachována byla jen původní pasáž, z níž býval vchod do kina, nyní zkracující chodcům cestu mezi Anglickou a Jugoslávskou ulicí.